Jak reformovat důchody? Stát by měl najít peníze, ne jen bičovat občany

Lidé si budou spořit na stáří víc, pokud jim stát jasně sdělí, že v budoucnu nebude mít na to, aby jim zajistil důstojné stáří. To se ale politici pochopitelně veřejnosti říkat bojí, takže se stále tváří, že „zdroje jsou“.

Reformní krok číslo jedna tedy musí být – „přiznat barvu, nalít čistého vína“. Následně by stát měl umožnit v rámci nadále jím podporovaného třetího pilíře i rizikovější investování. Nedostatečná výnosnost fondů třetího pilíře totiž z podstatné části plyne z toho, že státní regulace neumožňují rizikovější – a tím pádem také výnosnější – investování svěřených prostředků.

Nedá se nic dělat, kdo chce v dnešním světě výnos, který výrazněji poráží inflaci, musí jít do výraznějšího rizika. Jde z velké části o důsledek předluženosti řady zejména západních ekonomik, která centrálním bankám neumožňuje jít se svými úroky výš.

Dlouhodobým receptem na zlepšení stavu penzijního systému je tedy i razantní snížení veřejného zadlužení. V neposlední řadě by státy měly nechávat lidem v kapse víc peněz, aby měli z čeho spořit.

Štíhlý stát, vyšší důchod

Z obojího pak plyne, že dalším zásadním způsobem, jak zlepšit stav penzijního systému, je výrazně zeštíhlit stát. Tedy rušit dotace, příspěvky, přebujelé sociální dávky, pracovní místa placená z veřejných rozpočtů, agendu, kterou místo státu zastane soukromý sektor.

Je také třeba rozprodat státní majetek: podniky typu Budvaru i četné nemovitosti. Stát by si zkrátka sám měl „utáhnout opasek“.

Když se splní výše uvedené, ať klidně stát podporuje spoření ve třetím pilíři až od určité pravidelně vkládané částky, třeba až od 500 korun výš. Je to vhodná motivace k tomu, aby si lidé spořili víc a do systému se tak dostalo víc peněz.

Naopak, zdaňování státní podpory a úlev by byl krok špatným směrem. Pokud totiž stát už přikročí k prodloužení věku odchodu do penze, což je žádoucí, možnost zdanění podpory by byla ještě dalším „bičem“.

Stát musí vyslat signál, že se také on omezuje, ne neustále omezovat a „bičovat“ jen občany.

Kam dál? Lukáš Kovanda na Finmagu:

• Připravte si peněženky, zákaz ruské ropy se blíží. Hrozí rapidní růst cen paliv?
• Proč vláda nezlevní potraviny? Nižší DPH pomůže, ale i ožebračí
• Dluh české vlády je nejvyšší v historii. Poslední čas na nápravu, pane Fialo
• Česká koruna, vítěz války i pandemie. Vůči euru je nejsilnější od roku 2008
• Tři minus pro Fialu. Vládní tahy v prvním roce zbytečně zatíží veřejné finance

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag