Články na téma: restaurace

Ceny v českých restauracích jsou vysoké. Vyšší než třeba ve Španělsku či Itálii. Čím to je? A jak se bude situace vyvíjet?

Česko začne konsolidovat veřejné finance. Pocítí to i mnozí z těch, kteří chodí do hospody na točené pivo. Má ale cenu zachraňovat výčepy pomocí daňových výhod pro pěnivý mok?

Jedenáctého listopadu Češi tradičně vyrážejí do restaurací a hospod na svatomartinské menu. Dopřejí si ale husu se zelím a „se šesti“ kvůli zdražování i letos? A jestli ano, nebude to naposled? Zeptali jsme se expertů.

Varovali ho, že kavárnu ve druhém patře, a ještě nad hampejzem, může otevřít jen blázen. Sylvio Spohr to udělal. Vy si teď můžete vybrat, jestli se za jeho dokonalým servisem vypravíte na tenisové kurty k Berounce, nebo do Café Louvre. Jeho podnik letos slaví 30. výročí.

Jan Knedla procestoval svět a vařil pod taktovkou nejvyhlášenějších světových chefů. Teď si otevřel svůj podnik, kde českou kuchyni podrobil kúře pátou chutí umami – a má stále nabito.

Během covidu se roční spotřeba piva v Česku razantně snížila, v prvním pandemickém roce byla od 60. let minulého století dokonce vůbec nejnižší. S oživením to ale bude složité. Očekávání hospodských, že se letos vrátí předcovidové časy, mohou zhatit rostoucí ceny energií a surovin.

Je jedno, jestli tento článek čtete doma, nebo v kanceláři. Rozhlédněte se kolem sebe – velmi pravděpodobně zahlédnete nějaký ten Lack, Billy, Poäng nebo alespoň Omsorg. Švédové se během posledních třiceti let nastěhovali do našich domovů. Dnes si řekneme proč.

V létě v době uvolnění si trochu oddechli, na podzim otevřeli novou kavárnu a znovu rozjeli e-shop s vlastními produkty. I přes náročné období tvrdých vládních opatření to ale spolumajitele olomouckého hostelu Long Story Short a přidružené restaurace s pekárnou Eatery&Bakery nikdy nenapadlo vzdát. A vyplácí se to.

Stravenky patří mezi nejrozšířenější a nejpopulárnější zaměstnanecké benefity. Když tedy ministerstvo financí přišlo v souvislosti s novelizací zákona o daních z příjmů s nápadem na změny v systému podpory zaměstnaneckého stravování, vzbudilo to značný rozruch.

Řezník František Kšána mluvil v podzimním Finmagu o lásce k přeštickým čuníkům, bolestivém odchodu z rodinné firmy a pohledu na zapřisáhlé vegetariány.

Na okraji okraje ve vsi Zdoňov v Broumovském výběžku stojí bývalá kovárna. Když do ní Lenka Wimmerová a Olga Himmelsbergerová pozvali kuchaře Otakara Humpla, učarovala mu tak, že opustil svůj vyhlášený pražský podnik a „odjel to zkusit na venkov“.

Spropitné komplikuje život hostům a dává mizernou zpětnou vazbu personálu i jeho vedení. Připojme se k zemím, kde obsluha dostává motivující mzdy automaticky.

Radek Nozar je majitel dvou brněnských úspěšných hipsterských podniků, Bistra Franz a Café Morgal. V pokračování rozhovoru popisuje chmurné zkušenosti s vyučenými kuchaři i absurdity různých směrnic v gastro byznysu. A prozrazuje, jak málo chybělo k tomu, aby si v Brně otevřeli podnik spolu se spisovatelem Jaroslavem Rudišem.

Dneska na obdobný hipsterský podnik narazíte v Praze, Brně nebo Olomouci na každém rohu. Před pěti lety ale bylo Bistro Franz v Brně haluz: místo, kde vaří z lokálních, sezónních a bio surovin a denní nabídku píšou křídou na tabuli. Haluz to ostatně, jak vzpomíná majitel Radek Nozar, byla i pro zemědělce, které musel lámat, aby mu vůbec svoje výpěstky dodávali.

Ministr financí Andrej Babiš by rád udělal v elektronické evidenci tržeb další změny. Rád by ulevil nejmenším živnostníkům a e-shopům. Svůj návrh ale netakticky oznámil přesně v době ostrého startu systému. Co si o něm myslí zástupci podnikatelů, provozovatelé systémů, ekonomové, politici a daňoví odborníci?

Jednoho dne dal výpověď v inženýringové firmě a utekl ke kytkám. S neskromnou vizí – být nejlepší, Bentley mezi bylinkami. V divoce zarostlých sklenících v Horních Počernicích pěstuje Vít Janouš jedlou bižuterii – poslední ozdobu, kterou pokládají na talíř šéfkuchaři nejlepších restaurací.

Když hospodský vytiskne dva jídelní lístky se dvojími cenami, je hned oheň na střeše. Diskriminace! Každý podnik má ale přece ceny smluvní. Co je tedy na cenové diskriminaci špatně? Nic!

Zaměstnavateli se vyplatí dát zaměstnanci stravenky místo peněz. Jsou daňově zvýhodněné, nemusí se z nich odvádět daň a povinná pojištění. Přitom ale často jako peníze fungují. Už i samy stravenkové firmy přicházejí s nápady, že by se stravenky daly používat jen v pohostinství, nikoli k nákupům v obchodech.

Pracovní podmínky v pohostinství bývají tvrdší než v supermarketech a upíjení rukodělného ejlu v nóbl hospodě není hlubším prožitkem svátečního dne než nákup lahváčů v Kauflandu. Velebit první a zakazovat druhé je pokrytecké a povýšené.

Pro sudové pivo a nealkoholické nápoje by měla podle ministra financí Andreje Babiše platit desetiprocentní sazba DPH. Co si o tomto nápadu myslí ekonomové, politici, zástupci podnikatelů a daňoví odborníci?

Jak jde o děti v restauracích a kavárnách, předsudky najednou nevadí ani leckterým bojovníkům proti rasismu.