Články na téma: státní rozpočet

Česko si může dovolit vyšší výdaje na obranu, aniž by vyššími daněmi dusilo podnikání. Potřebuje k tomu jen odvážné politiky, kteří plní své sliby. Znáte je?

Andrej Babiš má nakročeno do Strakovy akademie. Pokud se mu comeback podaří, vrátí se s ním nejspíš i elektronická evidence tržeb. Plánovaná EET 2.0 může být podnikatelsky přívětivější než její první verze. Anebo ještě nevybíravější.

Vánoční nadílku, kterou letos dostali od státu, si podnikatelé nevysnili. Zvýší jejich daňové zatížení. Stát jim vezme peníze, které mohli investovat do svého byznysu, a nakrmí jimi rozrůstající se erár. Polepší se stát v příštím roce? Tady od nás má seznam přání.

Velká solární revoluce se v Česku změnila na velký solární průšvih. Zbyněk Stanjura ho chce zmírnit tím, že si došlápne na dotace solárních baronů, a tak ušetří výdaje domácnostem, firmám i státu. Leckomu se to může líbit, výsledkem však mohou být vedlejší škody, které předpokládané úspory převýší.

Česká vláda ztratila kompas a na cestě od dotační k tržní ekonomice bloudí. Mnohdy dokonce míří opačným směrem, než avizovala. Zvyšuje daně a potom je kompenzuje vyššími dotacemi.

Schvalování státního rozpočtu se zvrhlo v hádku o to, kdo Česko zadlužil víc. Byl to Andrej Babiš, nebo Petr Fiala? Kdo půjde do voleb s nálepkou rozhazovače a kdo jako dobrý hospodář? Zdá se, že odpověď je jasná. Zčásti neprávem, zčásti vlastní neschopností.

Vláda shání finance, aby nakrmila rozbujelý erár. Bere, kde se dá. Příští rok nenasytný stát vytáhne z firem a podnikatelů víc peněz než letos. A v dalších letech je může vysávat ještě intenzivněji, protože konsolidační balíček státní finance nespasil.

Už rok působí v Česku Nadace pro rozvoj České filharmonie. Kam směřuje, jak se jí daří a co by měla přinést nejlepšímu orchestru a českému hudebnímu prostředí vůbec? Odpovědi jsme hledali se spoluzakladatelem Nadace ekonomem Pavlem Kysilkou.

Návrh rozpočtu na příští rok počítá s dalším růstem počtu zaměstnanců státu a s rostoucími náklady na jejich platy. Kolik lidí na výplatní listině státu dokážou podnikatelé, firmy a zaměstnanci ze svých daní uživit?

Česko je zemí dotací a dávek. Pro peníze se tady chodí na vládu. Sotva proto můžeme čekat, že nás vlády nebudou zadlužovat a že se dnešní dluhy jednou nepromění v zítřejší (vyšší) daně.

Zaměstnanců státu v Česku přibývá, zato podnikatelů ubylo. Vláda přitom na začátku slibovala efektivní stát. Kde se stala chyba a může snad taková země růst?

Česko je státem, jehož dluhy se zvyšují nejrychleji v Evropě. Samosprávy přitom zaznamenávají ohromující přebytky, letos za první čtvrtletí dosáhly nejvyšší úrovně v dějinách země. Co s tím?

Po téměř dvou a půl letech u moci je patrné, že tento kabinet bude ve slibech vůči firmám velký, ale ve skutcích malý. Nejnověji to dokládají koncesionářské poplatky.

Vláda ždíme daňové poplatníky, živnostníky i firmy. Zkouší zoufalé věci, které nedávno marně prosazovala ČSSD. Přesto se jí nedaří vyhrabat rozpočet z deficitů a zarazit zadlužování státu.

Vláda se snaží investicemi rozhýbat ekonomiku, obce však místo podpory podnikání syslí peníze na účtech v bankách. Daňový poplatník by se proto měl ptát, proč od něj stát na financování obcí vybírá peníze.

Kabinet Petra Fialy v čele s ODS přichází s návrhem na zmírnění povinnosti plateb sociálního pojištění hned od začátku podnikání. Pokud projde, začínající živnostníci nebudou muset hradit zálohy na sociální pojištění v minimální výši hned od začátku.

Bilancovat uplynulý rok není snadné, protože doteď vlastně ani nevíme, jak na tom ve skutečnosti jsme. Můžeme snad jen říct, že boj s inflací máme za sebou. A řadu regulatorních a daňových změn naopak před sebou. A vláda? Ta už by měla otočit list a místo daní začít řešit škrty ve výdajích.

Vláda Petra Fialy si konsolidačním balíčkem koupila čas. Jednou však vyprší, varuje Národní rozpočtová rada. Bude pak kabinet schopný podniknout další potřebné kroky?

Google, Apple, Facebook, Twitter či Amazon? Česko získává možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, stejně jako drtivá většina jiných zemí světa. Získá tím i miliardy korun navíc, které ovšem veřejné finance moc ozdravit nepomohou. Co tomu předcházelo a co čekat?

Dennodenně slýcháme od ekonomů varování, že je tempo zadlužování státu neudržitelné a pomalu se blíží nechvalně proslulé „řecké cestě“. Pojďme se proto podívat na protipól k této diskuzi a možná obecněji k myšlenkám hlavního ekonomického proudu. Vysvětlíme si totiž, proč není vyrovnaný státní rozpočet nutně smysluplným cílem hospodářské politiky. A proč může být i deficit vítaný.

Česku ročně utíkají desítky miliard korun, které by získalo už jen větším otevřením pracovního trhu. Firmy v čele s Hospodářskou komorou ČR proto volají po zjednodušení a zrychlení přijímání zahraničních pracovníků, které se kvůli nízkým kvótám a přílišné byrokracii nedaří do Česka dostat. Stát ovšem tvrdí, že na zefektivnění systému pracuje.