Bez obětí úspěch nepřijde, ale ta svoboda! Do podnikání musíte dát vše, říká miliardář Bouška

Bouška hned v začátku dnešního povídání dá najevo, že označení „miliardář“ mu není zrovna příjemné. Vzhledem k odhadované výši jeho majetku, který loni vystoupal nad hranici 15 miliard korun, mu však místo v první stovce nejbohatších lidí v Česku jen těžko někdo odpáře.

„Určitě jsem bohatý člověk, ale necítím se tak. Jen vlastním firmu, která má velkou hodnotu a mým celoživotním krédem je tuhle hodnotu dál zvětšovat,“ hodnotí pragmaticky svůj status. Onen odhadovaný majetek je tedy podle něj ukryt především ve firmě samotné. „A jelikož ji nikdy neprodám, tak je to jen taková hra."

Podnikání je pro růst Česka klíčové, ale mladí se vidí jinde, říká miliardář Bouška

Firmu Vafo Praha, s.r.o., dnes součást akciovky Vafo Group, která onu majetkovou hodnotu tvoří, převzal po svém otci v roce 2005. „Tehdy jsme došli k notáři, že jako jednatel firmy mám něco podepsat, a tam se ukázalo, že celou firmu přebírám,“ vzpomíná Bouška na rané doby dnes už celoevropsky významného výrobce krmiv pro zvířata značek Brit či Carnilove.

Do třiceti v čele firmy

Tehdy mu bylo nějakých 28 let. Ve firmě se ale výrazně angažoval už dřív. Pomohlo, že odjel na rok studovat na střední školu do USA a do otcova podnikání dokázal přinést znalost světového jazyka. Angažovat se prý začal, i když sám sebe popisuje v té době jako „nezodpovědného teenagera“. A to zejména v oblastech, kde přirozeně cítil, že by mohl skutečně pomoct.

„Vrátil jsem se tehdy do jiného světa, najednou jsem viděl tátu jako někoho úplně jiného, než byl, když jsem odjížděl,“ vzpomíná Bouška na dobu roční odluky od rodiny a postupné zapojování se do chodu nově vznikající firmy. „Začalo to angličtinou, pak jsem do firmy koupil první počítač, protože jsem k tomu měl logicky blíž než táta… Dělal jsem to, co člověk přirozeně uměl a uměl líp.“

Později se prý našel v obchodu, nahlédl ale například i do marketingu. Na toto období přitom dnes vzpomíná s úsměvem. „Udělal jsem první stánek na výstavě a dělali jsme první inzeráty a takovýhle věci. Moc dobrý to, upřímně, nebylo…,“ směje se. Dlouho podle něj například v devadesátkách trvalo přesvědčit obchodní partnery o kvalitě jejich produktů. „Každý tehdy daleko víc věřil dovozovému zboží.“

Právě díky postupnému zapojování do chodu firmy ovšem proběhlo její předání zcela plynule. Podobně proto nyní Bouška hledí i směrem k další generaci. „Proč je nezapojovat tam, kde tu dovednost mají? Proč je nutit najednou někde sedět a tvářit se seriózně nad tabulkami? To je podle mého názoru něco, co má přijít až později. K tomu musí dospět.“

Úspěch není zadarmo

Za úspěchem Vafo Group Bouška vidí nejen sérii odvážných rozhodnutí, ale například i trochu toho štěstí a náhody. „Převzal jsem firmu, kterou vymyslel – a celý její koncept vymyslel – můj táta. A já měl asi štěstí, že jsem ji převzal v tu správnou dobu,“ poukazuje na období vstupu České republiky do Evropské unie, od kterého letos uběhlo dvacet let.

Na druhou stranu by podle něj nebylo správné to „smáznout jen tímhle“. „Člověk musí být připravený. A otevřený novým příležitostem, protože každá doba přináší ty své,“ dodává. Tahle mantra ho ostatně dovedla i k expanzi na mezinárodní trhy. „Cítil jsem, že by mě to jinak nebavilo.“

Nakonec prý ale zjistil, že ho na tom baví výrazně víc věcí. „A nejvíc mě na tom baví, že podnikání člověku pořád dává největší možnou míru svobody a sebevyjádření. To je na tom to nejhezčí a nejcennější,“ zasní se. Jedním dechem ale dodá, že to rozhodně není zadarmo.

„Člověk tomu musel věnovat hodně práce, hodně času. A není to jen to. Dává tomu i kus sebe; musí to přijmout jako trvalou součást svého života, uvědomit si, že nemá ten komfort někdy vypnout,“ poukazuje Bouška na odvrácenější stranu úspěchu. Přesto je přesvědčen, že to k tomu patří, a to včetně nepopulárních obětí. „Kolik lidí se dostane do olympijského týmu bez toho, aniž by tomu věnovali úplně všechno, a to třeba i včetně zdraví...?“ pokládá řečnickou otázku.

Nekončíme, co dál v podcastu zazní?

• Co si myslí o well-beingu v byznysu a proč má rád sportovní paralely
• Jak se cítil, když jako sotva třicetiletý celou firmu přebíral
• Proč firmě v jejích začátcích „zavařil“ a jak z toho těží dodnes
• Kdy si „nabil hubu“, aby se oklikou vrátil zpátky?
• A byly jeho plány vždy tak ambiciózní, nebo ne...?

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• S průměrnými lidmi skvělou firmu nepostavíš. Jak přilákat ty správné zaměstnance?

• Kdo chvíli stál, stojí opodál. Tvoříme celoživotní univerzitu pro firmy, říká duchovní otec DoToho!

• Malířinu pojal po svém. Nemáme hranice, lidi nabírám přímo na ulici, říká mladý podnikatel

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag