Články na téma: veřejné finance

Firmy v Česku odvedly v roce 2024 na dani z příjmů právnických osob celkem 251 miliard korun, což je o 14,2 miliardy více než v předchozím roce. Vyplývá to z každoročního daňového žebříčku, který zveřejnila Finanční správa. Kdo odvedl nejvíc?

Knihovna, v níž je čtení až na posledním místě, studijní pavilon jako neustále měnící se prostor i bývalá jatka jako galerie pro lidi. Takoví jsou finalisté ceny Mies van der Rohe, které vystavuje pražské Centrum architektury a městského plánování (CAMP). Co z vítěze dělá top evropskou stavbu a mají Češi šanci se v soutěži více prosadit? Nejen o tom jsme si povídali s vedoucím CAMPu Štěpánem Bärtlem.

Když jsme se v roce 1990 nadšeně pustili do budování kapitalismu, měli jsme všelijaké iluze. Domnívali jsme se (alespoň někteří z nás), že končí doba všemocného státu. Věřili jsme, že jeho aparát bude redukován na minimum potřebné pro zachování základních funkcí: udržení bezpečnosti, spravedlnosti a infrastruktury. Dneska už víme, že to tak není. Proč? A existuje šance, že se to změní?

Česká vláda ztratila kompas a na cestě od dotační k tržní ekonomice bloudí. Mnohdy dokonce míří opačným směrem, než avizovala. Zvyšuje daně a potom je kompenzuje vyššími dotacemi.

Schvalování státního rozpočtu se zvrhlo v hádku o to, kdo Česko zadlužil víc. Byl to Andrej Babiš, nebo Petr Fiala? Kdo půjde do voleb s nálepkou rozhazovače a kdo jako dobrý hospodář? Zdá se, že odpověď je jasná. Zčásti neprávem, zčásti vlastní neschopností.

Relativní úpadek Evropské unie oproti USA a zbytku světa trvá už čtvrtstoletí od vzniku měnové unie. Evropa navíc, zdá se, neslyší ani na hlasitá varování z poslední doby. Nedávná analýza agentury Bloomberg proto nebývale ostře projekt společné Evropy kritizuje. A ukazuje, že kdyby unijní ekonomika držela krok s USA, byla by zhruba o tři biliony eur (76 bilionů Kč) větší. Existuje ale vůbec ještě recept na nápravu?

Návrh rozpočtu na příští rok počítá s dalším růstem počtu zaměstnanců státu a s rostoucími náklady na jejich platy. Kolik lidí na výplatní listině státu dokážou podnikatelé, firmy a zaměstnanci ze svých daní uživit?

Spoření bude míň spořit, ale aspoň by mohly zlevnit půjčky. Rada české národní banky na dnešním zasedání snížila úrokové sazby o očekávaných 0,5 procentního bodu. Je to čtvrté snížení v řadě. A právě takové, jaké trh očekával. Překvapení se nekoná.

Bankovní rada České národní banky (ČNB) snížila dvoutýdenní repo sazbu o 0,5 procentního bodu na 5,75 %. Základní úroková sazba tak sice poklesla potřetí v řadě, i za příznivého vývoje inflace ovšem stejným tempem jako po předchozím únorovém zasedání rady. Firemní úvěry tak výrazně ani tentokrát nezlevní.

Vláda se snaží investicemi rozhýbat ekonomiku, obce však místo podpory podnikání syslí peníze na účtech v bankách. Daňový poplatník by se proto měl ptát, proč od něj stát na financování obcí vybírá peníze.

Vláda rozehrála druhý poločas. Dočkáme se od ní ještě nějakých reforem, anebo s blížícími se volbami uvidíme pouhou údržbu? Na první variantu bohužel zřejmě můžeme zapomenout.

V prosinci dosáhla meziroční míra inflace na úroveň 6,9 procenta, o 0,4 procentního bodu méně než v listopadu. Za celý loňský rok pak ve srovnání s rokem 2022 klesla o 4,4 procentního bodu. A výhled na letošek vypadá velmi pozitivně. Zvyšuje se tak šance na další snižování úrokových sazeb a růst reálných mezd zaměstnanců.

Bankovní rada České národní banky (ČNB) se rozhodla snížit základní úrokovou sazbu o 0,25 procentního bodu na úroveň 6,75. ČNB tím v podstatě ukončuje nejvyhrocenější fázi svého boje s inflací a přechází do fáze postupné normalizace a stabilizace měnové politiky.

Vláda Petra Fialy si konsolidačním balíčkem koupila čas. Jednou však vyprší, varuje Národní rozpočtová rada. Bude pak kabinet schopný podniknout další potřebné kroky?

Google, Apple, Facebook, Twitter či Amazon? Česko získává možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, stejně jako drtivá většina jiných zemí světa. Získá tím i miliardy korun navíc, které ovšem veřejné finance moc ozdravit nepomohou. Co tomu předcházelo a co čekat?

Dennodenně slýcháme od ekonomů varování, že je tempo zadlužování státu neudržitelné a pomalu se blíží nechvalně proslulé „řecké cestě“. Pojďme se proto podívat na protipól k této diskuzi a možná obecněji k myšlenkám hlavního ekonomického proudu. Vysvětlíme si totiž, proč není vyrovnaný státní rozpočet nutně smysluplným cílem hospodářské politiky. A proč může být i deficit vítaný.

Inflace dosáhla v červnu v meziročním srovnání růstu 9,7 procenta. Po dlouhé době tak byl růst spotřebitelských cen jednociferný. Boj s inflací ale bude ještě nějakou dobu trvat. K dosažení dlouhodobého cíle máme pořád daleko. A za dovolenou v Česku platíme suverénně nejvíc v historii.

V rámci úsporného balíčku vláda počítá se znovuzavedením nemocenského pojištění pro zaměstnance. Slibuje si tím přísun dalších prostředků do státního rozpočtu. Je ale takový krok v současné chvíli ospravedlnitelný? A nedopadne nakonec tvrdě i na zaměstnavatele kvůli vyšším tlakům na zvýšení mezd? Zeptali jsme se expertů.

Vláda v rámci konsolidačního balíčku hodlá největší částku ušetřit na národních dotacích. Krok hájí slovy, že současný systém je neefektivní a navíc se často zneužívá. Ne všichni jsou ale zloději a lze najít firmy, kterým to naopak uškodí. Nešlo by tedy místo tupých škrtů najít prostředky třeba tím, že by naopak stát celý přebujelý systém zefektivnil? Zeptali jsme se expertů.

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.

Inflace po měsících překotného růstu začíná rychle zpomalovat, v květnu dosáhla na 11,1 procenta. A brzy bude pod deseti procenty. Mýlili se tak lidé, kteří tvrdili, že bez razantně vyšších úrokových sazeb inflace víc neklesne. Je dobře, že se Česká národní banka (ČNB) nenechala vyprovokovat.