Cenové stropy a kompenzace nás vedou do bludného kruhu. Kdy je vypneme?

Před čtyřmi lety se nad českou ekonomikou rozpínala bezoblačná obloha. Už v té době, krátce po svém vzniku, však Národní rozpočtová rada ve svých zprávách varovala před dlouhodobou neudržitelností veřejných financí.

A to jsme ještě netušili o přicházejících bouřkových mračnech – blížící se pandemii covidu, ruském útoku na Ukrajinu a energetické krizi.

Pro příklady, jak se opatření na podporu té či oné skupiny obyvatel z dočasných stávají téměř trvalými, nemusíme chodit do světa.

Varovné zprávy

Všechny zprávy rozpočtové rady, včetně té první z října 2018, se přitom shodují v jednom: české veřejné finance jsou dlouhodobě neudržitelné.

Také nejnovější a zatím poslední zpráva z letošního září upozorňuje, že propast mezi příjmy a výdaji rozpočtů se zvětšuje. Obrat směrem k udržitelnosti ale není na obzoru. Kromě toho zpráva vyzývá politiky, aby přijímali pouze jednorázová a přechodná opatření na překonání energetické krize a nezatěžovali strukturální bilanci státu.

„Jak ukazuje zkušenost ze světa, jednou spuštěné rozsáhlé programy kompenzací cen energií se velmi obtížně vypínají a mohou se stát dalším významným mandatorním výdajem veřejných rozpočtů,“ poznamenal předseda rozpočtové rady Mojmír Hampl.

Pro příklady, jak se opatření na podporu té či oné skupiny obyvatel z dočasných stávají téměř trvalými, však nemusíme chodit do světa. Máme s tím své zkušenosti i v Česku, ačkoli nepocházejí ze sektoru energetiky.

Dočasné mělo být třeba snížené zdanění práce odhlasované před dvěma lety jako podpora zaměstnanců za pandemie koronaviru. Ještě během přípravy návrhu z něj však časové omezení zmizelo. Veřejné rozpočty na straně příjmů tak změna připravuje ročně o zhruba 120 miliard korun.

Členové vlády slibovali, že uzdraví veřejné finance. Dosud však ani nenaznačili, jak toho vlastně chtějí dosáhnout.

Zdravé finance? Přestaňte snít

Úpravu navrženou Andrejem Babišem odhlasovali poslanci za ANO, SPD a ODS. Občanští demokraté si tím podřízli vládní větev ještě dřív, než na ni stačili se svými koaličními partnery stačili usednout.

Členové vlády slibovali, že uzdraví veřejné finance. Dosud však ani nenaznačili, jak toho vlastně chtějí dosáhnout. Nepředložili žádný plán, jak zacelit díru, která se v příjmech státu po daňové reformě otevřela. A dá se vůbec očekávat, že ho předloží?

Vzít zpátečku a vrátit tuhle daň na předchozí hladinu by bylo politicky sebevražedné rozhodnutí. Kdo by se odvážil riskovat, že proti sobě postaví více než čtyři miliony zaměstnanců, kteří díky zmíněné změně platí nižší daň?

Ani opatření, která šetří naše finance a byla zákonem zakotvena jako dočasná, nemusí být úplně dočasná. Příkladem může být snížená sazba spotřební daně u nafty, přijatá na jaře během raketového růstu cen u čerpacích stanic. Původně měla platit do září. Před několika dny ji sněmovna téměř jednomyslně ve stavu legislativní nouze prodloužila do konce příštího roku.

A jak to bude s úsporným tarifem, cenovými stropy a kompenzacemi?

Zákony předpokládají, že k omezení cen (a také k povinnosti uhradit dodavatelům prokazatelné ztráty a přiměřený zisk) stačí vládě vydat nařízení, v němž stanoví maximální cenu elektřiny a plynu. Obdobně má kabinet pravomoc vyhlašovat úsporné energetické tarify.

Úsporný tarif může přihrát domácnosti ze státní kasy až 18 tisíc na topnou sezónu. A zastropování i šestkrát víc.

Míříme do bludného kruhu

Vyhlídka na to, že energetická krize je pouhou přeháňkou a že současné ceny energií mají pouze krátkodobý charakter a rychle se vrátí na hladinu před začátkem roku 2022, je přitom mizivá. Energetický úsporný tarif a stropy cen budou stát majlant a sotva se dá očekávat, že je pokryje příjem z daně z neočekávaných zisků (windfall tax).

Úsporný tarif může přihrát domácnosti ze státní kasy až 18 tisíc na topnou sezónu. A zastropování i šestkrát víc. Jak tarif, tak stropy cen jsou přitom dostupné prakticky všem a jejich odvrácenou stranou jsou dotace ze státního rozpočtu ve prospěch obchodníků s energiemi.

Jistě, na jedné straně je pochopitelné, že se vláda snaží udržet sociální smír a chránit obyvatele před dopady energetické krize. Na straně druhé se však nedá přehlížet, jaký dopad na zdraví státních financí budou mít její opatření. Měla by být přiměřená – tím spíš, že mohou mít nezamýšlené vedlejší účinky, na které ostatně upozornila i rozpočtová rada.

Zaprvé: Zmíněná opatření nepovedou k úsporám. Naopak podpoří spotřebu, protože zákazníkům elektřinu a plyn zlevní.

Zadruhé: Budou pomáhat obchodníkům držet ceny ve vyšších hladinách, protože energie udělají dostupnější.

A zatřetí: Vyšší úroveň cen energií bude politiky tlačit k tomu, aby regulace prodlužovali.

Můžeme se tak ocitnout v bludném kruhu, ze kterého se obtížně hledá cesta ven.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Česko se musí vzpamatovat. Nebo tady můžou vládnout věřitelé a Brusel
• Rusko nemusí hrozit atomovkou. Jeho plynový kalašnikov je účinnější
• Zaklekne Fialova vláda na pumpaře? Priority Česka přece leží jinde
• Výbuch státních financí se blíží. Pomohl by Kalouskův a Topolánkův recept?
• Plynový nacionalismus, nebo solidarita? Česko může dojet na Babišovy chyby