Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

V Praze služby, na venkově výroba. Zakladatel Messengeru teď ladí prémiové destiláty

Jana Šulistová
Jana Šulistová
5. 2. 2024
Podnikavé Česko

Kola úspěšné kurýrní služby Messenger se točí už 32 let. Její spoluzakladatel David Voverka po padesátce zpomalil a začal bilancovat. Spolu s bratrem Alešem usoudili, že je čas užít si života. Stali se akcionáři s poradním hlasem a začali objevovat nové koníčky. Ten Davidův – výroba kvalitních ovocných destilátů od pěstování ovoce až po jeho vypálení –, se ukázal být hodně náročným koněm, ale zkušený podnikatel se nenechal odradit.

V Praze služby, na venkově výroba. Zakladatel Messengeru teď ladí prémiové destiláty
Zakladatel Messengeru David Voverka se teď věnuje palírně. / Zdroj: Peter Auchli

„Nikde není psáno, že to bude byznys,“ usmívá se muž, který toho za 55 let stihl hodně, včetně účinkování v několika filmech. Při natáčení potkal svou budoucí manželku – kostymérku Vlaďku – a vedle diváky milované svatby z filmu Slunce, seno a pár facek se při natáčení konala i ta jejich. David, který vystudoval hotelovou školu a jako číšník viděl nespočet trapných svatebních oslav, si prostě přál příjemný den jen pro ně dva.

Proběhl bez facek, bez rodin, zato se dvěma slavnými Zdeňky v roli svědků. Zdeněk Podskalský přijel v obleku a Zdeněk Troška vyletněný v keckách. Ale odsvědčili trvalý a hezký vztah. Voverkovi mají tři dospělé děti a krajinu pod hradem Helfenburk, kde prožili několik dní společného natáčení, si zamilovali natolik, že si tu 17. 11. 1989 dopoledne koupili chalupu.

Toto datum je pro ně dvojnásobně nezapomenutelné. Dodnes si nemohou vynachválit, že se ledy hnuly a konečně se dalo podnikat.

„Ta euforie po sedmnáctém listopadu byla ohromná. Kdo to zažije, že se mu ve dvaceti letech otočí svět způsobem, jaký si mladý člověk může přát? Výjimečný bylo, že jsem byl na místě, kde se měnily dějiny. A naše prvorozená dcera Josefína žila v nesvobodném světě jen půl roku,“ říká spokojeně podnikatel.

Z recepce do ulic

Jeho povoláním byla gastronomie. Pracoval jako recepční v hotelu, ale nechtěl hotel ani restauraci, protože na českém trhu nebyli lidi, se kterými by chtěl tuto náročnou práci dělat. Věděl jen, že chce zůstat ve službách a být na vzduchu. 

„Víc než hmotné statky pro mě byla důležitá možnost zkusit ve svobodných podmínkách uživit svou rodinu způsobem, který mě bude bavit,“ pokračuje Voverka, který byl v té době členem cyklistického klubu.

David Voverka (55)

David VoverkaToni Dušek
  • Absolvent pražské hotelové školy, příležitostný herec malých filmových rolí (Bota jménem Melichar, Slunce, seno a pár facek, Vratné lahve…).
  • V červnu roku 1991 spoluzaložil kurýrní službu Messenger, jednu z prvních společností s vlastní rádiovou sítí.
  • V Javornické palírně ho baví experimentovat, například s pomeranči, banány nebo ananasy. Jeho vizí je výroba nápojů, které si zákazník zapamatuje.
  • Je 35 let ženatý, má dceru, dva syny a brzy už tři vnoučata.

Občas jezdil i závodně a cyklistiku miluje dodnes. „Na kole jsem si vždycky připadal svobodnej. K založení Messengeru mě inspiroval kamarád architekt Jakub Cigler, který kurýrní službu používal v Londýně na stáži u architekta Kaplického. A z toho, jak kamarádi spolu sedí a povídají si, vzešel impulz. Stejně jako o dvacet let později u palírny,“ vzpomíná Voverka.

Půl roku po založení firmy měli na nádech, než přišla první konkurence. V létě 1991 začali rozvážet letáky různým institucím, které by je mohly potřebovat. „Lidi nás vnímali jako poslíčky z první republiky, naše řemeslo bylo mnohem starší, než jsme si mysleli. A v cizině to fungovalo, jinak bych do toho asi nešel,“ vzpomíná Voverka.

Bylo nás vidět

S prvním „parťákem“ Ivem Lorencem měli rozdílné názory na další směřování firmy. Po roce se rozešli, Voverka převzal firemní závazky a časem, kdy už bylo z čeho brát, se finančně vyrovnali.

Do firmy nastoupil o pět let starší bratr Aleš. Zpočátku se často hádali, ale tím, že David si hlídal provoz a bratra bavila práce s penězi, třecích ploch ubývalo. Dohled nad financemi byl potřeba. Ostatně Voverka se smíchem vzpomíná na divoké začátky, kdy si zhruba rok po rozjetí firmy říkal, že už by to fakt chtělo nějakou účetní, aby chaos poskládala do potřebného tvaru. 

„Zpětně to vypadá jako velký úspěch, protože nás v ulicích bylo vidět, ale nebyl to úspěch větší než dát do kupy rodinný statek, který se lidem vrátil ve strašném stavu,“ říká skromně podnikatel.

„Taky to vypadá romanticky, ale na kole jsem všehovšudy dovezl jedinou zásilku. Celkem rychle mi došlo, že pokud chceme držet termíny dodání po celé Praze, musíme mít také motorky. I když ještě v roce 2012 jsem na kole doručoval v rámci spolupráce s Petrem Formanem na charitativním projektu MISSE,“ dodává Voverka.

Půjčka na důvěru

Kol na kratší vzdálenosti měli deset a k tomu dvě Jawy 350. Zatímco čekání na první zakázky si krátili hraním kulečníku, koncem srpna 1991 už rozváželi kolem dvaceti zásilek za den a nabírali posily. Důležitou součástí byly i profesionální vysílačky, bez spojení by nemohli fungovat.

Messenger v datech a číslech

David VoverkaMessenger
  • 1991– po dvou měsících fungování srpnová oslava dvaceti zásilek za den.
  • 1995 – kolem šesti set zásilek denně, David Voverka u „velekolegů“ v Hamburku (tehdy jedné z největších městských kurýrních společností v Evropě) hltá cvrkot na dispečinku se zhruba dvěma a půl tisíci zásilkami denně.
  • 1999 – Messenger je na číslech hamburského vzoru.
  • 2007 – vlastní celorepubliková doručovací síť zaměřená na doručování „speciálních“ zásilek, tedy zásilek s určitou přidanou hodnotou pro klienta do druhého dne.
  • 2009 – první velká krize v oboru od založení. Proměnila se struktura zásilek, postoupila digitalizace, ubylo cest s „obyčejnými“ zásilkami. Firmě ekonomicky zásadně pomohla již vybudovaná celorepubliková síť.
  • 2024 – přes tuto síť realizují zhruba dvě třetiny obratu (ten činí přibližně čtvrt miliardy korun). Obrat mírně stoupá (v Praze asi 1 500 zásilek denně a celkem kolem 5 000 denně).

„Nebyly mobily a voláním z budek bychom kvality doručování západního střihu opravdu nedosáhli. První auto na těžší zásilky jsme si nejprve půjčovali. Samozřejmě jsme se museli zadlužit,“ přiznává Voverka. „Člověk musí mít kromě nadšení a píle taky trochu štěstí, a to jsme měli. V bance byli protivní, ale kamarádka prvního parťáka žila v Německu a za úžasných podmínek nám půjčila 20 000 marek. Ta paní si mě svou důvěrou zavázala, že když dá tak volné podmínky, nesmím ji zklamat. Ale přišlo mi, že neriskuju nic, co bych nebyl schopen splatit.“

Naštěstí se nepletl a půjčku včetně úroků zvládl vrátit do tří let. Dodnes nicméně děkuje své ženě, že s ním hektické začátky vydržela a podporovala ho. Domů se totiž chodil jen najíst, umýt a spát. Messenger pořád považuje za své dítě, i když teď už jako akcionář ho pozoruje tak trochu zpovzdálí a hlídá, zda firma naplňuje původní poslání.

„Z vedení jsem se stáhl hlavně z jakési prevence vyhoření. Netrpím úplně pocitem nenahraditelnosti a Radek Schierreich, který dnes Messenger řídí, je s ním také bytostně spjatý a navíc to dělá líp než já,“ vysvětluje Voverka. „Scházíme se pravidelně, probíráme aktuální dění, občas i na výjezdním zasedání v hospodě U Tygra.“

Za svůj hlavní úkol považuje péči o klima ve firmě: „Zajdu tam tak jednou za týden, považuju se spíš za takového mentora, který je připravený pomoci, když je třeba. Když se mi něco nelíbí, dám to jasně najevo, ale s ohledem na kolegy. Za ty roky námi prošla velká síla. Ve vedení jsou i bývalí messíci, někteří jsou s námi přes dvacet let. Vím, že pro naše lidi je velkou hodnotou lidskost a to, že mohou být v práci sami sebou. V současnosti máme síť po celé republice. Vozíme zakázky, které nejsou pro velké dopravce tak atraktivní. Jsme hodně oblíbení mezi vinaři, protože zpravidla nerozbíjíme lahve,“ dodává podnikatel, pro nějž jsou právě lahve současnou pracovní náplní.

Měřidlo má také kolo

Naproti Voverkovic chalupě v Javornici byla v roce 2011 na prodej podivně přestavěná budova se sálem bývalé hospody. Její podoba byla nejen Voverkovým trnem v oku a také se báli, kdo ji koupí. Tak ji raději koupili sami. „No jo, koupíš, ale co dál? Dvacet let děláš jednu práci, nepotřebuješ si už nic dokazovat. Dáš to do původního tvaru, ale co s tím?“ vzpomíná Voverka na začátky přestavby pod taktovkou architektonického ateliéru ADR. Objekt se posléze stal finalistou České ceny za architekturu za rok 2017. 

„Nechtěl jsem další rekreační stavení, i když nakonec tím přece jen trochu je, ale chtěl jsem tam mít nějakou činnost. Jeden z kamarádů má kamaráda chemika, tak ho tenkrát napadlo, že bychom mohli něco vypálit. Zkrátka, celé to začalo tak trochu jako anarchistický odboj. Ovšem nejstarší syn Johan, jinak bývalý specialista na porušování pravidel, vznesl otázku: ‚Ale táto, víš, že je to ilegální?‘ Nechtěl jsem, aby moje děti trpěly tím, že tatínek byl debil,“ směje se Voverka.

Navzdory velké nechuti k byrokratickým tancům vše zařídil v souladu se zákony a zrodila se Javornická palírna. „Lihové měřidlo má taky kolo, a to se točí, když jím protéká líh,“ směje se nadšený cyklista. „Ovšem, co se týče byrokracie, je palírna ve srovnání s kurýrní službou strašná (viz box Chcete se stát palírníkem? – pozn. red.) . Ale člověk se musí kousnout a nenechat se tím usmýkat.“

Chcete se stát palírníkem?

Zákon o lihu č. 61/1997 Sb. je sice obsáhlý, ale povinností, které palírník má, je mnohem více. Státní správa malé řemeslné výrobce téměř nezohledňuje.

Aby člověk získal koncesi na výrobu lihu, musí mít povolení od ministerstva zemědělství.
Aby ho získal, musí mít vybranou certifikovanou technologii, protože na ministerstvu chtějí podrobný plánek.


Dodavatel technologie logicky chce podepsanou smlouvu a zálohu:

  • MZ dá povolení, městský úřad vydá koncesi a za několik dní přijde návštěva z Celní správy a chce vidět, kde budete vyrábět.
  • Po instalaci technologie ji pracovníci z Celní správy opatří 93 plombami, aby nebylo možné někde líh jímat pokoutně. Několikrát do roka se odebere některá z plomb a pošle na expertizu, jestli je skutečně neporušená.

  • Zde dáme prostor přímé řeči: „Kromě toho si samozřejmě musím koupit za své lihové měřidlo, které si musím nechat ověřit a k ověření potřebuji také certifikovaný teploměr, který musí být rtuťový, protože lihový v něm nefunguje, jak má, ale rtuťový se kvůli rtuti neprodává, a mě zachraňuje stará zásoba jednoho dodavatele.“

  • Je potřeba pořídit si kamerový systém s třicetidenním záznamem s pohledem do výroby 24/7 plus pohled a záznam 24/7 s pohledem vjezdu do areálu.

„Ve výsledku to znamená, že když se rozhodnete vyrábět líh legálně, tak vás státní správa kontroluje zleva doprava, odshora dolů a kouká se na vás jako na podezřelého. Kontrola je potřeba a také už před staletími tu nějaká byla. Jenže legální výroba lihu je pod super kontrolou a ilegální pod prakticky žádnou, a to mně vadí! Naštěstí mě velmi pomáhají zejména dámy z Celní správy, které odosobněnému systému vracejí lidský rozměr. Bez nich bych už možná explodoval,“ uzavírá Voverka.

Kapka cestování časem

Myšlenka byla jasná – bude dělat něco s ovocem, které miluje, a ovocné destiláty navíc mají v kraji tradici. A po celém životě stráveném ve službách konečně zkusí taky něco vyrobit. 

Už v 90. letech Voverkovi učarovala výroba skotské whisky, i když sám alkoholu nikdy příliš neholdoval. Vždycky k němu přistupoval jako k indiánské dýmce míru. Spíš pro chuť, kdy se pomocí několika kapek destilátu přenese tu do Francie, tu do Skotska, nebo v zimě do léta. „Prostě takové cestování v čase,“ usmívá se zasněně. „Ale byl to ze začátku drahej koníček.“

První várka se v palírně zrodila v roce 2016. Investici do domu a vybavení naštěstí nemusí splácet a honit kvůli tomu výkony. Výroba v palírně se pohybuje ve stovkách lahví za rok. Cílovými odběrateli jsou především kamarádi a jejich přátelé.

Velký rozmach nemá palírník v plánu, rád by si zachoval hezký vztah s manželkou a vychutnal si životní období spějící k podzimu. Tato nostalgická nota v jeho vyprávění zaznívá poměrně často. Není divu, protože oba jeho rodiče zemřeli poměrně mladí, maminka ve stejném věku, v jakém je on v současnosti.

Neřekl poslední slovo…

Zatím je palírna rodinný podnik – syn pomáhá při pálení, dcera kolkuje, kolem domu Voverkovi založili sad, o který se starají, takže součástí příběhu je i krajinotvorba. Ušlechtilé destiláty se stáčejí do designových lahví z černého skla, které je pro ně ideální.

Jiří Omelka
Martina Fojtů

Česká whisky z Hané. Palírna Tōsh oživuje dílo komunistických potentátů

Do Těšetic na Olomoucku alkohol zkrátka patří. Pivo a pálenka se tady v bývalém klášterním pivovaru a lihovaru dělaly už od konce 16. století. I proto sem v sedmdesátých letech komunističtí potentáti umístili první výrobnu whisky v bývalém Československu. Jiří Omelka si před pár lety řekl, že na tohle je škoda nenavázat. Tradici teď oprašuje a do pár let chce mít největší palírnu sladové whisky v zemi. Lokální podmínky na to má ideální.

„Pálení je jen patnáct procent příběhu, je třeba nasbírat, umýt, vypálit, nechat zrát, leštit lahve, etiketovat, kolkovat,“ vypočítává palírník. „Nechci se nikam hnát a dělat nějaký silový marketing. Energii máme všichni vyměřenou a nerad bych byl časem protivný dědek. Snacha čeká druhé dítě… Zkrátka – nová generace rodiny, to jsou teď moje priority!“ 

David Voverka se také chce potkávat s lidmi, jako dobrovolný hasič si v palírně užít hasičskou valnou hromadu a nepřemýšlet o tom, za jak dlouho se mu investice vrátí. Říká, že má takové vnitřní receptory a musí se pro věc nadchnout, zvážit pro a proti a dojít k závěru, že tohle by si dokázal představit, že by ho bavilo.

„Jsem rád, že jsem si v životě mohl vyzkoušet věci, které jsem si vybral, a bylo to zajímavý a pěkný, i když jsem šel do rizika. Baví mě prostě, že si mohu na venkově vyrábět a v Praze se věnovat, byť s odstupem, službám,“ konstatuje spokojeně Voverka a naznačuje, že ještě neřekl poslední slovo.

V plánu má další, zatím tajný projekt. Tak se nechme překvapit.

Podnikavé ČeskoFinmag.cz
Daňové přiznání online

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Kam kráčí nakladatelé? Český knižní trh je v dobré kondici. Nulová DPH na knížky ale cenovky na pultech nejspíš nezmění. Co bude s ušetřenými penězi?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?

Ohodnoťte článek

-
2
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Jana Šulistová

Jana Šulistová

Původní profesí výtvarnice a sociální pracovnice se do médií dostala přes poradnu v časopise Ty&Já (Mladá Fronta). Prošla řadou vydavatelství (Hachette Filipacchi, Sanoma, Bauer Media, Burda) a pozic... Více

Související témata

alkoholbyrokraciebyznyspodnikáníPodnikavé Českosuccess story
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo