Česko imigranty potřebuje. Proč si vláda nechává utíkat miliardy mezi prsty?
Nejsou lidi. V Česku scházejí desítky tisíc pracovníků. Také proto se naše ekonomika po covidu a energetické krizi tak těžce rozjíždí. Pomohli by pracovníci ze zahraničí. Vláda ale s podporou klíčového programu váhá.

Hospodářská komora odhaduje, že kvůli nedostatku pracovníků tratila státní pokladna na daních a odvodech v předcovidovém roce 2019 na 110 miliard korun. Letos podle jejích kalkulací ztráty vystoupí na 150 miliard.
Zájem firem o pracovníky (i ty kvalifikované) roste – jedno, zda jsou velké, či malé. Premiér Petr Fiala dává na vědomí, že to vláda chápe. Na konferenci reVize Česka vykládal o tom, že kromě inovací a zahraničního kapitálu se země musí otevřít kvalifikovaným pracovníkům z ciziny.
Fialovi přizvukoval také ministr práce Marian Jurečka. A to je rozdíl proti jeho předchůdkyni Janě Maláčové, která o zahraničních pracovnících mluvila jako o „třetizemcích“, které nepotřebujeme, protože nám kazí mzdy.
Přesto Fialův kabinet váhá, zda na platy úředníků, kteří žádosti uchazečů o práci z ciziny ověřují, uvolní požadované peníze, anebo tuto agendu seškrtá ve snaze snížit deficit státního rozpočtu a pochlubí se redukcí státního aparátu.
Cizinci pracující na základě programu Kvalifikovaný zaměstnanec odvedou ročně do státní kasy 23 miliard korun na daních a odvodech.
Vylijeme s vaničkou dítě?
Na druhou ze zmíněných alternativ padne pořekadlo o tom, jak se dá vylít s vaničkou také dítě.
Hospodářská komora vyjednala s ministerstvy navýšení kvót pro program Kvalifikovaný zaměstnanec (kromě něj existuje také program Vysoce kvalifikovaný zaměstnanec). Fungování programu však vyžaduje, aby kabinet uvolnil 88 milionů korun na administrativní agendu.

Supervýkonní zaměstnanci a recepční, co se nemračí. Co vše dnes zvládne AI
Slibuje až osmdesátiprocentní úsporu nákladů nebo rapidní zvýšení efektivity zaměstnanců. Nepotřebuje přestávky a pracuje čtyřikrát rychleji. Umělá inteligence, která loni vtrhla do společnosti s nebývalou razancí, se čím dál častěji prosazuje i v oborech dříve nečekaných. Vybíráme nejzajímavější příklady poslední doby, kde všude může firmám pomoci.
Jsou to snad náklady, které se patří škrtnout?
Komora připomíná, že cizinci pracující na základě programu Kvalifikovaný zaměstnanec odvedou ročně do státní kasy 23 miliard korun na daních a odvodech, další miliardy utratí ve spotřebě. Kromě toho každý uchazeč o práci zaplatí státu při podání žádosti o zaměstnaneckou kartu správní poplatek pět tisíc korun.
Samotné zpoplatnění dovozu zahraničních zaměstnanců tak z velké části pokrývá platy státních úředníků věnujících se agendě, která je s ní spojena, upozorňuje komora.
Na navýšení kvót zatím scházejí kapacity, nejsou na ně připraveny zastupitelské úřady. A protože v rozpočtech ministerstev včetně Černínského paláce se bude škrtat, není jasné, kdy a zda vůbec bude program rozšířen. Nasnadě je otázka, zda se udrží aspoň na současné úrovni.
Pokud se vláda vydá tímto směrem, udělá radost Středulovým odborářům i těm, kteří mají panický strach z imigrantů.
Radost pro odbory?
Jistě, stav státních financí ke škrtům ve státním aparátu přímo vybízí. Znamená to snad, že musíme škrtat stylem „ať to stojí, co to stojí“ a zbavovat se výdajů, které se mohou vracet i se ziskem?

Stane se čtyřdenní pracovní týden realitou? Neradujme se předčasně
Vstupujeme snad do éry čtyřdenního pracovního týdne? Leccos by tomu mohlo nasvědčovat. Rozhodně by ale neměl být nařizovaný vládami, píše Pavel Jégl ve svém dalším komentáři.
Pokud se vláda vydá tímto směrem, udělá radost Středulovým odborářům i těm, kteří mají panický strach z imigrantů. A bude se moci chlubit nízkou nezaměstnaností, nejnižší v Evropě. V takovém případě se ale česká ekonomika bude ještě dlouho zotavovat z krizí minulých let.
Pravda, kabinet se chystá imigrační politiku digitalizovat, což by mohlo odbourat papírové formuláře, administrativu spojenou s vyřizováním žádostí zjednodušit, a tak ušetřit náklady na státní zaměstnance.
Zatímco teď chodí zahraniční pracovník několikrát za rok na úřad, v budoucnu bude vyřizovat žádost i další administrativní věci, včetně správního poplatku, elektronicky. A přijímání zahraničních pracovníků může urychlit i připravovaný bodový systém pro kvalifikované pracovníky ze zemí mimo Evropskou unii.
Takové inovace jsou však z pohledu šéfů některých firem, jejichž výrobu omezuje nedostatek pracovníků už dnes, jen hudbou budoucnosti. Se zavedením zmíněné digitalizace vláda počítá až od roku 2026.
Potřebujeme imigraci s pevnými pravidly, která oživí pracovní trh. Samosebou za podmínek, že bude přicházet z bezpečných zemí.
Imigranti, kteří nám mohou pomoci
Jako recept na nedostatek pracovníků se často zmiňuje sofistikovanější výroba s vyšší přidanou hodnotou, automatizace, robotizace, průmysl 4.0, umělá inteligence… zkrátka pokrokové technologie, které nahrazují činnost člověka stroji nebo algoritmy.
Zkušenosti se zaváděním nových strojů a technologií ale naznačují, že takové předpoklady jsou iluzorní. Zato demografický vývoj je neúprosný a reálný. Na pracovní trh nastupují populačně slabší ročníky. A bude ještě hůř – až do penze zamíří Husákovy děti.
Česko zkrátka imigraci potřebuje. Ne tu divokou, která do Evropy směřuje na lodích před Středozemní moře. Potřebujeme imigraci s pevnými pravidly, která oživí pracovní trh. Samosebou za podmínek, že bude přicházet z bezpečných zemí a že ji stát bude schopen regulovat podle momentální poptávky.
Cizinci-našinci by mohli pomoci nejen sobě, ale i Česku.
Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:
- Změny v insolvencích? Buďte v klidu, dluhy platit nemusíte, vzkazuje vláda
- Agrobaroni se napakovali a zlevňují. Teď je ale potřeba zvýšit konkurenci
- Jak moc nás stát odírá? Den daňové svobody ukazuje, že brzy bude hůř
- Divoká jízda s vládou „rozpočtové odpovědnosti“. Skončí Česko ve smyku?
- Příliš obcí i úředníků. Stát má šetřit, obecní pašalíky si ale vzít nenechá
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Související témata
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu