Zažil hojnost i pády na dno. Teď chce podnikatelský vizionář zbavit svět únavy
Jsou příběhy, které se obtížně vyprávějí. Vzbuzují otázky a někdy i pochybnosti. Marek Veselý, člověk s impozantním životopisem, má přes velký podnikatelský karambol spoustu plánů a věří, že jeho energetická tyčinka bude lidem pomáhat. „Potřebuju motivaci, aby si moje dvě děti nemyslely, že je táta úplnej zoufalec,“ říká o znovunabytém podnikatelském odhodlání Veselý.
Pestrý profesní život Marka Veselého začal na hotelové škole v Mariánských Lázních. Kromě tří jazyků, vaření, zásad stolničení a určité francouzské noblesy se tu naučil psát na stroji všemi deseti. „Žádná asistentka nepsala rychleji než já,“ směje se.
Nastoupil v Praze jako číšník v botelu Racek a prý to bylo naposledy, kdy chodil spát „s čistou hlavou“. Dostal se do druhého kola přijímacích zkoušek na DAMU, ale následovalo klasické přijďte za rok. Dříve však přišel povolávací rozkaz.
Po vojně, těsně před změnou režimu, se Veselý přihlásil ke studiu herectví na konzervatoři Jaroslava Ježka. S kamarádem využili uvolněné porevoluční atmosféry a krátili turistům hraním na ulici čekání na orloj.
Mám jiné talenty!
Jenže po dvou letech přišly pochyby o vlastním talentu. Podnikavý mladík ale cítil, že služba umění je jeho osudem. S Oldřichem Janotou založili uměleckou agenturu Foibos a s ní byli u zrodu Snů nocí svatojánských u Křižíkovy fontány, spoluzakládali a tři roky organizovali Cenu Thálie i Shakespearovské slavnosti.
„Hodně jsem se věnoval fundrisingu. Na českou kulturu jsem za ty roky sehnal asi sto milionů, ale nám moc nezbývalo. Vždycky, když jsme odmakali tu nejtěžší práci, tak nás z projektu někdo vyšoupl,“ přiznává smířeně Veselý. „Byl jsem mladý a hrdý a žil jsem svými sny. Na boj s institucemi ani jeden z nás neměl dost ostré lokty.“
Následovalo založení a devatenáctileté provozování přehlídky České divadlo, kdy do Prahy zvali divadelní soubory z regionů a jejich nejlepší představení. Poté díky projektu Slavné vily zmapoval výrazné stavby v Česku, Polsku, Maďarsku, Slovinsku a na Slovensku. Kniha Slavné pražské vily vyšla v nákladu 65 tisíc kusů.
„V Americe bychom už byli milionáři, ale v Česku jsme na tisk a výplatu autorů museli vždy sehnat peníze, které se vracely až při prodeji,“ pojmenovává tvrdou realitu Veselý.
Podnikatelská neposednost
Už jen po těchto řádcích by životopis mnohých končil. Jenže kreativní zakladatel firem je poněkud podnikatelsky neposedný a baví ho neustále zkoušet nové nápady. Beze strachu z možných rizik a s vírou, že všechno jde, když se chce…
Křivolaká cesta podnikáním obrazem (popisky v galerii)
Se souhlasem Marka Veselého
Se souhlasem Marka VeseléhoJednou z riskantních akcí byly tři patnáctimetrové kovové sochy antilop oryx, které jsou symbolem Kataru. Realizace zakázky byla neskutečně náročná, hotové oryxy klient schválil a byl nadšený. Nicméně po návratu domů se odmlčel.
Kotlárny, které sochy vyrobily, firmu Foibos kvůli neproplacené faktuře žalovaly. „Dva a půl roku jsem se snažil prodat tři nerezové sochy i s pomocí lidí navázaných na katarskou královskou rodinu. Nakonec odcestovaly před luxusní hotel Saint Regis v Dauhá (viz galerie článku),“ popisuje radostný konec Veselý.
„Hlavy antilop byly naštěstí otočeny doprava směrem k příjezdu k hotelu. Jeho majitel mi řekl, že cesty osudu jsou někdy křivolaké, ale na konci téhle jsou dva šťastní kluci – jeden se raduje, že sochy má, a druhý, že se jich zbavil,“ vypráví podnikatel.
Pomoc mladým sklářům
V mezičase Veselý založil také Cenu Stanislava Libenského pro mladé skláře. Soutěž pro absolventy sklářských univerzit celého světa pořádá už patnáct let. Její součástí je slavnostní galavečer a výstava, kterou letos (jako tradičně pod záštitou první dámy) uspořádal v prostorách Tereziánského křídla Královského paláce na Pražském hradě.
Nejprestižnější soutěž svého druhu spolupracuje s letní sklářskou školou v americkém Pilchucku, kde všichni laureáti této ceny získávají školné zdarma. Akci sponzoruje svými členskými příspěvky Klub patronů Ceny Stanislava Libenského, který sdružuje třicet osm podnikatelů. Potkávají se nejenom při zahájení výstavy, ale i v průběhu roku.
Na klubových večeřích, jak tato setkání nazývají, sdílejí své zážitky ze světa umění a dělají byznys i mezi sebou. Klub tedy pomáhá i jim samotným. „Na některé úrovně členství je čekací listina,“ dodává spokojeně Veselý.
Od krachu ke štěstí
Navzdory náročným zkušenostem se sochami antilop ale podnikatele napadl další záměr – dodávat svítidla do zahraničí. V České Kamenici vybudoval malou továrnu a se sehraným týmem asi dvaceti lidí brzy získali zakázku snů na vybavení paláce v Abú Dhabí. Blížili se ke konci výroby, když zadavatel část už vyrobené zakázky zrušil. A za dodané kusy nedoplatil.
Marek Veselý (55)
Rodák z Prahy vyrůstal v Chodově u Karlových Varů. Po základní škole vystudoval hotelovou školu, pracoval jako číšník a snil o herecké kariéře. U umění zůstal a doplnil si vzdělání v zahraničí (MBA na International Arts Management na Columbia College Chicago a na Paris Lodron Universität Salzburg). Kromě řady aktivit uvedených v textu založil v roce 2007 také Pražskou galerii českého skla, která organizuje Cenu Stanislava Libenského pro mladé skláře a Klub přátel Ceny Stanislava Libenského. Po krachu firmy na výrobu a dovoz osvětlení se vrátil k původní profesi. Pod heslem Zbavíme svět únavy vyvinul recepturu prémiové energetické tyčinky gfBar, která čeká na patent. Rád fotografuje a píše poezii.
Soud nepřicházel v úvahu. Ve smlouvě totiž byla rozhodčí doložka a poplatek za povinné rozhodčí řízení předcházející soudu činil čtyři sta tisíc korun. „I když jsem urputnej bojovník, byl to jeden z nejnáročnějších roků v mém životě. Firma zkrachovala, manželka se se mnou rozvedla a zůstal jsem sám s dluhy,“ vzpomíná na těžké časy Veselý.
„Měli jsme leasing na řezačku vodním paprskem, chybělo několik splátek a jsou z toho téměř dva milony dluhu. Leasingová společnost totiž vymáhala smluvní pokutu ve výši nezaplacených splátek, i když si stroj odvezla a prodala. To není leasing, ale lichva,“ zlobí se dodnes Veselý.
Celá situace ho zlomila, nakonec ale našel i cestu z ní. „Ležel jsem v pronajatém bytě a koukal do stropu s pocitem konce světa, totálně potopený v bahně. Ale něco se ve mně vzepřelo. Potřebuju motivaci, aby si moje dvě děti nemyslely, že je táta úplnej zoufalec.“
„Na internetu jsem objevil úžasnou koučku Soniu Ricotti, a ta mi otočila život. Přestal jsem se obviňovat i bát budoucnosti. Naučil jsem se žít v pohodě v současnosti i se zátěží z minula. Byla to pro mě jediná cesta, jak pokračovat v životě. Štěstí je zkrátka jen stav mysli, a tu je k tomu potřeba vytrénovat,“ říká odhodlaně.
Zajímá mě to, co nejde!
Při studiu MBA v Salzburgu se Veselý potkal se zaměstnanci marketingu Red Bullu a zaujal ho princip jejich byznysu. Kamarádi, kteří mu v temném období po krachu zbyli, ho vzali do Portugalska na kurz surfingu. „Tam jsem získal nápad vytvořit zdravou energetickou tyčinku, která dodá energii a zbaví člověka únavy.“
Veselý věří, že ve zdravých tyčinkách našel konečně „to ideální podnikání“. „Na rozdíl od zakázkových svítidel má člověk jeden produkt a soustředí se pouze na marketing a prodej,“ pochvaluje si.
Za hlavní součást své tyčinky zvolil borůvky, které se řadí mezi takzvané superpotraviny a patří k nejcennějšímu ovoci vůbec. Obsahují třísloviny, antioxidanty, celou řadu vitamínů, ale i cenných látek jako je hořčík, draslík, mangan, železo, měď, zinek či chrom.
Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!
Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.
„Borůvky byly jasnou hlavní součástí zdravé tyčinky. Kdysi jsem totiž trpěl opakovanými záněty tlustého střeva. V Portoriku jsem v supermarketu objevil tříkilové balení sušených kanadských borůvek, během deseti dní jsem je snědl a nemoc mě opustila.“
Veselý se tak vrhnul do zkoumání značně konkurenčního trhu energetických tyčinek i dalších možných ingrediencí. Nakonec u něj vyhrály divoké borůvky z Nového Skotska v Kanadě. Oproti těm tuzemským mají dvojnásobek antioxidantů a suší se ve vakuu bez zvyšování teploty.
Není to ale jediná ingredience. Selen tyčince dodají para ořechy a energii konzumentovi zajistí přiměřené množství kofeinu a taurinu. „Žádná barviva, chemikálie ani aditiva, nicméně technolog mi řekl, že to nejde vyrobit. A když něco nejde, tak je to pro mě teprve zajímavé,“ tvrdí podnikatel.
„Nechal jsem vyrobit první várku a přišel covid, tak jsme rozvezli plno tyčinek do nemocnic zdravotníkům. Odpověď byla – skvěle funguje, ale lepí se v puse a jde špatně spolknout.“
Sázka na předplatné
S novým technologem následně pracovali tři čtvrtě roku na další várce kombinující borůvky a kakaové boby. Gastronomické vzdělání Markovi Veselému při vývoji přišlo vhod. „Název gf původně znamenal goodbye fatigue – sbohem, únavo, ale každý si za něj může dosadit něco jiného, třeba good friend,“ vysvětluje Veselý jméno svého produktu: gfBar.
Největší revoluce kapitalismu přichází. Zaplať, ale nevlastni, velí nový trend
Cool už není vlastnit, ale předplácet. V angličtině se tomuhle fenoménu říká „subscription economy“, my jsme si ho pracovně nazvali „život na předplatné“. Co konkrétně znamená? Jaké jsou jeho limity a z čeho vychází? To jsou jen některé z otázek, které si spolu ve speciálním seriálu Finmagu zodpovíme.
„Jednotlivé vývojové řady budu číslovat jako iPhony. Chtěl bych je vyrábět ve svém, protože fungovat jako létající pivovar u někoho je drahé a odrazí se to na výsledné ceně. Už se rýsuje spolupráce a mám k dispozici laboratoř na vývoj nových gfBarů.“
Tyčinka o hmotnosti 45 gramů stojí 139 korun, tedy dvojnásobek toho, za co lze pořídit běžný kvalitní výrobek. Není tedy šance prodávat ji v řetězcích, které výrobce vystavují enormnímu tlaku na cenu. Veselý proto hledá netradiční způsoby distribuce, v současnosti nabízí formu předplatného s 30% slevou.
„Chci prostě dělat něco, co se mi líbí, co mohu sám konzumovat a ručit za kvalitu. Samozřejmě přemýšlím o investorech, ale mám v tom rozpor: vím, že by mi investice umožnila se rozběhnout, ale člověk se vzdává části značky. A taky přemýšlím, jak investici smysluplně využít, aby naplnila investorovo očekávání.“
I kdyby investora nakonec našel, rád by si prý ponechal dohled nad kvalitou a správnou prezentací. V hlavě už má také další receptury, které podle něj vyplynuly ze zpětných vazeb zákazníků. „Vyškolen svým životním příběhem chci eliminovat rizika. Přivítal bych někoho, kdo by mohl být pro značku přínosem, ale na druhou stranu vím, že investice do ověřování obchodních modelů je velká a některým firmám trvá roky.“
Od insolvence k prosperitě
U náročného podnikání po krachu a dluzích z předchozí firmy se logicky vynoří otázka, jak vše vlastně zvládá finančně. Veselý přiznává, že omezil osobní náklady na minimum a na život si vydělává s pomocí lidí, kteří jeho vizi věří. Na rozvoj prémiové tyčinky gfBar si půjčil. Je přesvědčen, že kdyby se mu povedlo prorazit, splatí všechny dluhy mnohem rychleji, než se mu daří doposud.
Ještě jste nemrkli na galerii? Tady máte poslední šanci
Se souhlasem Marka VeseléhoSe souhlasem Marka Veselého„Nikomu bych to nepřál. I když jste aktivní, máte zkušenosti, nápady a energii, v situaci, do které jsem se dostal, není jednoduché žít podle svých představ. Bez pomoci rodiny a mých blízkých by vše, co jsem se naučil, padlo vniveč. Musíte mít velkou vnitřní sílu, víru v sebe a odhodlání se postavit systému a nenechat se srazit na dno,“ říká Veselý s tím, že pomoci by mu mohla novela insolvenčního zákona, která má přinést jednodušší oddlužení podnikatelů.
Sám ostatně přiznává, že „už to málem vzdal“, nakonec ale našel novou životní cestu. „Měl jsem firmu v Bahrajnu, drahá auta, cestoval jsem po světě, postavil jsem dům, ale nebyl to smysluplný život. Žiju snem, který mi dává smysl, někdy za ním jdu, někdy se loudám, podle toho, jak se daří…“
Může to podle něj znít absurdně, ale podle svých slov právě prožívá nejkrásnější období svého života. „Obrat není milionový, ale mohl by brzy být. Mám ověřený produkt a prodeje, ale jsem pořád v podnikatelské fázi wilderness – divočiny, která je dobrodružná a úžasná, ale do té se těžko hledá investor.“
„Věřím, že až divočinou projdu, s investory se roztrhne pytel, ale pak už většinou nejsou potřeba. Chtělo by to byznysového partnera. Takového, který chápe, jak je možné některé nápady a vize akcelerovat nejen penězi, ale i radou nebo doporučením. Věřím, že takoví lidé jsou, člověk je může potkat stejně jako ideálního životního partnera…“
Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!
Finmag.czKam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:
- Nápad za milion nepřichází shůry. Dejte mu čas i peníze a využijte Supermana
- Z nouze ctnost. Brněnský Y Soft otáčí kormidlem, objevil zcela nový byznys
- Úspěchu se bojím, říká čilý podnikatel. Vymyslel unikátní plachty na bazén
- Vymírající Česko v pasti. Žádní „levní“ Mongolové krizi pracovního trhu nevyřeší
- Opravdu zbohatnu na jednom nápadu? Pět nejčastějších podnikatelských mýtů
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Další články autora
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
