Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Extrémní chaos a dva týdny dřiny. Česká firma čistí válečné lodě i obří parníky

Natálie Dudová
Natálie Dudová
17. 4. 2023
 50 802
Podnikavé Česko

Začali jako malá rodinná firma v Podkrkonoší, dnes Alkion vyvíjí vlastní čistící techniku a za svými klienty cestuje po celém světě. To především díky prestižní certifikaci, která jim dovoluje čistit potrubí i na lodích amerického námořnictva. Získali díky ní výhodu, ze které těží dodnes. Stačilo přitom málo a všechno mohlo být jinak, přiznává pro Finmag.cz obchodní ředitel firmy Dalimil Petrilák.

Extrémní chaos a dva týdny dřiny. Česká firma čistí válečné lodě i obří parníky
Díky prestižní certifikaci se česká firma účastní zakázek po celém světě včetně čištění vzduchotechniky na americké námořní flotile / Zdroj: Alkion
Další fotky
v galerii (15)

Firmu se svým otcem Luďkem založili v roce 2009, rok nato se k nim přidal i Luděk Petrilák mladší. Od počátku si firma vytkla specializaci na čištění vzduchotechniky suchým ledem. V roce 2011 pak jako jediná ve střední Evropě získala prestižní americkou certifikaci ASCS (Air Systems Cleaning Specialist).

Právě tenhle okamžik přitom stojí za tím, kde dnes firma je. „Půl roku po tom, co jsem certifikaci získal, mě kontaktovala chorvatská loděnice s tím, že pro nás mají klienta – vlajkovou loď šesté americké flotily USS Mount Whitney,“ vzpomíná Petrilák.

O Alkionu

Za čtrnáct let svého fungování se firma Alkion rozrostla na 37 zaměstnanců a její poslední roční obrat činil 60 milionů korun. Pro srovnání v roce 2015 to bylo pouze 21 zaměstnanců a 20 milionů korun. Největší skok firma zaznamenala mezi lety 2014 až 2017, kdy se z ročního obratu 13 milionů korun dostala na téměř trojnásobek (37 milionů korun).

Jak sám říká, šlo tehdy o šťastnou shodu náhod. „Neměli jsme to vůbec zvládnout, ale podařilo se,“ popisuje s odstupem času klíčovou zakázku od amerického námořnictva. „Měli jsme tehdy šest zaměstnanců a já na lodi nikdy předtím nebyl,“ směje se dnes Petrilák.

Zakázka na USS Mount Whitney jim ovšem přinesla velmi cennou referenci. Takovou, která jim otevřela dveře do světa i pro další rozvoj. „Za čtyři týdny jsme vyčistili vzduchotechniku o délce asi deseti kilometrů. Byla to neocenitelná zkušenost pro naše budoucí aktivity. A samozřejmě to byla velká finanční injekce pro další rozvoj firmy,“ říká.

Stavíme na profesionálním a velice dobře trénovaném týmu, který musí umět ovládat techniku.

Čistit trubky na lodi? Žádná sranda

Dnes na podobné projekty firma jezdí s týmem o dvaceti lidech. Podle Petriláka jde vždy jen o jejich vlastní proškolené zaměstnance, lokální pracovníky nenajímají. Jde tu hlavně o bezpečnost: práce se často odehrávají ve výškách a na laně.

„Stavíme na profesionálním a velice dobře trénovaném týmu, který musí umět ovládat techniku. Ukazuje se to jako velká výhoda,“ tvrdí Petrilák. Vedle USS Mount Whitney mezitím firma do portfolia přidala například i lodě USS Hershel Woody Williams (na úvodní fotografii), USNS Yuma, USNS Trenton, USNS Carson City či USS Bruce Heezen a další. 

Odměnou celému týmu jsou pak třeba i netradiční lokace, jak ukázala například zakázka na obří zaoceánské lodi AIDAperla rejdařské společnosti AIDA Cruises.

Jak se čistí lodní vzduchotechnika?

Informace
Shutterstock

Existují dva způsoby čištění lodí: za provozu, nebo v suchých docích. „V prvním případě jde o menší projekty, kdy se čistí jen určitá část lodi, která vyžaduje pravidelnou údržbu,“ vysvětluje Petrilák s tím, že tým na plující lodi pracuje zhruba týden a poté se vrací domů.

To v suchých docích je tomu o poznání jinak. Lodě v nich stojí jednou za tři až pět let, navíc vždy jen velmi krátkou dobu. „Jsou to dva týdny, za které se musí vyčistit vzduchotechnika úplně všude. Navíc v takovou chvíli nejste na lodi jediní; s vámi tam pracuje dalších šest stovek lidí, kteří se starají třeba o výměnu koberců, malování, údržbu kanalizace nebo vodovodů.“

Pro představu, výletní loď AIDAprima, na které Alkion prováděl práce loni na jaře, má na své palubě dvanáct restaurací, osmnáct barů, divadlo, šest bazénů a přes 1 600 kajut pouze pro hosty. To vše jsou místa se vzduchotechnikou, která je potřeba během zastávky v suchém doku vyčistit.

„Všechno musí běžet jako na drátkách, ale když tam přijedete, je to extrémní chaos,“ přiznává Petrilák. Nejdůležitější je podle něj okamžitá domluva s jeřábníky, kteří na loď nakládají bedny s vybavením. „Pokud se nedostaneme do pořadníku a oni nebudou vědět, které krabice jsou důležité, může se stát, že budeme klidně tři dny čekat.“

„Na zakázku jsme letěli na karibský Barbados a odtud jsme spolu s lodí pluli dvanáct dní po karibských ostrovech. Navštívili jsme tak například Arubu, Antiguu, Dominikánskou republiku nebo Svatou Lucii,“ vypichuje Petrilák asi nejatraktivnější zakázku z pohledu možnosti podívat se do světa.

„Z České republiky bych vybral například čištění vzduchotechniky po požáru v galerii Kampa na Malé Straně v Praze, kde jsme se pohybovali mezi vystavenými obrazy.“

Vozíme s sebou dvě tři bedny velikosti europalet. Na velké projekty jich může být i osm, nic víc ale nepotřebujeme.

Konkurence se hledá těžko

Právě množství zaměstnanců a schopnost přijímat velké zakázky Alkion staví na evropskou špičku. „Je poměrně zajímavé, že většina evropských i českých firem v oboru jsou menší firmy. Když realizujeme projekty v ČR, často nemáme z hlediska velikosti konkurenci,“ říká obchodní ředitel na první pohled nenápadné firmy na čištění vzduchotechniky.

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

Na podobné situace pak firma naráží i v Rakousku nebo dalších zemích: lokální firmy často najmout nelze a k zakázkám do zahraničí tak vyjíždí právě český Alkion. I proto společnost vedle své základny v Jilemnici založila ještě obchodní pobočku v Německu. „Máme tam německy mluvící kolegy, kteří řeší vyjednávání a domlouvání zakázek.“

Když ale firma vyráží za prací, veškerý technický personál i vybavení jede z podkrkonošského města. A i když přesouvání techniky napříč Evropou zní náročně, podle Petriláka to není až takový problém, jak by se mohlo zdát.

„Jde o dvě tři bedny velikosti europalet. Na velké projekty jich může být i osm, ale nic víc. Na řadu misí je tak posíláme běžnými spedičními firmami.“

Jen suchý led, který firma používá na čištění, prý nakupují lokálně. Naposledy tomu tak bylo na nedávné zakázce ve francouzském Marseille.

Technologii tryskání suchým ledem si člověk koupí i domů, ale ty koncové body jako trysky nebo roboti, ty v podstatě neexistují.

Čištění bez sekundárního odpadu

Alkion se specializuje na čištění suchým ledem především proto, že jde o výhodnou a ekologickou metodu. Při její aplikaci nevzniká žádný druhotný odpad. „Na pohled je to podobné jako třeba vapka nebo pískování,“ přibližuje Petrilák.

Do procesu ale na rozdíl od podobných metod nevstupuje žádná voda, písek, chemikálie ani nic dalšího. „Pokud tryskáte pískem nebo třeba plastovými kuličkami či broky, zůstane vám na konci spousta materiálu, který je potřeba zlikvidovat. To u suchého ledu odpadá.“

Tryskání suchým ledem

Suchý led je pevnou formou oxidu uhličitého (CO2), který se vyrábí jako sypká drť podobná rýži. Při standardním tlaku má teplotu minus 80 stupňů Celsia. Nedá se dlouhodobě skladovat, jelikož neustále sublimuje; vyrobený suchý led vydrží podle Petriláka tři až čtyři dny. V Alkionu ho míchají s tlakovým vzduchem a při procesu čištění směs střílí na znečištěný povrch. Tryskání suchým ledem ho podchlazuje, nečistota na něm křehne a následně odlétá pryč s tlakovým vzduchem. Jedná se o neabrazivní metodu, která nenarušuje čištěný povrch.

Ekologičnost navíc podle Petriláka spočívá také v tom, že nevytváří nový skleníkový plyn, nový oxid uhličitý. „Používáme už existující CO2, vzniklé nejčastěji jako odpadní produkt chemických provozů, jako je třeba Chemopetrol Litvínov či německá chemička BASF. Dokážeme ho znovu využít tak, aby bylo užitečné.“

Na tryskání suchým ledem se firma zaměřuje i co se vývoje týče. Technologie sama o sobě není ničím novým, její využití v oblasti čištění vzduchotechniky je ale něco, v čem má Alkion podle Petrilákových slov před konkurencí náskok. V Jilemnici ale nevyvíjejí celé stroje, pouze koncové části jako trysky či aplikátory.

„Je to zajímavá věc, protože technologie vlastně neexistují. Samozřejmě, že tryskání suchým ledem je technologie, kterou si člověk bez problému koupí i domů, kdyby chtěl. Ale ty koncové body jako trysky nebo roboti, to jsou věci, které v podstatě neexistují.“

Druhá výhoda investice do vývoje techniky je podle Petriláka možnost adaptace na podmínky jejich klientů, které jsou zejména u průmyslových zakázek často netypické. „Když máte celý proces výroby pod kontrolou, snadno vymyslíte řešení na klíč. Už u projektů, které jsou v řádu statisíců korun, se to vyplatí,“ tvrdí.

Kdybyste se mě před pěti lety zeptala, jaké budeme v roce 2023 řešit projekty, z půlky bych se netrefil. Dotační řízení trvá moc dlouho...

„Peníze jdou z naší kapsy“

K využívání jiných, dnes rychle se rozvíjejících technologií, jako jsou drony nebo umělá inteligence, zůstává Petrilák zatím skeptický. „Samozřejmě se trendy snažíme podrobně sledovat a konzultovat s univerzitami. Na ČVUT jsme například s tamními odborníky konzultovali právě drony,“ přiznává.

„Zatím ale narážíme na fyzikální limity. Pracujeme ve velmi znečištěném prostředí, kde jsou navíc nízké teploty a mlha ze suchého ledu.“ U umělé inteligence je zase překážkou nedostatečné množství dat z oboru, na základě kterých by mohla fungovat.

Jak to vypadá v Alkionu (popisky v galerii)

Kromě univerzit spolupracuje Alkion také s konkrétními firmami. Jednou z nich je slovenská firma Ice Cleaning Systems z Považské Bystrice vyrábějící zařízení na tryskání suchým ledem. „Je to důležitá a přínosná spolupráce pro obě strany. Dostávají od nás spoustu zpětné vazby a věci, které by se nám na strojích hodily, potom částečně implementují do zařízení.“

Většinu peněz na vývoj přitom bere firma z vlastních zdrojů. Investory nemají a grantové a dotační programy jim často nehrají do karet. Především proto, že jsou příliš zdlouhavé.

„Kdybyste se mě před pěti lety zeptala, jaké budeme v roce 2023 řešit projekty, z půlky bych se netrefil. Dotační řízení trvá moc dlouho, klidně i rok a půl, než můžete začít čerpat, a i to je pak na další tři roky. V našem odvětví se ale potřebujeme pohybovat mnohem rychleji.“

Jediné kritérium, které se v Česku u veřejných zakázek řeší, je cena. To mi nedává smysl...

Sprostí podezřelí

Přesto se firma snaží čas od času nějaký grant využít, většinou jde ale podle Petrilákových slov o malé částky v řádech desetitisíců až nižších stovek tisíc.

Byrokracie
Shutterstock

Měsíc a půl práce pro stát. Proč podniky v Česku ztrácejí tolik času papírováním?

Každý si stěžuje na nadměrnou byrokracii. Nadáváme na ni, když platíme daně, registrujeme nové auto, nebo žádáme o novou vládní průkazku, protože té předchozí vypršela platnost. Naším štěstím v pozici spotřebitelů je však to, že většinu byrokracie vláda uvalila na podniky, takže před námi zůstává skryta.

Petrilák mimo jiné poukazuje i na problematický přístup českých úřadů, které se podle něj na firmy a podnikatele automaticky dívají jako na podezřelé. „Jsou pro nás nastavené přísné lhůty, zatímco úřady mají na všechno dost času a moc termínů plnit nemusí,“ hodnotí aktuální podnikatelské prostředí v Česku.

A hned přidává příklad: s náročnou administrativou se v současnosti potýkají především v souvislosti s rekonstrukcí areálu firmy. „Získání povolení nebo razítka je často mnohem delší proces než samotná realizace stavby.“

Díky častým zakázkám v zahraničí přitom v Alkionu vědí, že fungovat se dá i jinak. Velký rozdíl vnímají například v oblasti veřejných zakázek. Účast na tendrech v západních zemích je podle Petriláka snadná, zatímco v Česku jde o komplikovaný proces.

„Navíc u nás při výběru hraje roli pouze jediné kritérium, a tím je cena. To mi nedává smysl. Měly by se tam promítat také zkušenosti, technologie či reference firmy.“

Německá pobočka nám v roce 2018 výrazně pomohla. Věřím, že bude přínosem i při dalším rozvoji západního trhu...

Na Západ!

Dnes má Alkion v zahraničí asi polovinu zakázek, funguje tak převážně v eurech. Nyní navíc firma přechází na styk v eurech i s dodavateli a českými zákazníky. České koruny tak míří pouze na placení mezd či pohonných hmot.

To, že Česko ještě nepřijalo společnou evropskou měnu, ale firmě komplikuje život. „Neustálé sledování kurzů, přeceňování zakázek a upravování nákladů je náročné a v posledních letech navíc ztrátové. Vše záleží na tom, jak se ČNB zrovna vyspí,“ říká obchodní ředitel podkrkonošské společnosti.

Mimo jiné je to i důvod, proč se nyní v Alkionu soustředí na další rozvoj své německé pobočky. „V roce 2018 nám při vstupu na německý a rakouský trh výrazně pomohla. Věřím, že bude přínosem i při dalším rozvoji západního trhu,“ nastiňuje nejbližší plány Petrilák.

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
64
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Natálie Dudová

Natálie Dudová

Studentka třetího ročníku žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. V průběhu studia přispívala hlavně do studentského časopisu Helena v krabici nebo na univerzitní portál. Stážistka Finmagu, která... Více

Související témata

byznysKrálovéhradecký krajlodní dopravapodnikáníPodnikavé Českoslužby
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo