Články na téma: státní rozpočet

Google, Apple, Facebook, Twitter či Amazon? Česko získává možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, stejně jako drtivá většina jiných zemí světa. Získá tím i miliardy korun navíc, které ovšem veřejné finance moc ozdravit nepomohou. Co tomu předcházelo a co čekat?

Dennodenně slýcháme od ekonomů varování, že je tempo zadlužování státu neudržitelné a pomalu se blíží nechvalně proslulé „řecké cestě“. Pojďme se proto podívat na protipól k této diskuzi a možná obecněji k myšlenkám hlavního ekonomického proudu. Vysvětlíme si totiž, proč není vyrovnaný státní rozpočet nutně smysluplným cílem hospodářské politiky. A proč může být i deficit vítaný.

Česku ročně utíkají desítky miliard korun, které by získalo už jen větším otevřením pracovního trhu. Firmy v čele s Hospodářskou komorou ČR proto volají po zjednodušení a zrychlení přijímání zahraničních pracovníků, které se kvůli nízkým kvótám a přílišné byrokracii nedaří do Česka dostat. Stát ovšem tvrdí, že na zefektivnění systému pracuje.

Stát bere důchodcům a přidává církvím. Tenhle výkřik, který můžete zaznamenat na sociálních sítích nebo z opozičních lavic, je tuze vylhaný. Rušení inflační doložky není na místě. Stejně jako volání po tom, že by církve neměly podnikat.

V rámci úsporného balíčku vláda počítá se znovuzavedením nemocenského pojištění pro zaměstnance. Slibuje si tím přísun dalších prostředků do státního rozpočtu. Je ale takový krok v současné chvíli ospravedlnitelný? A nedopadne nakonec tvrdě i na zaměstnavatele kvůli vyšším tlakům na zvýšení mezd? Zeptali jsme se expertů.

Vláda v rámci konsolidačního balíčku hodlá největší částku ušetřit na národních dotacích. Krok hájí slovy, že současný systém je neefektivní a navíc se často zneužívá. Ne všichni jsou ale zloději a lze najít firmy, kterým to naopak uškodí. Nešlo by tedy místo tupých škrtů najít prostředky třeba tím, že by naopak stát celý přebujelý systém zefektivnil? Zeptali jsme se expertů.

Státu chybí desítky miliard korun a do konce roku se situace nezlepší. Jen šetřením na provozu se díra ve státním rozpočtu nezacelí, zvyšování daní a úspory na platech a investicích zase mohou ve finále vést k nižším příjmům státního rozpočtu. Celé to pak připomíná spíš čísel velké mámení: schodky státního rozpočtu vycházejí z nereálných odhadů a vládní úspory stejně tak.

Vláda rozhazuje a šetří zároveň, stát řídí stylem brzda-plyn. Taková divoká jízda může skončit smykem a kotrmelci. Zvládne ji ministr financí Zbyněk Stanjura?

Ministr financi Zbyněk Stanjura přišel s teorii, že by zvýšením firemních daní měli podnikatelé vrátit část peněz, které dostali od státu v době covidových uzávěr a energetické krize. Jenže má stát vážně zdanit hlavně ty, kterým jednou pomohl? A k čemu má sloužit vládní konsolidační balíček a daně vůbec?

Vláda se chystá šetřit na eráru. Byl by to chvályhodný a fiskálně odpovědný počin, pokud by kabinet šetřil důsledněji – nejen v centrálních úřadech, ale i v krajských zastupitelstvech a obecních samosprávách. Pak by třeba nemusel zvedat některé daně.

Vyšší daně pro byznys – kdo tohle na startu Fialovy vlády očekával? Občanskými demokraty vedená koalice navrhuje to, co se v této zemi naposledy snažili prosadit sociální demokraté.

V tomto týdnu jsme si připomněli konec druhé světové války, takže hlavní téma pro nový Finmag newsletter se přímo nabízí. Nemůžeme pominout ale ani úsporný vládní balíček.

Pokud konsolidační balíček vlády něčím překvapil, byly to škrty v dotacích. Jsou totiž citelné, zařídí víc než dvě třetiny úspor ve státních výdajích. K takovému kroku ale už byl nejvyšší čas.

Vláda plánuje pro letošní rok schodek státního rozpočtu ve výši 295 miliard korun. Většina odborníků se však už teď shodne, že deficit bude vyšší. Jde tomu ještě vůbec nějak zabránit? A jakými kroky by se dalo zadlužení státu snížit? Zeptali jsme se expertů.

Státní finance jsou na tom mizerně. Tak mizerně, že jinak než „tupými škrty“ se jejich rozval sotva odvrátí. Vláda by s nimi neměla otálet. Čím déle bude trvat, než se k nim odhodlá, tím budou „tupější“.

Češi chtějí úspornější stát, ukazuje sonda Kantaru. Vláda ho chce taky. Ujišťuje o tom ve svém programu. Tak proč ho, k čertu, ještě nemáme? Protože zbývá rozhodnout, kdo si utáhne opasek.

Vláda slíbila snížení stavů státních zaměstnanců. Už teď se ale dá tušit, že o „štíhlosti“ státní správy bychom si neměli dělat iluze. Dokdy dokážeme živit rostoucího státního Otesánka?

Balíček, jehož cílem je snížit strukturální manko státních financí, bude první ochutnávkou škrtů a daňových změn, které se budou servírovat v dalších letech. Zatím není jasné, co bude na jejich konci.

Prezident Petr Pavel podepsal vládní novelu týkající se snížení červnové valorizace důchodů. Vláda už však přemýšlí nad dalším zpomalením růstu penzí. Jednou z variant je i zrušení mimořádné valorizace, nově by průměrné důchody nemohly růst podstatně rychleji než průměrný výdělek. Neexistují ale lepší prostředky, jak zamezit kolapsu penzijního systému?

Kabinet Petra Fialy se na jedné straně chystá škrtit výdaje, na straně druhé zatěžuje rozpočet budoucími výdaji. Sliby „nenecháme nikoho padnout“ a „vykurýrujeme státní finance“ jsou však neslučitelné.

Pokusím se zahrát si na ďáblova advokáta v oblasti daní. Popustím uzdu fantazii a zapojím se na chvíli do perverzní hry s názvem „jaké daně lze ještě zvýšit nebo zavést“. Ohledy na možné důsledky (ať už politické, či jiné), ať jdou stranou. Budu se dívat na ekonomiku očima někoho, jehož cílem je dostat z ní co nejvíc peněz.