Konec zákazu prodeje o svátcích? Kdepak, jen taková groteska po česku

V týdnu proběhla médii zpráva, že dva poslanci ODS Pavel Staněk a Jan Bureš chtějí zákaz prodeje o svátcích zrušit. A to nejen pro velké podnikatele. Aktivizují se ale i ti, kteří chtějí zákaz prodeje o svátcích zachovat. A pak je tu dokonce i skupina, která by ho chtěla rozšířit.

Nejprve ale popis současného stavu. V Česku je třináct svátků a jen o některých z nich je maloobchodní prodej zakázán. Konkrétně je to Nový rok (1. ledna), Velikonoční pondělí (po prvním jarním úplňku), Den vítězství (8. května), Den české státnosti (28. září), Den vzniku samostatného československého státu (28. října) a první i druhý svátek vánoční (25. a 26. prosince).

Máte v tom snad zmatek? Pak vězte, že to ještě není konec. Zákaz prodeje platí i na Štědrý den (24. prosince), ale tehdy jen od pravého poledne. A stále to není všechno. Zákaz se vztahuje jen na prodejny s víc než dvěma sty metry prodejní plochy. A aby to nebylo jednoduché, výjimku mají místa „zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích“.

Těžko přesně říci, co je zvýšená koncentrace, a co není. V zákoně jsou navíc i další „vychytávky“; třeba že se nevztahuje na lékárny, ale na sběrny odpadu ano. A tak dále a tak dále...

Logika chybí, zrušme to

Na zákonnou úpravu si přitom nestěžují jen sami podnikatelé. Je to problém i pro zákazníky. Kdo si má má pamatovat, který svátek mají obchody otevřeno, a který jsou zavřené? A kde je ta logika, proč o některém svátku smějí prodavači pracovat a o jiném ne? Jsou snad některé svátky svátečnější než jiné? Nebo tu snad máme nějaké svátky nižší kategorie? Těžko říct...

Těžké je zjistit i to, co vlastně má v „zavírací svátek“ zavřeno, a co otevřeno. Logicky by zavřené měly být jen velké obchody. Jenže to tak není. Správci velkých obchodních center často usoudili, že se jim nevyplatí takové centrum bez hlavního lákadla – velkého supermarketu – vůbec otevírat. Takže najednou mají zavřeno i malé obchody, které tam sídlí.

Věc, která se měla týkat jen velkých prodejních řetězců, se tak najednou týká i malých podnikatelů, kteří přicházejí o tržby a zákazníky. Pro takové menší či malé podnikatele to může mít – na rozdíl od těch velkých a finančně silných – podstatný negativní ekonomický efekt. A jelikož se volby nezadržitelně blíží, najednou si toho všimli i politici.

Duo Staněk a Bureš při tom upozorňují na jiný problém; že se tak omezuje právo na vlastnictví, a tedy svoboda podnikání, které je ostatně každému občanu České republiky garantováno Listinou základních práv a svobod. Což je pravda.

Současně ale platí, že právo na podnikání může být omezeno zákony. Ovšem jen přiměřeně a mělo by se také se všemi podnikateli zacházet stejně. Zda to skutečně zákon omezující prodejní dobu dělá, to je velká otázka.

Dopadlo to jako vždycky

Účelem zákona bylo, aby si zaměstnanci pracující v obchodech odpočinuli. Aby – jak to napsali v důvodové zprávě k zákonu z roku 2016 jeho autoři – lidé „pracující ve svátek“ do práce nemuseli a mohli  strávit den klidu s rodinou. Aby během svátků mohla být rodina „pohromadě a věnovat se, mimo jiné, rodinným záležitostem“.

Shutterstock

Jistoty a volný čas nad zlato. Proč Češi zpohodlněli a co se s tím dá dělat?

Češi se mění, ztratili zápal po práci, zpohodlněli. To je zásadní – a také alarmující – zjištění z průzkumu, který o Česku a jeho obyvatelích vypovídá víc než kdejaké sondy volebních preferencí, píše v komentáři Pavel Jégl.

Jenže umožní to zákon, když dotyčný může jít pracovat jinam? Nebo když po něm může zaměstnavatel požadovat, aby třeba v obchodě uklízel, když se tam nemůže prodávat?

Zákon je navíc i značně diskriminační; vztahuje se jen na velké prodejny, a to ještě jen na vybraných místech. Znamená to snad, že zaměstnanci v menších prodejnách nemají nárok na ony „rodinné záležitosti“?

Nemluvě o tom, že některé podnikatele tento zákonný předpis zcela zásadně poškozuje. Některé přímo nuceným uzavřením prodejen, jiné nepřímo; jako už ty zmíněné nájemce obchůdků a různé živnostníky, kteří jsou závislí na vynuceně uzavřených obchodních centrech. Ostatně, některým z těchto argumentů dal v minulosti částečně zapravdu i Ústavní soud, který se zabýval návrhem skupiny senátorů na zrušení zákona.

Soud sice zákon nakonec nezrušil a prohlásil ho dokonce za „vhodný a rozumný“, nicméně nikoliv nejlepší. Možná bychom mohli dodat i nikoliv dobrý. Výsledná norma je podle soudu výsledek „sisyfovské(ho) úsilí státu alespoň v nějaké podobě podnikání ve dnech pracovního klidu regulovat, které v minulosti doznávalo až groteskních podob“.

Ústavní soud přitom konstatoval, že k dosažení požadovaného cíle existují i prostředky lepší, vhodnější či účinnější. Například navrhl, že pokud chtěli zákonodárci skutečně zajistit pro zaměstnance nerušený odpočinek o státních svátcích a zároveň neomezit možnost těch, kteří pracovat chtějí, stačilo důkladně zvednout odměnu za práci ve svátek.

Jenže k tomu tady není politická vůle. Dokonce tu ani není politická vůle rozšířit zákaz prodeje na všech třináct svátků, jak to požadují odbory. Což by sice něco stálo podnikatele, ale třeba by jim to nějak, například snížením odvodů, mohl kompenzovat stát. Stejně tak tady není ani politická vůle celý zákon zrušit, jak se o opakovaně pokouší část ODS.

Zkrátka všichni vědí, že současný stav je na nic, ale nikdo s tím nechce nic dělat.

Pouhá snaha nestačí

Jiné to není ani se současným návrhem poslanců Staňka a Bureše. Projedná ho sice vláda a bude se o něm nakonec hlasovat ve Sněmovně, ale pro jeho přijetí není ani celá ODS. A výrazně proti se postavili koaliční lidovci. Ministr zemědělství Marek Výborný už prohlásil, že KDU-ČSL „pro to ruku nikdy nezvedne“ a že si dokáže naopak představit zvýšení počtu dní, kdy mají velké obchody povinně zavřeno. Sám při tom ale naznačil, že by s tím u koaličních stran neuspěl.

Už teď je tak téměř jisté, že návrh skončí v koši. Jako spoustu dalších předtím.

Proč tedy vlastně poslanci Staněk a Bureš návrh podávají? Jejich cílem prý je „otevření celospolečenské debaty“ a „vyjasnění toho, zda by nestálo za to věc řešit systémově a přehledně“ – ať už plošným otevřením všech obchodů o všech svátcích, nebo naopak jejich plošným uzavřením. Obě varianty jsou podle nich společensky platné a „každá z nich by znamenala lepší a přehlednější stav věcí, než je ten současný“.

Dobrá, každá snaha se cení. Jenže nebylo by lepší než jen „otevírat debatu“, která tady jen tak mimochodem běží fakticky od zahájení platnosti zákona, raději shánět politickou podporu pro nějaké vylepšení současného stavu? I kdyby mělo jít jen o pomoc malým podnikatelům, kteří jsou zákonem postiženi jaksi „bokem“?

V Česku politikům zkrátka stačí jen „vykázat činnost“. Pak se ale nedivme, proč jsme, kde jsme.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Plná zaměstnanost začíná být problém. Zbavíme se konečně zombie firem?

• A dost, letíš! Snadný vyhazov trhu pomůže, ale těžce za něj zaplatíme

• Nižší zdanění práce? Líbivý návrh NERV, který se zatraceně nepovedl

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag