Točené pivo Čechům zhořkne. Ohrožuje Fialova vláda pivní tradice?

Točené pivo od příštího rok zhořkne. Nepoznáte to však na chuti, ale na ceně.

Poslanci se tento týden zakousnou do konsolidačního balíčku, který vláda uvedla pod optimistickým názvem „Česko ve formě“. Jeho cílem je stabilizovat (aspoň zčásti) veřejné finance a snížit deficit státního rozpočtu. Platit má od začátku příštího roku.

Většina navrhovaných změn, které balíček obsahuje, se dotýká podnikatelů. A většina podnikatelů je přijímá se zaťatými zuby, protože až na výjimky jim byznys neulehčí.

Je tohle úpění na místě? Vždyť pro pivo platily v minulosti ještě vyšší sazby DPH.

Těžké časy? Kdepak, daň byla výš

Mezi změny, které vyvolaly nevoli, patří přesun daně z přidané hodnoty na pivo ze zvýhodněné desetiprocentní sazby do základní sazby jednadvacetiprocentní. Tato změna může podle hospodských znamenat, že si připlatíme kolem pěti korun za půllitr čepovaného piva.

Jistě, tento odhad je realistický. Můžeme však trpce podotknout, že po přeřazení do desetiprocentní sazby jsme nižší ceny nepostřehli. A teď, kdy se chystá návrat do sazby jednadvacetiprocentní, je na stole nejen zdražení čepovaného piva, ale také nářek, že vláda hospody pohřbí, protože z nich vyžene pivaře.

Je tohle úpění na místě? Vždyť pro pivo platily v minulosti ještě vyšší sazby DPH. Do konce roku 1994 mělo pivo sazbu DPH ve výši 23 procent, poté až do května 2004 byl pěnivý mok daněn 22 procenty.

Současné zdanění třemi sazbami v závislosti na tom, kde si pivo vypijete a zda obsahuje alkohol, zvolili sami podnikatelé v roce 2020 za absurditu roku.

Není snad absurdní udržovat při životě absurditu?

Už ve třináctém století se v Praze platil „ungelt“ z každého sudu piva. A potom se tato daň odváděla z každé várky.

Začalo to ungeltem

Pravda, ti jejichž příjmy mají co do činění se spotřebou piva, se mohou cítit ukřivděni, že vláda ustoupila moravským lobbistům a tiché, tedy neperlivé víno – na rozdíl od piva – zůstává osvobozeno od spotřební daně. Také tohle je absurdní, tím spíš, že dvě třetiny hroznů, z nichž se víno vyrábí, se do Česka dováží, zatímco pivo pochází vesměs z domácích zdrojů.

Na druhou stranu, spotřební daň u piva zůstává na stejné úrovni (32 korun na 100 litrů krát stupňovitost piva, minipivovary mají spotřební daň poloviční). Je také mnohem nižší než u vína a malé pivovary ji mají výrazně menší. Kromě toho, pivo téměř periodicky zdražuje, a protože spotřební daň je stanovena pevnou částkou na objem, má spotřební daň v jeho ceně stále menší podíl.

Shutterstock

Pohřbí vláda české gastro? Vyšší DPH na pivo i stravovací služby očima expertů

Na přesunutí čepovaného piva ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty jsme se před nedávnem ptali i expertů. Vyšší DPH čeká navíc i celé stravovací služby. Jak to dopadne na hospody a restaurace, kterým poslední léta zrovna nepřála?

Plzeňský Prazdroj na svém webu nicméně naznačuje, že na návrat k běžnému zdanění není vhodná doba. Píše, že „hospody lapají po dechu“. Podle jeho dat se za poslední čtyři roky počet vesnických hospod snížil o 15 procent, ve městech jich ubylo kolem sedmi procent.

Mohlo by snad pokračující daňové zvýhodnění točeného piva tento trend zvrátit a pivní tradice oživit?

Připomeňme si, že tyhle tradice vznikaly v českých zemích bez toho, aby bylo pivo osvobozeno od zdanění. Jakmile se výroba sladu a piva a jejich prodej staly výnosným typem podnikáním, začali na tuto činnost uvalovat radní, šlechta i král rozličné daně a poplatky.

Už ve třináctém století se v Praze platil „ungelt“ z každého sudu piva (tehdy 992 litrů). A potom se tato daň odváděla z každé várky.

Vyšší zdanění, které se odrazí v ceně točeného, může leckoho přimět, aby si dal o nějaké pivo v restauraci míň, v krajním případě, aby si raději doma otevřel lahvové.

Dá se nicméně předpokládat, že za nějaký čas, jak je to obvyklé, si spotřebitel na novou cenu zvykne a přestane ho odrazovat.

Generace Z nevidí nic zábavného na tom, aby po práci vyrazila do hospody, kde namísto komunikace na sociálních sítích bude klábosit nad půllitrem.

Generace Z výčepy nespasí

To však neznamená, že tradičních výčepů nebude dál ubývat. Tento trend je do značné míry nalinkován generační výměnou a daňová politika na tom nic nezmění.

Dospívající generace Z, což jsou ti, kteří se narodili po roce 2000, a dřív než dudlík požadovali mobil, jsou jiný „živočišný druh“, než jejich rodiče a prarodiče.

Tihle jedinci nevidí nic zábavného na tom, aby po práci vyrazili do hospody, kde namísto komunikace na sociálních sítích budou klábosit nad půllitrem, a přitom do sebe nalijí „metr piv“.

Z podobného těsta je ostatně už většina mileniálů, tedy těch, kteří dospěli už na přelomu století.

Podnikatelé v gastru se budou muset jejich zvykům a preferencím přizpůsobit. Anebo rozjet jiný druh byznysu.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Česko imigranty potřebuje. Proč si vláda nechává utíkat miliardy mezi prsty?
• Změny v insolvencích? Buďte v klidu, dluhy platit nemusíte, vzkazuje vláda
• Agrobaroni se napakovali a zlevňují. Teď je ale potřeba zvýšit konkurenci
• Jak moc nás stát odírá? Den daňové svobody ukazuje, že brzy bude hůř
• Divoká jízda s vládou „rozpočtové odpovědnosti“. Skončí Česko ve smyku?

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag