Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

I hřbitov může zkrachovat. Proč je na byznysu se stoprocentní poptávkou problém vydělat?

Jakub Žofčák
Jakub Žofčák
17. 2. 2024
 5 708
časopis

Existuje jen velmi málo služeb, které poptává bez výjimky každý. Pohřebnictví je fascinující sondou do kultury, historie, náboženských rituálů, ale i ekonomie dané společnosti. A právě z pohledu ekonomie se hřbitovy musí vypořádat s obrovským problémem – mrtví neubývají. Odemykáme pro vás text z tištěného Finmagu.

I hřbitov může zkrachovat. Proč je na byznysu se stoprocentní poptávkou problém vydělat?
Washington Cemetery v newyorském Brooklynu zmenšil parkoviště, zúžil cestičky a zřídil hroby i před kanceláří, přesto má beznadějně vyprodáno. / Zdroj: Kirill_ak_ white / Shutterstock.com

Odhaduje se, že za celou historii lidstva zemřelo něco kolem 109 miliard lidí a během posledních několikaset let jsme si zvykli na to, že každý mrtvý si zaslouží své vlastní dva metry čtvereční pěkného pozemku s náhrobkem, trávníkem a lavičkou, ideálně v centru na Vinohradech.

Jak se města potýkají s tímto prostorovým problémem? A pokud mají hřbitovy prakticky stoprocentní poptávku, proč je na nich takový problém vydělat peníze?

Piknik s babičkou

První pohřeb – do země, tak jak jej známe dnes – se odehrál někdy před 120 000 lety. Byli tak mimochodem odesíláni na věčnost zločinci a vyvrhelové místní komunity, protože jim byl odepřen v té době standardní odchod formou poslání těla na moře nebo ponechání těla dravým ptákům na vrcholu hory.

Právě tyto hroby tak poskytují často jediné dochované údaje, kterých se historici dokážou chytit, když zkoumají takto stará lidská společenství.

Ale přesuňme se do pro nás zajímavějšího období – průmyslové revoluce. Tovární výroba, vznik střední třídy a zejména masivní migrace lidí do měst v 19. století představovaly největší společenskou změnu od hromadného rozšíření zemědělství během neolitické revoluce.

Populace Londýna nabobtnala z milionu lidí v roce 1801 na 2,3 miliony obyvatel během pouhých padesáti let, obyvatelstvo Prahy se ve stejném období také zdvojnásobilo. A s tím bylo potřeba reformovat pohřbívání, jelikož tehdejší „vesnické“ hřbitovy kolem kostelů nedokázaly pojmout desetitisíce nových těl. Vědecká revoluce navíc přinesla revoluční poznatek, že vzhledem ke kvalitě pitné vody a šíření infekčních nemocí není dobré uchovávat hnijící lidské ostatky v centru měst.

Mount Everest
Nimsdai Purja / Project Possible

Byznys jménem Everest. Kolik stojí výstup na nejvýše položený hřbitov na světě?

Je jen velmi málo míst na Zemi, kam chodí lidé tak ochotně a nákladně umírat. Nejvyšší hora na světě je odjakživa magnetem pro zkušené horolezce, v posledních letech ale i pro lidi, kteří mají dost peněz na to, aby si mohli odškrnout další položku z bucket listu. Kolik stojí vstupenka na Mount Everest? A kdo všechno je na něm ekonomicky závislý?

Začaly tak vznikat prostorné městské hřbitovy za hradbami měst. I střední třída si nově mohla dovolit solitérní hroby s náhrobky a hřbitov se tak stal odpočinkovým místem plným okrasných stromů, laviček a uměleckých soch, kam si měšťané zvykli chodit relaxovat a piknikovat.

Za vlády Marie Terezie a Josefa II. se české hřbitovy staly skutečně víceúčelovými prostory, kde si například rolníci ukrývali zásoby a majetek pro zlé časy a hřbitovní zdi zpevněny věžemi dokonce sloužily jako obranná struktura celé vsi. Uvolněná místa po přestěhovaných hřbitovech často sloužila jako nová městská náměstí a trhy. Typickou ukázkou je třeba Piaristické náměstí v centru Českých Budějovic.

Přesouvání hřbitovů za města však nevyřešilo situaci na dlouho. Města jsou nezastavitelnou rozpínající se továrnou na prosperitu a i hřbitovy umístěné daleko za hradbami byly brzy spolknuty a staly se součástí širších center.

S rozvojem městských parků a botanických zahrad na konci 19. století hřbitovy přestaly plnit svou funkci odpočinkového a piknikového prostoru a staly se melancholickým a ponurým místem, tak jak jej známe dnes.

Až na věky

V Česku soukromě provozovat hřbitov nejde. Spadá buď pod obec, nebo církev a nad cenami má dohled stát. Ve Spojených státech to možné je – a hřbitovní byznys přes šest miliard dolarů ročně (téměř 140 miliard korun). Základním rozdílem je, že v USA platí takzvané perpetuální právo na hrobové místo. Zjednodušeně, dokud rodina hrob navštěvuje a opečovává, má zesnulý a jeho potomci právo na hrobové místo napořád (u nás dostanete nájemní smlouvu na deset až dvacet let).

Aby to šlo ufinancovat, jsou hřbitovy v mnoha amerických státech povinny posílat část peněz do takzvaných perpetual care funds, tedy do fondů, které generují po generace dostatek peněz na provoz a údržbu hřbitova, a to i v době, kdy je hřbitov plný a nedostává platby od nových zákazníků za koupi hrobového místa (nikoliv za pronájem jako u nás). Pomáhá také, pokud jsou hřbitovy neziskovými organizacemi a neplatí tak vysoké daně.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Jak konstatuje John Llewellyn, autor knihy A Cemetery Should Be Forever (Hřbitov by měl být věčný), nejlepším obdobím pro hřbitovní byznys je doba, kdy má hřbitov splacené vysoké vstupní náklady na pozemky a infrastrukturu a začínají proudit příjmy z nových prodejů – to je podle něj po druhé až třetí generaci majitelů.

Aby hřbitov vydělával, často se snaží použít každý centimetr místa. Washington Cemetery v newyorském Brooklynu zmenšil parkoviště, zúžil cestičky a zřídil hroby i před kanceláří, přesto má beznadějně vyprodáno. A to se cena za hrob vyšplhala z 2800 dolarů v 90. letech (tehdejším kurzem asi 80 tisíc Kč) na letošních 16 000 dolarů (370 000 Kč).

To, že je „hustota zalidnění“ klíčem k úspěchu, potvrzuje i nedaleký Woodlawn Cemetery v Bronxu, který na necelý akr pozemku dokáže pohřbít 2 500 mrtvých (kombinací kremace a pohřbívání do země). To je jako kdyby byli všichni obyvatelé Klánovic pohřbeni na ploše 2/3 fotbalového hřiště. Některé hřbitovy si dokonce přivydělávají pořádáním koncertů .

Ač je to vzácné, mohou tyto hřbitovy zkrachovat. V ten moment se ze hřbitova stává potenciálně velmi lukrativní pozemek zatížený lidskými ostatky. Žádost o povolení k využití pozemku na stavbu zpravidla řeší soud, během kterého si pozůstalí mohou ostatky na své náklady exhumovat. pozůstalí o hroby nejeví zájem a nejedná se o hřbitov s historicky důležitými hroby, soud může žádosti vyhovět a hřbitov se změní na developerský projekt. Díky románům Stephena Kinga však málokdo stojí o bydlení na bývalém pohřebišti, takže developer je zpravidla motivován lidské ostatky odstranit na vlastní náklady.

Kam s nimi?

Existuje několik strategií, pomocí kterých se dá vypořádat s rostoucím objemem nebožtíků.

Jiří Štěpánek
Goodbye.cz

Místo pohřbu velká party. Český inovátor mění pohled na smuteční obřad

Smrt blízkého člověka patří k nejtěžším životním událostem. Navíc po ní následuje dlouhý kolotoč zařizování a úředních jednání. Změnit se to snaží startup Goodbye.cz, který má velkorysé plány – pomoci truchlícím nejen s pohřbem, ale i s následnými starostmi.

Velmi efektivním řešením před zmíněnou průmyslovou revolucí byly kostnice. Dnes jsou například sedlecká, brněnská nebo mělnická kostnice morbidními turistické atrakce, před pár sty lety však představovaly standardní způsob skladování mrtvých. Původně totiž hřbitovy sloužily pouze jako „přestupní stanice“, kde se mrtvá těla v masových hrobech pouze přeměnila v holé kosti, které poté byly exhumovány a úsporně a úhledně uloženy právě v kostnicích. Tento rituál si osvojili Židé i křesťané, a právě pro ně představovalo skladování a vystavování kostí způsob, jak uctít mrtvé.

Největší a nejspektakulárnější kostnici na světě nalezneme v Paříži, lépe řečeno pod Paříží. Tak jak tomu bylo i v jiných městech, pařížské hřbitovy na konci 18. století praskaly ve švech. Největší hřbitov Cimetière des Innocents (Hřbitov Neviňátek) dosahoval 2,5 metru nad úroveň okolních ulic a několik lidí se tu dokonce zadusilo výpary z tlejících mrtvol. Proto byl na základě rozhodnutí krále Ludvíka XVI. den před Dušičkami roku 1780 uzavřen. Těla byla následně exhumována a přemisťována do pařížských katakomb.

Pod Paříží totiž existuje asi 300kilometrová síť tunelů jako pozůstatek z těžby vápence, která zde probíhala od 13. století. Část těchto tunelů byla přetvořena na 11 tisíc metrů čtverečních velkou kostnici, do které byly postupně uloženy ostatky asi šesti milionů lidí z pěti různých hřbitovů (asi trojnásobek největšího českého hřbitova na Olšanech). Pařížské katakomby jsou dnes jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí a cílem mnoha dobrodruhů, kteří je přes zákaz prozkoumávají.

Mimochodem, ze Hřbitova Neviňátek se po odstranění tří metrů zeminy plné kusů mrtvých těl stal trh s ovocem a zeleninou ve čtvrti Les Halles hned vedle muzea Louvre a setrval tu až do moderní doby. Dnes je tržnice na jihu města a Les Halles se přeměnily na obchodní a turistickou čtvrť.

Pohřeb žehem

V Česku má kremace dlouhou tradici: v dopise Antonii Čelakovské o něm píše už Božena Němcová: „Věřte mně, že se mi to shnití v zemi nesmírně zhnusilo; písmo svaté praví: ‚Člověče prach jsi a v prach se obrátíš‘ […] Jak krásno by bylo, kdyby mohli lidé prach svých drahých do popelnic uschovat.V roce 1899 u nás vzniká Společnost pro spalování mrtvol, později Společnost pro přátel žehu a ve Strašnicích je v roce 1932 založeno největší krematorium v Evropě. Jak píší Zdeněk Nešpor a Olga Nešporová v časopise Soudobé dějiny, popularita kremace v Česku byla ovlivněna zejména protikatolictvím a později komunistickým režimem, který se snažil společnost ateizovat. V roce 2019 se u nás nechalo zpopelnit přes 80 procent mrtvých.

Další strategií, jak zmenšit prostor pro odpočinek nebožtíků, je kremace. Při asi 750 °C trvá tento proces dvě hodiny a lidské tělo je tak zredukováno asi na pět procent původní hmotnosti. Urna je poté uložena v hrobu, v kolumbáriu nebo je popel rozptýlen, vzhledem k omezenému prostoru se tak jedná o veskrze ekonomický způsob pohřbu. Je však problematická z náboženských důvodů – pro Židy a muslimy je nepřijatelná, pravoslavní jí také nejsou příliš nakloněni a katolíci ji přijali po značných vytáčkách až v první polovině dvacátého století.

Místo lze ušetřit také recyklací hrobů, jde o praxi rozšířenou především v Evropě. Kvůli vysoké hustotě zalidnění by zde nikoho ani nenapadlo, že by hroby měly být permanentním majetkem nebožtíka a jeho potomků.

V Německu a Belgii jsou kupříkladu na dvacet let hroby poskytovány zdarma, poté je po rodině vyžadováno nájemné. Pokud rodina neplatí, jsou ostatky přesunuty a místo je nabídnuto někomu jinému. V Británii se zase ujala praxe zakopání původních ostatků hlouběji do země a umístění nových těl nad ně – hrob musí být minimálně 75 let starý a nesmí být proti této recyklaci vzneseny námitky ze strany pozůstalých.

V ekonomickém pohřbívání však lze zajít ještě mnohem dál. Stačí použít stejný princip jako u bytů – když není místo, stavějte do výšky. 

Hrob s výhledem

V roce 2013 navrhl dánský student architektury Martin McSherry velmi neobvyklý hřbitov. Jde o vysoký vzdušný bílý mrakodrap tyčící se nad Kodaní, jehož trvalou součástí je jeřáb, který tahá rakve do pater. Ta jsou postupně přistavována výš a výš, aby městu připomínala, že nic není věčné.

Vertikální hřbitovy však zdaleka nejsou nic nového – první takový návrh vznikl už v 19. století, kdy architekt Thomas Wilson navrhl postavit 90patrovou pyramidu pro pět milionů mrtvých, která se měla tyčit na londýnském Primrose Hill. Znovu se nejednalo o nic nového – velmi podobná stavba byla 3 800 let nejvyšší budovou na planetě, a to v ní byl pohřben jen faraon a jeho žena. Wilsonův návrh se každopádně setkal s velkou nevolí a nebyl realizován.

Otazník

STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund vaší pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte. Je tam toho mnohem víc...

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!

Nejvyšším v současnosti fungujícím hřbitovem je brazilský Memorial Necrópole Ecumênica založený v roce 1983. Na výšku má 14 pater, pojímá asi 14 000 hrobů a je zde pohřben třeba nedávno zesnulý fotbalista Pelé.

Opačné řešení zvolil Izrael. Jak bylo řečeno výše, Židé nemohou využít ekonomicky efektivní kremace, na podzim roku 2019 tak byl pod největším jeruzalémským hřbitovem Har HaMenuchot otevřen největší podzemní hřbitov na světě. Přes kilometr a půl dlouhý tunel s přístupovou chodbou vysokou jako petřínská rozhledna by měl pojmout asi 22 000 hrobů a náklady 50 milionů dolarů (přes miliardu korun) byly hrazeny bez veřejných prostředků.

Budoucnost tak možná přinese další netradiční možnosti věčného odpočinku. Doufejme jenom v to, že až Praze jednou dojdou peníze, neinspiruje se pařížskými katakombami. Soustava vinohradských hřbitovů totiž stojí na velmi velmi lukrativních pozemcích – stačí je uvolnit vystěhováním mrtvých do tunelů pražského metra.

Pronájem na Vinohradech

V Česku nejsou povoleny soukromé hřbitovy – provozuje je buď obec, nebo církev, přičemž cenu reguluje stát. Hrobové místo se u nás pouze pronajímá – urnový hrob na pět let, hrobové místo na 10 let a hrobka na 20 let, poté se pronájem prodlužuje. Třeba v Praze stojí pronájem hrobového místa kolem stokoruny za metr čtvereční plus režijní náklady. Vlastnit lze pouze hrobové zařízení (pomník, náhrobek atd.), přičemž za nově zřízený hrob si kameníci řeknou od 40 000 Kč za urnový hrob až po cca 150 000 Kč za hrobku. Pokud rodina pronájem hrobu přestane platit, je neplatič vystěhován do hromadného hrobu, kde si ho rodina může vyzvednout.

Daňové přiznání online

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Ohodnoťte článek

-
9
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Jakub Žofčák

Jakub Žofčák

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza na NF VŠE a momentálně si dělá doktorát na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Živí se lektorstvím a pořádáním kurzů pro studenty, spolupracuje jako... Více

Související témata

časopisdemografieFinmaghistorie
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo