Investice, nebo podvod na finančák? Umělecká díla pohledem ekonomie

Aukční dům Sotheby’s před 12 lety vydražil notoricky známý Výkřik Edvarda Muncha za 120 milionů dolarů (2,5 miliardy korun). Slušné peníze, rekord ale padl před sedmi lety, když v Christie’s vydražili ztracený obraz Salvator Mundi od Leonarda da Vinci za nepředstavitelnou částku 450 milionů dolarů. Za těch 9,9 miliardy korun by onen saúdský korunní princ mohl zatáhnout celý roční rozpočet města Plzně.

Proč, když vidíme u někoho v předsíni plakát s Hvězdnou nocí od Vincenta van Gogha, projdeme nevšímavě okolo, ale v newyorském Muzeu moderního umění budeme na originální plátno se stejným obsahem fascinovaně zírat klidně půl hodiny? Proč jsme tak oslněni originály uměleckých děl?

Trh s krásnem

Jedním z nejrozšířenějších ekonomických mýtů je, že cena je (nebo by měla být) tvořena náklady. Jednou provždy – nikoliv, tržní cenu tvoří střet nabídky a poptávky, kde nabídka je skutečně odvozena z křivky nákladů a poptávka z křivky mezního užitku. Zjednodušeně řečeno rovnovážná cena začíná na nákladech prodávajícího a končí na užitku kupujícího. Umělec si neřekne nižší cenu za obraz, než je součet nákladů na plátno, barvy, štětce a obětované hodiny práce; kupec zase nezaplatí víc, než je peněžní ekvivalent užitku, který mu daný obraz přinese.

Pro arte, fotomontáž Finmag.cz

Toyen, Kupka, Filla...? Zažíváme zlaté roky obchodu s uměním, hlásí investoři

Když padají akciové trhy, kvalitní umění jde nahoru. Že ale hodnota obrazů českých avantgardistů jen během posledních let soupla o řád, překvapilo i Alexandru Bízkovou, předsedkyni představenstva fondu Pro arte. Robert Mečkovský z představenstva fondu proto věří, že zažíváme zlatá léta obchodu s uměním. „Je evidentní, že trh je teď mnohem rozvinutější,“ říká.

Někdy se taky můžeme setkat s názorem, že umění nemá vnitřní hodnotu (na rozdíl například od talíře jídla nebo rodinného domu) a že jediným determinantem ceny je ochota kupce za určité umění zaplatit. To je bezpochyby pravda, ale vtip je v tom, že tomu tak je stejně i u talíře jídla nebo rodinného domu. Jakou hodnotu má kuře s hranolky? Zeptejte se sytého, hladového a veganského strávníka a dostanete tři různé odpovědi. Odlišnou hodnotu bude mít i stejný rodinný dům uprostřed lesa a uprostřed Prahy. Hodnota je z ekonomického hlediska vždy subjektivní.

Do téhle míry tedy umění funguje ekonomicky stejně jako kuře nebo dům, problém však je, že trh s uměním je velmi specifický. Umělecká díla se někdy nazývají kulturními statky, jelikož jsou unikátní, nemají přímé substituty a mají často historický a společenský přesah (tedy pozitivní externalitu). Už ze své podstaty jsou proto velmi cenná; není náhodou, že ruská armáda cíleně likviduje a rozkrádá ukrajinské galerie a muzea – získává drahé předměty a zároveň tím ničí díla tvořící ukrajinskou historii, kterou Ruská federace popírá.

Dalším specifikem je, že trh s uměním je malý. Mrňavý. Jeho celosvětový roční objem činil v roce 2022 zhruba 68 miliard dolarů (1,4 bilionu korun) – což je třeba třetina celosvětového trhu rajčat. Pokud mluvíme o „vysokém“ umění, tedy o starých mistrech, zde je trh ještě mnohem menší kvůli omezené nabídce (protože třeba Van Gogh už dobrých 130 let nic nového nenamaloval). Existuje tedy pouze malý počet obchodníků, exkluzivních galerií, aukčních domů a ještě menší počet ultrabohatých jedinců, kteří toto umění mohou poptávat. Přičtěme fakt, že tento trh je obrovsky konsolidovaný, drtivá většina transakcí probíhá v New Yorku, Londýně a Hongkongu. V roce 2020 mělo 43 procent dealerů s uměním méně než 20 unikátních kupců, nemluvě o dominanci dvou zmíněných aukčních domů Christie’s a Sotheby’s.

Smrdí to jako oligopol a oligopol to skutečně je – není pak divu, že ceny letí do extrému. Ale na vině je více faktorů.

Price is right?

Jak jsme si vysvětlili výše, krása (a tedy užitek) je v očích pozorovatele. Přesto je potřeba určit vyvolávací cenu Botticelliho obrazu a hlavně, jestli to vůbec je Botticelliho obraz. Klíčovými hráči trhu s uměním jsou tak umělečtí znalci, kurátoři, profesoři umění a vlastníci galerií, protože trhu poskytují životně důležité informace. U starého umění potvrzují autenticitu a odhalují falzifikáty, u současného pak objevují nové a perspektivní tvůrce. Jejich názor tak může mít doslova cenu zlata.

Trvalo pět let, než se odborníci shodli na tom, že zmíněného Salvatora Mundi opravdu namaloval sám Leonardo, a jenom díky téhle informaci vystřelila cena díla z nižších tisíců dolarů na půl miliardy. Právě tito lidé jsou tak označováni za největší „úzké hrdlo“ v celém systému.

Není proto divu, že velká část laické a odborné veřejnosti vidí v trhu s „vysokým uměním“ jeden velký podfuk. Stačí totiž tak dlouho zadávat znalecké posudky, dokud ze znalců nevypadne to „správné“ číslo. Dostatečně malé, když jde o zděděný obraz po babičce, a dostatečně velké, pokud jde o daňový odpis.

Daniel Hamerník

Kecy o bohémství jsou na nic, musíte makat, říká Krajc

„Maluju každý den. Tak osm deset hodin. Chce to režim, systém a dobrou fyzičku,“ říká výtvarník Martin Krajc. Moc dobře ví, že aby uměním vydělal, musí se pořádně otáčet. V rozhovoru Finmag vypráví i o tom, zda někdy přemýšlel, že to vzdá a půjde se živit jinak.

Jestliže totiž v Americe darujete obraz neziskovému muzeu nebo galerii, můžete si jeho hodnotu odepsat z daní. A jakou hodnotu? Zeptejte se znalce. A protože z auditů amerického berňáku vyplývá, že v letech 2019 až 2020 bylo jen 42 procent uměleckých děl správně naceněno, vzbuzuje to velké podezření.

Trh s uměním je tak kombinací obrovské informační asymetrie a ještě větších motivací ze strany umělců, galerií a aukčních domů zvyšovat cenu prodávaných děl. Neexistuje oficiální „trh s akciemi obrazů“, jediné oficiální transparentní záznamy obchodů s uměním a pohybů cen poskytují veřejné aukce – ceny prodejů od majitele k majiteli jsou neveřejné.

Bylo by však přehnané v obchodu s Monety a Manety vidět jen konspiraci boháčů, kteří potřebují rychle přesouvat majetek. Ekonomie nutkavou potřebu investovat do umění vysvětluje teorií takzvané demonstrativní spotřeby, kterou popsal už na přelomu 19. a 20. století ekonom Thorstein Veblen.

Bohatí lidé potřebují demonstrovat svůj sociální a ekonomický status a zařadit se mezi svou kastu. Podobně jako děti na základní škole sbírají kartičky s Pokémony, aby napodobily cool spolužáky, milionáři sbírají umění.

Revoluce

Dima Moroz / Shutterstock.com

Jak víme, fotografie nezničila výtvarné umění, ale radikálně změnila jeho obsah. Jak? Jelikož šlo vyrobit dokonalý portrét nebo scenerii lusknutím prstu, fotografie osvobodila umělce od svěrací kazajky realismu. Poprvé v historii se od výtvarníků automaticky neočekávalo, že budou zachycovat objekty tak, jak vypadají, a ke slovu se konečně dostala abstrakce – impresionismus, expresionismus, kubismus, dadaismus, surrealismus…

Zároveň se umění přetvořilo z estetického procesu na intelektuální, což asi nejlépe vystihuje Fontána Marcela Duchampa z roku 1917. Pokud vás zajímá příběh tohoto slavného díla (které samo reagovalo na překotně se vyvíjející umění), přečtěte si (slibuji, už poslední) skvělé vlákno od Cultural Tutora.

Průměrní milionáři tak nemusí shánět informace, tvořit si vlastní vkus a nemusí se vlastně o umění vůbec zajímat – stačí následovat lídry, boháče, kteří vkus a informace mají. Je to plýtvání zdroji? Ne tak docela – s poměrně malou investicí lze takhle získat prestiž, kterou by jinak bylo nutné dlouho a pečlivě budovat.

Proto je pro majitele výhodné dávat okázale na odiv to, kdo daný předmět předtím vlastnil. Šaty princezny Diany se vydražily za 39 tisíc liber (přes milion korun), a sbírka osobních věcí Jackie Kennedyové se v aukci v roce 1996 vydražila dokonce za 34 milionů dolarů (719 milionů korun).

Druhou strategií je spolehnout se na superstars. Bohatí obdivovatelé kubismu budou sbírat Picassa, obdivovatelé impresionismu Moneta a obdivovatelé surrealismu Dalího a Toyen. Byli tihle malíři o tolik moc lepší než jejich současníci? Možná ne, ale je méně rizikové investovat do těchto známých jmen, stejně jako je méně rizikové si koupit lístek do kina na film, pokud v něm hraje Tom Cruise. Jak analyzoval ekonom a nositel Nobelovy ceny Gary Becker, cool bohatí investují do Rembrandta, jejich napodobitelé budou taky.

Mimochodem, jak upozorňuje fantastický twitterový účet Cultural Tutor, skupování a sbírání uměleckých děl není vůbec záležitost posledních sta let. Římský kardinál Scipione Borghese (který vydělal jmění na obchodování s pozemky kolem Říma) sbíral antické římské umění, skupoval Raffaelovy a Tizianovy obrazy a dělal patrona mimo jiné Caravaggiovi již v 16. století, tedy dlouho před daňovými odpočty a dalšími triky.

Vrah je fotograf

Utečme konečně od ekonomie k historii. Existuje jeden vynález, který změnil celou podstatu malířství jako umění – od jeho obsahu přes úlohu umělců až po ekonomické souvislosti. Fotografie. Dokonalý příklad kreativní destrukce, která však nezničila kreativitu – jak skvěle popisuje již zmíněný twitterový účet Cultural Tutor.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Pokud jste si v 18. století chtěli prohlédnout třeba Poslední večeři od zmíněného Leonarda da Vinci, museli jste si vzít tak na měsíc volno, protože před vámi byla cesta do 830 kilometrů vzdáleného kostela Santa Maria delle Grazie v italském Milánu a zpátky. Neexistoval jiný způsob, jak dílo prožít. Jednalo se tak o výsadu vyvolených, kteří se buď narodili v okolí Milána, nebo byli dostatečně movití na to, aby se tam vypravili. Fotografie umění demokratizovala a učinila z něj volný zdroj, což bylo fantastické pro všechny – až na umělce.

Francouzský básník a literát Charles Baudelaire vyjádřil v polovině 19. století zděšení nad tím, co fotografie do budoucna znamená – umění budou podle něj najednou moci provozovat i jedinci příliš hloupí nebo neschopní, aby dokončili studia, a francouzské umění v důsledku toho zakrní. Ne náhodou toto lamentování připomíná dnešní spílání umělé inteligenci.

A fotografie skutečně připravila o práci mnoho lidí, zejména malířskou „střední třídu“ – malíře portrétů, umělce zachycující městské scenerie nebo skicaře do novin, které plně nahradil nově vzniklý fotožurnalismus. Ale především byl najednou svět doslova plný fotografií světoznámých uměleckých děl. Každý mohl mít svou vlastní Monu Lisu, alespoň na pohlednici.

V souvislosti s fotografií je třeba zmínit velmi provokativní myšlenky, se kterými přišel ve svém slavném televizním dokumentu Ways of Seeing z roku 1972 umělecký kritik, malíř a literát John Berger (Tato dokumentární minisérie je mimochodem na Youtube). S vynálezem fotoaparátu podle Bergera obrazy ztratily svou unikátnost, kterou nahradilo falešné náboženství. Jelikož lze obsah nekonečně reprodukovat stále dokola, začali jsme zbožšťovat samotné obrazy jako předměty kvůli jejich monetární hodnotě. Autenticita předčila obsah a cena vyplývá právě z autenticity.

Stačí navštívit libovolnou galerii, která vystavuje drahý obraz. Ten se zpravidla bude nacházet v samostatné místnosti v jakési náboženské atmosféře v přítmí, někdy dokonce za neprůstřelným sklem. Slovy Bergera „jako relikvie v posvátné svatyni“. Tato drahá a nedůstojná show podle něj supluje hodnotu, kterou obrazy měly před vynálezem fotografie, a uměle vynáší jejich cenu do nebes pomocí falešného mysticismu a prázdné nostalgie. Pokud může mít každý doma na zdi Monu Lisu, bylo podle Bergera potřeba zbožštit originál vystavený v Louvru. To, že na tom něco bude, dokazuje i bestseller Dana Browna Šifra mistra Leonarda, který tento mysticismus v ději knihy obratně využívá.

STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund vaší pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte. Je tam toho mnohem víc... Hlavním tématem aktuálního čísla je propojení medicíny a byznysu.

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!

Berger jako marxista tak vidí zmíněnou demonstrativní spotřebu bohaté vrstvy negativně – jako potřebu se za každou cenu odlišit od chudé třídy, která sice taky může mít na zdi Van Gogha, ale ne toho originálního. Místo toho, aby bylo tedy umění konečně zdemokratizováno, je pořád interpretováno jeho vlastníky, a široké společenské vrstvy tak jsou odříznuty od své historie.

Ale vraťme se na začátek – proč tedy originály obrazů stojí stovky milionů dolarů, pokud jdou absolutně dokonale zreplikovat, dnes klidně na úrovni jednotlivých tahů štětce? Je za tím divadélko pro finančák, vstupenka do lepší společnosti, falešný mysticismus, přímé a unikátní propojení s historií nebo prostě touha vlastnit něco nádherného? Ať už tak nebo tak, pro ekonomy je umění stejně fascinující odvětví jak pro samotné umělce.

A pokud po přečtení tohoto článku máte více otázek než odpovědí, tak dokonale splnil svůj účel.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Smrt jim sluší. Prodeje slavných umělců rostou po jejich úmrtí o desítky procent

• Svět financí vyměnil za umění. Forex umí být štědrý, ale člověčinu nepocítíte, říká

• „Toho Picassa jsem neměl prodávat.“ Jak se buduje sbírka 20 tisíc artefaktů

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag