Očima expertů: Vyšší daně pro bohaté?
Většina zemí Evropské unie je ke svým bohatým tvrdší než Česko. Na lidi s výrazně vyššími příjmy se v Evropě uvalují výrazně vyšší daně než u nás. Máme na to být hrdí? Nebo bychom naopak měli s Evropou srovnat krok?
Některé státy se snaží vysokou příjmovou nerovnost kompenzovat progresivním zdaněním. Extrémním příkladem byla třeba 75procentní milionářská „superdaň“ ve Francii, kterou na krátkou dobu prosadil socialistický prezident François Hollande. I dnes patří francouzské zdanění vysokých příjmů k nejvyšším v celé Evropě. Česká republika je v tomto ohledu pravý opak. Podle studie ekonomického institutu CERGE u nás na horní procento nejlépe placených osob připadá 6,5 procenta všech zaplacených daní (do kterých se počítají i zdravotní a sociální pojištění). Je to prý méně, než by proporcionálně odpovídalo jejich příjmům. Zdanění nejvyšších příjmů je tak v Česku v mezinárodním srovnání jedno z nejnižších jak v absolutním měřítku, tak i relativně vůči zdanění průměrných příjmů.
Jaký názor mají ekonomové, podnikatelé, politici, zástupci odborů a lidé z neziskovek? Jsou pro progresivnější zdanění, měli by tedy lidé s vysokými příjmy platit vyšší daně, než platí? Co by to znamenalo pro ekonomiku, stát a také pro podnikatelské prostředí? Jde vůbec výběr vyšších daní zajistit, nebo by peníze jen změnily směr do daňových rájů? A neztratili by podnikatelé chuť podnikat?
Pavel Kohout
ekonom, Partners
Česká republika má sice pro osoby s vysokými příjmy relativně nízké daně, ale na druhé straně máme velmi málo takovýchto osob. Nenechme se mýlit existencí několika jedinců, jako jsou Petr Kellner, Andrej Babiš a pár dalších: česká ekonomika je příjmově rovnostářská na úrovni Švédska nebo Dánska. Máme slabý domácí kapitál, což je také hlavní důvod, proč jsou běžné české mzdy stále zlomkem mezd obvyklých v západní Evropě. Potřebovali bychom pěstovat bohatší třídu, aby z ní měli užitek i ti ostatní.
Vít Samek
místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů
Vyšší zdanění osob s vyššími příjmy je výrazem společenské solidarity a sounáležitosti. Proto má své místo ve společnosti, která sdílí tradiční evropské demokratické principy. Proto se uplatňuje ve většině vyspělých evropských zemí, a proto jsem i pro jeho uplatnění v České republice. Vyhýbání se placení daní, například i odchodem do daňového ráje je osobním postojem založeným na opačném přístupu, kterému nejvyspělejší země ze shora uvedených důvodů brání.
Petr Mach
europoslanec a ekonom
Vyšší zdanění vyšších příjmů má dva hlavní negativní efekty pro ekonomiku: Jednak vyhání lidi s vysokými příjmy do daňových rájů typu Monako nebo Švýcarsko a za druhé snižuje výnos z investic do „lidského kapitálu“ – vyšší zdanění vyšších příjmů snižuje výnos každé koruny investované do vzdělání a odrazuje lidi od investic do vlastní kvalifikace. Zvýšení daní lidem s vysokými příjmy by rozhodně ekonomice nepomohlo. Vyšší zdanění by ani nepřineslo peníze navíc do státního rozpočtu. Lidé by si našli cesty, jak se mu vyhnout, například by rozdělovali vysokou mzdu mezi víc lidí, třeba zaměstnáváním příbuzných.
Už dnes lidé s vysokými mzdami (nad čtyřnásobek průměrné mzdy) podléhají zvýšené sazbě ve výši 22 procent oproti základní patnáctiprocentní sazbě u daně z příjmu. Když připočteme zdravotní pojištěním, tak rozhodně nejsou u nás daně pro bohaté nijak nízké. Jsem rozhodně proti zvyšování daňové progrese, nepomohlo by to nikomu, snad jen závistivým duším.
David Ondráčka
ředitel české pobočky Transparency International
Považuji progresivní zdanění za správný princip, který udržuje společenskou rovnováhu a elementární spravedlnost. Žijeme ve velmi vyhrocené době plné rizik a bez této společenské smlouvy se křehká rovnováha může snadno rozpadnout. Daně pro bohaté nesmí překročit rozumnou míru, tedy jít k nesmyslně vysokým sazbám smysl nedává (například Francie se 75 procenty), protože to nutně vede k odlivu rezidentů a účelovému obcházení. Ale větší problém je, že opravdoví boháči jsou v daňových rájích už teď a české daně je vlastně nezajímají. Daňové ráje tady vytvářejí naprosto nerovné podmínky pro podnikání, velké korporace a bohatí lidé v zásadě daně neplatí a optimalizují jako o život, malé a střední firmy a občané platí. A třeba hranice legálnosti transfer pricingu uvnitř korporací je velmi tenká. Je to parazitní systém korporátních daňových úniků, který je dlouhodobě neudržitelný a je nutné ho změnit.
Dalibor Dědek
podnikatel, Jablotron
Když zadlužený stát potřebuje peníze, nabízí se jako nejprimitivnější možnost vzít je těm, kteří je mají. Veřejné průzkumy ukazují, že si to myslí přibližně 60 procent Čechů. Podstatné však je, že tento názor mají převážně respondenti s nižším vzděláním a vyšším věkem. Ne vždycky je totiž primitivní řešení správné.
Pokud se na problém dívám jako ředitel firmy, tak vím, že pro úspěšnost podniku potřebuji nadprůměrné, a tedy i nadprůměrně zaplacené lidi. A tady je problém. Pokud by ti schopnější a ti, kteří pracují více než ostatní, měli do společné pokladničky platit mnohem víc než ostatní, je to špatně. A to už vůbec nemluvím o poctivých podnikatelích, kteří dávají lidem zaměstnání a platí řádně daně. Má-li náš stát prosperovat, potřebuje úspěšné firmy platící daně v naší zemi. Jestli se stát rozhodne tuto skupinu znevýhodnit, docílí pouze toho, že lidé s vysokým příjmem budou vydělané peníze danit jinde. V konečném důsledku pak stát vybere méně. Myslím, že pro zlepšení příjmu státu by se mělo zejména důkladně dohlédnout na to, aby daně a odvody platili všichni. Mám na mysli nejen velké zloděje z mediálních kauz, ale každého, kdo obchází daňový systém a bez účtenky vám prodá levněji. Proto jsem příznivcem elektronické evidence tržeb, protože vím, že zde má státní rozpočet díru. Další kapitolou je mlčky tolerovaný švarcsystém. Jestliže i veřejné instituce mění zaměstnance na „ičaře“, je to velmi špatný signál těm, kteří poctivě platí dávky za své zaměstnance, i těm, kteří státu platí daň ze mzdy.
Ilona Švihlíková
ekonomka
Nejde „jen“ o zdanění vysokopříjmových osob, ale celkově o velký vliv degresivních daní a sociálního pojištění v příjmech státního rozpočtu. Tedy zatížení spíše chudších skupin a zaměstnanců. Zavedení, respektive obnovení daňové progrese je důležitý krok jak daňový mix trošku narovnat. A je potřeba víc využívat i majetkové daně, jejichž inkaso je rovněž v evropském srovnání doslova směšné. Majetkové daně mohou navíc sloužit jako protikorupční nástroj.
Jiří Cihlář
finanční analytik Next Finance
Proč se objevují návrhy více zdanit bohaté? Protože je to chytlavé volební heslo, nebo protože chceme více vybrat na daních? Já se bojím, že převažuje první motiv. Ano, možná se po zvýšení daní pro bohaté vybere o nějakou tu miliardu víc, ale terno to nebude. Úspěšní navíc zareagují na to, že se je stát vyšším zdaněním snaží sekat přes prsty. Čím je člověk bohatší, tím je pro něho jednodušší daňově optimalizovat třeba přesunem do daňových rájů. Já jsem pro sledování dlouhodobých cílů. Pokud nebudeme zvyšovat zdanění pro bohaté a vláda nebude strašit vyšším zdaněním příjmů firem, může to vést k tomu, že ti úspěšní od nás nebudou odcházet, ale naopak k nám přijdou. Vyšší zdanění bohatých přinese přinejlepším pár miliard korun teď, nižší daň může přinést za několik let desítky miliard.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Evropu už teď dusí příliš vysoké daně, jsou jedním z klíčových důvodů její ekonomické bezkrevnosti. Zdanění kapitálu už se pohybuje v klesající části Lafferovy křivky. To znamená, že zvýšení daňové sazby snižuje daňový výběr. Zdanění práce je v podstatě na vrcholu Lafferovy křivky, jeho další zvýšení je nesmysl (oba závěry předkládá tato studie). Evropa narazila na strop a už zdaňuje v maximální možné míře. Spíš by měla hledat cesty, jak daňové zatížení snížit.
Nesmyslné je také zvýšení daní jen nejbohatším. Jeho podporou levice tradičně vychází vstříc závistivcům, kterých nikdy není málo. Tato studie pro změnu argumentuje, že vysoké zdanění bohatých, „superhvězd“ nelze obhájit ani v kontextu zkoumání problematiky nerovnosti. Thomas Piketty se ve své knize Kapitál v 21. století dopouští fatálního omylu, když předpokládá, že kapitál vytěsňuje práci. Ve skutečnosti – jak ukazuje většina empirických dat (viz tato studie) – se kapitál s prací spíše doplňují. Zdanění lidí s nejvyššími příjmy až „na dřeň“ je sice vlhkým snem socialistů, ale poškodilo by – a už vlastně poškozuje – hlavně pracující. Právě proto, že kapitál se s prací doplňuje. To znamená, že akumulace kapitálu zlepšuje postavení pracujících v ekonomice (viz tato studie). Je třeba tedy vytvářet podmínky pro akumulaci kapitálu, což mimo jiné znamená snižovat zdanění vysokopříjmových osob.
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu