Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Vinař Fabig otevřeně o kolapsu i byznysu. Tělo mě vypnulo, ale buduju dál, popisuje

Martina Fojtů
Martina Fojtů
12. 6. 2023
 8 694

Roman Fabig už jednou ve Finmagu byl. Jako talentovaný vinař, reprezentant nové vlny oboru v Česku. Vloni na podzim dostal šťastný příběh vážnou trhlinu. Kombinace rostoucího byznysu, úvěrů a covidu způsobila, že jej vlastní tělo vypnulo a skončil na psychiatrii. Teď je zpět, věnuje se znovu své vášni a učí se u práce neničit. „Byl jsem nejvzornější pacient,“ prozrazuje v rozhovoru.

Vinař Fabig otevřeně o kolapsu i byznysu. Tělo mě vypnulo, ale buduju dál, popisuje
Vinař Roman Fabig / Zdroj: Tomáš Škoda
Další fotky
v galerii (7)

O nové etapě života Romana Fabiga si povídáme přímo v jeho vinařství v Hustopečích, kde už zase normálně funguje. A protože se známe už z dobrých časů a akcí a degustací, zůstáváme u tykání, i když se bavíme o složitější době.

V rámci projektu Podnikavé Česko pro vás odemykáme rozhovor z jarního čísla tištěného Finmagu. V úvodu zmíněný předchozí text najdete zde.

Myslel jsem si, že všechno bude dobré, a najednou jsem tady ve vinařství ležel na zemi. Tělo mě vypnulo.

Co se na podzim stalo? Na svém facebookovém profilu jsi zveřejnil zprávu o kolapsu a pauze. Znělo to jako další člověk, který se uvařil v tom, jak je šikovný a dobrý.

Ano, to je výstižné. Bylo to plíživé. Jsem dost introvert, odmalička jsem byl úzkostný, už někdy od osmi se mnou máma jezdila po vyšetřeních, protože mě bolelo břicho ze stresu ze školy. Máma nikdy nebyla pedantka, mohla za to taková ta klasická kombinace vyčlenění z kolektivu, možná chuti po dobrých známkách.

Tomáš Škoda
Tomáš Škoda
Další obrázky v galerii (7)

Měl jsem navíc dost komplikovaný vztah s otcem. U nás se o všechno starala máma, táta tak nějak žil vedle nás. A teď se na terapiích dostávám k tomu, že to je pro děcko to nejhorší. Když má násilnického rodiče, tak to sice není v pořádku, ale nějak se k tomu postaví. Kdežto u rodiče, který vlastně ani není, to jde těžko. Takže základ jsem měl odmala. Srovnal jsem se s tím, proplul školami, ale v posledních dvou třech letech se to vynořilo zpátky. Zase mi začalo nebýt dobře.

Jak se to projevovalo?

Strašně nerad mluvím o depresích, to je zprofanované, ale v mém případě to bylo tak, že jsem ráno někdy nebyl schopný vstát z postele. Zažíváš něco ve stylu panických atak, pocení, třes, cítil jsem úzkost z každého mailu. Naskládalo se to, až se mi baterie psychického potenciálu úplně vybila. Tělo řeklo stop. Když jsi v tom stavu, neuvažuješ racionálně, neumíš rozpoznat, co tě baví, protože v tu chvíli tě nebaví vůbec nic.

Co to akcelerovalo tak, že jsi skončil v nemocnici?

Byl podzim, vinobraní. Každé vinobraní je pro vinaře blázinec a pro mě jako perfekcionistu ještě větší. Chci mít věci dokonalé. S tím teď taky bojuju, protože vím, že to není správné, ale je to ve mně zakódované. Myslel jsem si, že všechno bude dobré, a najednou jsem tady ve vinařství ležel na zemi. Tělo mě vypnulo. Později mi v nemocnici vysvětlili, že když neumíš odpočívat, tak tě vypne samo.

Vypnulo?

Nevím, co se konkrétně stalo, nepamatuju si to. Bylo asi deset večer, už jsem všechny poslal domů, ale řekl jsem mámě, že se k ní pak ještě stavím na večeři. Ale nejel jsem, nebral jsem telefon, tak sem přijela a našla mě na zemi. Propleskla mě, já jsem ani nevěděl, co je za den, a ona jako klasická maminka začala hysterčit, že musím do nemocnice. V žádném případě, je přece vinobraní, vyspím se a budu dobrý, říkal jsem jí. Vůbec jsem to nechtěl přijmout.

Jenže ani den spánku mi nepomohl a máma si pak s bratrem postavili hlavu, že pokud nepůjdu do nemocnice, nepomůžou mi s vinobraním. Z toho jsem chytnul záchvat paniky, bez jejich pomoci se neobejdu. Odmítal jsem tu situaci akceptovat. Trvalo mi dva dny, než jsem to vzal a smířil se s tím, že je potřeba si odpočinout. Zpětně to vnímám jako to nejlepší, co se v té chvíli mohlo stát.

Roman Fabig

Roman FabigTomáš Škoda
  • Příslušník mladé vinařské generace, která chce, aby se lidé s vínem bavili spíš někde v baru, kde zní moderní house, než u cimbálu.
  • Vlastní vinařství založil v roce 2011, všechno vybudoval od nuly po svém.
  • Specializuje se na vína odrůdy Sauvignon, která uznávaný průvodce Nejlepší vína České republiky hodnotí už čtyři roky po sobě jako špičku v zemi.
  • Hospodaří na 7,5 hektarech vinohradů v okolí Hustopečí na Břeclavsku a ročně vyrobí asi 60 tisíc lahví.

Kam tě odvezli?

Do psychiatrické nemocnice v brněnských Černovicích, na jedno z těch nejlehčích oddělení, kde nás takových vyhořelých bylo víc. Najednou jsem cítil strašné uvolnění. Do té doby jsem si pořád myslel, že to zvládnu sám, že to nic není. Finančně se mi dařilo, zdravý jsem byl, vinařství fungovalo přesně tak, jak jsem ho chtěl mít. Nebyl jediný racionální důvod, abych se cítil špatně.

Když jsem se ale ocitnul tam, našel jsem jedno dobré video s Markem Vašutem, kde popisuje, že prošel něčím podobným. Taky se objektivně nic nedělo, taky byl v háji, a když se ho ptali proč, reagoval, že prostě není jako ostatní. Jak teď chodím ke koučovi, tak jsem mu líčil, že i když jedu na dovolenou, nemám tam problém třeba vyřizovat maily, baví mě to. A on mi vysvětlil, že to je tím, že tam přepínám do jiné role. Což vysvětluje to, proč jsem byl zase po návratu ale ve stejné pr…li.

Takže kombinace různých faktorů.

Ano, nakupilo se to. Jedním z dílků té skládačky byl určitě i covid. Já vinařím od roku 2011, a i když mi na začátku pomohla rodina, tak na stavbu, technologie nebo vinice jsem si půjčoval a máma kvůli tomu zastavila dům. I když všechno běží, máš tohle vědomí v sobě. Je to risk. Rodina mi pomáhá, ale jinak celé vinařství končí a padá se mnou.

Mám 7,5 hektaru vinohradů a stará se nás o to do pěti lidí plus brigádníci v průběhu sezony. Lidí by to chtělo víc, ale jsem opatrný, protože jsou měsíce, kdy se daří extrémně, a pak měsíce, kdy to nestojí za nic, a ty z něčeho lidi platit musíš. Teď dělám do 60 tisíc lahví ročně, cíl je mít 100 tisíc. Pak lidi přiberu, ale teď je tíha závazků moc velká. Další věc je, že člověk se snaží, jak může, aby si vybudoval jméno, a když se mu to podaří, místo aby z toho měl radost, má obavy z toho, aby to zopakoval v příštím roce znovu.

Za 15 let jsem nezažil lepší dovolenou než v blázinci v Černovicích.

To je asi jedno z témat, na kterém pracuješ s terapeutem. Jak ti to jde?

Jsem na začátku. Leží tady průvodce nejlepšími českými víny. Já jsem čtyřikrát za sebou vyhrál nejlepší Sauvignon, ale už když to bylo poprvé, radost hned zastoupila obava, jak to pak obhájím. Je to často i případ michelinských šéfkuchařů, proto miluju film Dokonalý šéf, je to tam všechno popsané. On tam fetuje, což mně se naštěstí nestalo, ale honba za dokonalostí je moje silné téma.

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?


Máš pojmenované, proč to děláš?

Prostě věřím ve stoprocentní kvalitu. Proto taky dělám vína, jaká dělám, a ne třeba naturální, protože ta z principu nikdy nebudou perfektní. Moje etalony jsou Krug, Château Margaux, Veuve Clicquot, vinařství, která prověřil čas.

Andreas Wickhoff, Master of Wine z Rakouska, na jedné přednášce hezky říkal, že oni se ve vinařství snaží dělat Mozarta – vína, která fungovala před staletími, lidé po nich sahají dnes a budou sahat dál. Mám to stejně. Snažím se dojít k čistotě projevu vína, aby mělo udržitelnou hodnotu. Beru to jako svůj odkaz.

Chceš tedy, aby někde byla vyvěšena pamětní deska se jménem Romana Fabiga?

Takový narcis zase nejsem, ale chci, aby značka fungovala dál tak jako třeba u vdovy Clicquotové. Převzala vinařství po manželovi a jako první začala odstřelovat kaly. Dřív se dělaly sekty po vzoru pet-natů (přírodní šumivé víno, které se nalahvuje ještě v průběhu kvašení a dokvasí až v samotné lahvi, pozn. red.). Ona pracovala s nosnou myšlenkou a to chci i já.

Jak bylo v nemocnici?

Nejdřív jsem z toho šílel, nechtěl jsem tam, takže jsem si musel vypnout všechny sociální sítě, protože na mě skákaly fotky z vinobraní kolegů a já jsem nemohl nic dělat. Po třech dnech jsem dokonce chtěl odejít – cítil jsem se dobře, vyspal jsem se, chodil jsem cvičit a běhat.

Připadal jsem si jako v klášteře, kolik jsem měl času pro sebe – přečetl jsem tam šest knížek, to jsem nepřečetl snad za celý život. Bavilo mě tam na sobě pracovat. Byl jsem na oddělení s lehkými schizofreniky, lehčími alkoholovými případy nebo drogově závislými a pořád mi jelo hlavou, že se z toho musím sám dostat a pracovat na sobě. Doktor i sestřičky mi pak říkali, že jsem byl nejvzornější pacient.

Není právě tohle ten problém, nutnost pořád na sobě pracovat?

Jenže jinak degraduješ. Jasně, mohl jsem stejně jako ostatní většinu dne ležet na posteli, ale kam tě to posouvá? Nikam. Navíc, je tam cítit, jak je psychiatrie v Česku podhodnocená, a já věděl, že když si nebudu hledat cesty sám, tak i při veškeré dobré vůli doktorů a sestřiček by mi z mojí situace nikdo úplně nepomohl. V nemocnici se řeší medikace, jestli a jaké prášky člověk dostane, ale žádné terapie, nic.

Tomáš Škoda
Tomáš Škoda
Další obrázky v galerii (7)

Říkal jsi, že nejdřív jsi chtěl odejít, pak jsi zůstal měsíc. Co se změnilo?

Doktor se mě po prvních několika dnech ptal, jak se cítím, a já říkám výborně, týden by snad stačil a on se začal smát, že nejkratší doba hospitalizace je měsíc. Už jsem měl všechno zařízené, chod vinařství zajistila rodina, tak jsem řekl OK. Doktor měl ale jednoznačně pravdu. Za 15 let jsem nezažil lepší dovolenou než v blázinci v Černovicích.

Ale jak se říká, že každý je nahraditelný… Během pobytu v nemocnici jsem pochopil, že v mém případě to neplatí. Beze mě by vinařství nebylo.

Jak to dopadlo s hrozny ze sklizně? Bude nějaké tvoje víno ročníku 2022?

Budou sekty a jedno základní víno, zbytek hroznů se prodal, za což moc děkuju kolegům vinařům, kteří když se to dozvěděli, pomohli mi s odbytem. Dojalo mě to.

Když jdeš z nemocnice, dají ti asi nějaký „jízdní řád“. Co bylo v tom tvém?

Nedají ti nic. Šel jsem za doktorem a řekl jsem mu, co mám v plánu. Že už mám domluvené terapie a budu se snažit držet nějakého režimu. Vtipné je, že ještě před několika měsíci bych na tohle v životě nepřistoupil. Teď vnímám terapie jako absolutní přirozenost a doporučoval bych je každému. Jak se dřív chodilo ke zpovědi, tohle je novodobá verze.

Mám kolem sebe dost lidí, kteří nejsou v pohodě, ale nechtějí slyšet o tom, že by někam chodili. Je to obrovská škoda. I v nemocnici bylo totiž vidět, že každý případ je individuální, na každého platí něco jiného. Když si zlomíš nohu, dají ti sádru a ono se to zahojí. S lidskou hlavou to ovšem takhle nefunguje.

Gastro
Shutterstock

Pohřbí vláda české gastro? Vyšší DPH na pivo i stravovací služby očima expertů

Jedním z mnoha opatření pro ozdravení veřejných financí, která ve čtvrtek představila vláda, je i přesunutí čepovaného piva ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty (DPH). Vyšší DPH čeká navíc i celé stravovací služby. Jak to dopadne na hospody a restaurace, kterým poslední léta zrovna nepřála? Zeptali jsme se expertů.

Co sis naordinoval?

Pravidelný režim, sport s kamarády, protože jsem singl, tak abych neseděl sám doma, snažím se dělat večeře pro mámu a bráchu. A co se týče práce, mám klapku, že po určité hodině vypínám. Můj problém totiž byl, že jsem pracoval od rána do noci a nevadilo mi to.

Teď už vím, že je důležité dělat i něco jiného, aby mozek odvedl pozornost jinam. Mám týdny, kdy se mi režim daří držet perfektně, a jiné, kdy tak úplně ne. Snažím se na to ale dívat z dlouhodobého hlediska, protože je naivní myslet si, že začneš něco dělat a všechno se hned změní. Jsou to malé krůčky, přicházejí i drobné propady a je potřeba se s nimi naučit pracovat.

Co se týče vinařství, nemělo to tolik viset na tobě. Povedlo se s tím pohnout?

Nepovedlo, ale já si ani nemyslím, že by toho bylo až tak extrémně moc, to spíš ta hlava. Ano, budu přibírat lidi, to v plánu je. Ale jak se říká, že každý je nahraditelný… Během pobytu v nemocnici jsem pochopil, že v mém případě to neplatí. Beze mě by vinařství nebylo.

A je až tak nutné, aby existovalo vinařství? Přemýšlel jsi, že bys třeba dělal něco jiného?

To už mi navrhovala máma a řešil jsem to i v rámci terapií, ale neumím si to představit. I kdybych o vinařství přišel, začnu znovu. Vybudoval bych si nové, s mým jménem a zkušenostmi už by to bylo rychlejší.

Nenavazoval jsem na rodinnou tradici a ani to nebylo tak, že by si Romča po škole řekl, že bude vinařit a rodina mu dala batoh peněz. Plánoval jsem to už od vejšky, ale proto jsem záměrně nejdřív čtyři a půl roku dělal obchodního zástupce, abych se naučil jednat s lidmi. Kdyby nebylo víno, vrátil bych se asi k obchodu. Ale mě fakt víno pořád extrémně baví. I v nemocnici, když už jsem byl v pohodě, pořád jsem přemýšlel, co by se dalo dělat jinak, co vymyslet. Pořád buduju svoje dítě.

Je to láska?

Jo, láska. Ta to asi vystihuje nejlíp. Mě strašně baví pracovat na vínu jako na produktu. Nerad dělám degustace, neužívám si to. Chtěl bych mít hospodu, ale aby mi tam nechodili lidi. Mám rád degustace pro restaurace a gastroprovozy, protože tam jsou většinou edukovaní lidé, kteří už o víně něco vědí. Ale vyhýbám se akcím pro turisty a otevřeným sklepům. Někdo mi to zazlívá, ale já nechci tvořit víno pro lidi z ulice. Chci dělat hodnotný produkt, který bude hodnotný celá léta.

Zaujal vás rozhovor? Další poutavé čtení najdete v jarním čísle Finmagu, musíte si ale pospíšit, na stáncích už jen pár dní…

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Kam kráčí nakladatelé? Český knižní trh je v dobré kondici. Nulová DPH na knížky ale cenovky na pultech nejspíš nezmění. Co bude s ušetřenými penězi?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
13
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Martina Fojtů

Martina Fojtů

Martina Fojtů vystudovala žurnalistiku, germanistiku a marketing. Začínala jako sportovní novinářka, léta psala o zákulisí vědy a výzkumu a dnes učí klienty marketingové agentury komunikovat lidsky.

Související témata

byznysJihomoravský krajpodnikáníPodnikavé Českopsychologievinařivíno
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo