Holky těžší to maj. Podnikatelky řekly, co čeká ženy v byznysu

8. 3. 2024

Děti básničku, muži kytičku. Máme tu Mezinárodní den žen. Básnička a kytička jsou jistě fajn, ale možná by ženy spíš ocenily něco jiného. Například rovné příležitosti. V podnikání je u nás ženy jistě mají: nic jim v rozjetí byznysu přece nebrání. Jenže jak ukazuje naše anketa mezi úspěšnými podnikatelkami, je to ještě trochu jinak.

O zkušenostech s byznysem mluví:

Jana-Marlé Žižková, spoluzakladatelka a CEO datové platformy Meiro
Margareta Křížová, byznys mentorka a M&A poradkyně
Šárka Grguričová, jednatelka pivovaru Anto š
Monika Marečková, řídící partnerka poradenské společnosti RSM
Gabriela Teissing, CEO Creative Dock
Denisa Havrdová, výkonná ředitelka a spolumajitelka papelote
Pavlína Louženská, zakladatelka #HolkyzMarketingu a #HolkyzByznysu
Yassaman Omidbakhsh, spoluzakladatelka a CEO & eyerim
Zuzana Bílková, majitelka manufaktury Besky
Tereza Kouklová, managing partner SFG
Anna Marešová, majitelka a designérka Anna Maresova Designers

Byl to ušní červ. Jak se vám jednou tklivý refrén Víííš, holky těžší to maj dostal do hlavy, do večera jste se ho nezbavili. Co ale vlastně podle Honzy Nedvěda holky měly těžší? Měl posázavský bard na mysli něco konkrétního, nebo naopak pěl tak nějak všeobecně? Nevíme.

Zato víme, že podnikání mají holky opravdu těžší. Ledacos se o tom dozvíte v následující anketě. Postřehy jejích respondentek potvrzují i průzkumy, například ty, které si nechává vypracovat iniciativa Strive Česko. Poukazují na to, že na ženách u nás často leží většina péče o děti a starostí o domácnost, takže se jim na byznys hůř hledá čas. A chybí to, co by jim ulevilo, tedy jednak ochota partnera věnovat víc času rodině a domovu, jednak dostatečná nabídka předškolních zařízení, tedy jeslí a školek.

Právě Strive nedávno oznámil vznik platformy Pro podnikavé, která se zaměřuje na podporu podnikání a jako speciální úkol si vytkla zaměřit se na ženy. Ty totiž v Česku tvoří ani ne třetinu všech podnikatelů.

Kromě nedostatku času a nedostatečné podpory okolí odrazuje ženy od podnikání ale ještě něco: nedostatek podpory a důvěry okolí, stereotypy a předsudky. Představy o tom, že aby se někdo v byznysu prosadil, musí mít ve výbavě ostré lokty a testosteronovou aroganci. Jednak to není pravda, jednak jsou ženy, které si v tom s muži nijak nezadají. Je to ovšem nepříjemné nastavení, které ženám otupuje důvěru ve vlastní schopnosti a v kvalitu svých podnikatelských nápadů.

Ptali jsme se ve Finmagu žen, které se dokázaly prosadit. Postavily svůj byznys a pokračují v něm nebo se později ujaly řídící funkce v jiných podnicích, případě dál radí s podnikáním ostatním ženám. A nejen ženám. Protože nakonec o to jde: aby o pohlaví nešlo.

Některé z respondentek znáte z Finmagu, kde jsme jejich podnikání představili:

Denisa Havrdová spoluzaložila a řídí netradiční papírnictví Papelote: Papír má budoucnost, umožňuje digitální detox
Zuzana Bílková oživuje staré řemeslo a stříhá ovce a myká vlnu: Vlna není jen mrtvý plast

Jiné můžete znát ze stránek našeho sesterského magazínu Heroine:

Pavlína Louženská mluví spolu s Nicole Karráovou právě o tom, co ženám brání v podnikání: Co ženy nejvíc odrazuje od vlastního byznysu

A za všechny mluví to, kam se v podnikání dostaly.

Naše otázky jsou jednoduché. Jedna hledá odpovědi obecnější, druhá míří k osobním zkušenostem respondentek:

Mají to ženy v podnikání a byznysu těžší? Narazila jste vy osobně na nějakou obtíž, o které se domníváte, že by muže na vašem místě nepotkala?

Celosvětové výzkumy ukazují, že ve financování startupu existuje značný rozdíl, jestli kapitál od investorů získávají ženy nebo muži. I když máme podnikatelek méně, podíl z celkového venture kapitálu, který dostávají, je neúměrně malý. Je to bizarní, zvlášť když existuje dostatek dat a statistik, které ukazují, že společnosti založené nebo spoluzaložené ženami si v byznysu vedou lépe než společnosti založené a vedené výhradně muži. Takže bohužel ano, ženy to mají v podnikání těžší než muži, hlavně kvůli nevědomé zaujatosti a předsudkům.

Zajímavé je, často si to ani my ženy neuvědomujeme. Já si až po nějaké době uvědomila, že dostávám od potenciálních investorů vic defenzivních otázek ohledně našeho byznysu než kolega. Proto myslím, že je důležité uvědomit si ty své nevědomé předsudky. Abychom situaci změnili.

Společnost vidí roli ženy primárně jako roli ženy-matky. V určité životní fázi je proto podnikání pro ženu těžší. Očekává se, že bude v první řadě pečovat o děti a rodinu. Skloubit tyto povinnosti s tím, co vyžaduje podnikání, je těžké. Zvlášť s ohledem na to, že stále není k dispozici široká síť jeslí a školek.

Na druhou stranu vidím velkou příležitost pro ženy, které vstoupí do období takzvaných empty-nesters. Děti se postavily na vlastní nohy a odešly z domova a žena má najednou čas na seberealizaci třeba právě v podnikání. Je ale nutné se připravovat. I při péči o rodinu neustrnout, vzdělávat se, zajímat se a sledovat, co se děje ve světě. V momentě, kdy se žena posune v životě dál, má pak vizi a směr a obvykle ví, čemu by se chtěla věnovat.

Můžu mluvit o tom, jak to mají ženy mezi muži v byznysu těžké, můžu mluvit o „pánských klubech“ v korporátech, ale já se naštěstí s takovou překážkou ve své kariéře často nepotkala. Nicméně napadá mě jedna „nespravedlnost“. Žena nemůže vyrazit ráno z domova během 15 minut. Čas, který musí věnovat úpravě svého zevnějšku, je samozřejmě zčásti úměrný věku: vyšší věk = delší příprava. Ale obecně musíte zjistit, co si obléct, jak se učesat, nalíčit a to chce čas. Toto se muži nestane, pokud není zarytý metrosexuál. Muž vstane, sáhne pro kalhoty, košili a sako a vyráží do byznysu, velký luxus.

Podnikatelka se zpravidla – když to vezmu víc zeširoka – věnuje jak svému podnikání, tak péči o domácnost a rodinu. Nechci úplně generalizovat, ale tento model v mém okolí převládá. A pro ženy je pak náročné všechno skloubit dohromady, hlavně v začátcích podnikání.

Podnikám v pivovarnictví, v oboru, který je stále vnímaný spíš jako doména mužů. Přesto můžu říct, že jsem se za celou dobu jako žena nesetkala s žádným despektem, odmítnutím nebo podceněním, možná tak občas s překvapením a zvědavostí – ty ale rozhodně neberu jako negativní reakce. Pivovar provozuji se společníkem a oba se shodneme, že je to naše společná výhoda. Na některá jednání chodím záměrně já a na jiná zase on. A co se týká té obtíže… Ano, neunesu sama sud nebo chlazení.

Ženám se v podnikání a managmentu často stává, že ať se snaží vyhovět sebevíc, očekávání stejně nenaplní. Není to ale jejich chyba. Na každého se kladou nějaká očekávání, ale ženy to mají trochu specifické. Společnost a firmy od nich často chtějí zároveň úplně protichůdné věci.

Firmy pochopitelně můžou těžit z různorodosti a ženy přinášejí do podniků něco důležitého. Může to být větší empatie, citlivost ohledně určitých témat, unikátní vhled a vnímání věcí, které zkrátka muži tak dobře nedovedou.

Problém nastává, když jsou ženy zaměstnány kvůli těmto vlastnostem, ale vzápětí jim někdo vyčte, že se chovají málo „mužsky“. Tak jak je to tedy? Vedení firem by si mělo vybrat. Chce po ženě, aby do týmu přinášela něco, co muži tak dobře nedovedou, nebo se má snažit chovat jako muž?

Vychází z toho jediné: ať udělá jedno, nebo druhé, něco udělá špatně. Nemůže vyhrát.

To je nepochybně pro ženy frustrující a může se stát, že přestože mají všechny předpoklady k úspěchu, můžou ztrácet motivaci. A firma zas ztrácí možnost využít její talent a dovednosti. Prohrávají všichni. Přitom stačí být jen konzistentní v očekáváních a nárocích.

Předsudky a zažité zvyky, to jsou myslím největší obtíže. Jste CEO a žena? Tak to jste určitě slabá. Nebo něčí manželka. Nebo – s kým, že to spíte? Máte děti? Tak to není vhodné, taková pozice, to nemůžete být dobrou matkou, jste sobecká a všichni kolem trpí, děti i manžel. Jste CEO a žena? A kde je nějaký chlap, se kterým se dá mluvit?

Nejsou to jen moje zkušenosti, jasně hovoří i čísla. Mezi zakladateli tuzemských startupů je méně než pět procent žen, a když se podíváte na majoritní vlastnictví společností s ručením omezeným, je to osmnáct procent.

Žena-lídr, to není prostě zažitý vzor, má to být silný chlap, alfa samec. Dlouho mě to trápilo, chtěla jsem, aby mě sakra brali vážně, dneska s tím umím pracovat daleko lépe. Je jasné, že s větším množstvím žen se zvyky změní a předsudky zmizí. Tak do toho musíme šlápnout, máme před sebou ještě kus práce. Držím palce všem.

Myslím, že ženy to těžší mají! Troufám si ale po patnácti letech říct, že je to lepší, než bylo v minulosti. Jsem v papelote obklopena externími spolupracovníky, což jsou zpravidla laskaví vzdělaní muži, kteří naslouchají a spolu s námi se posouvají.

Pokud vystoupím ze své bubliny, tak se občas setkávám s jistou dávkou arogance a počátečního nerespektu či nechuti k porozumění jinému pohledu. Pak musím zapojit větší sílu, abych obhájila své místo. S tím se setkávám víc u mužů. Ženy bývají až na výjimky víc podpůrné.

V minulých letech jsme v rámci #HolkyzMarketingu akcelerovaly přes sto padesát žen v Akademii pro budoucí zakladatelky. Potvrdila se nám při tom statistika, že jen šest procent českých žen si myslí, že jejich podnikatelský nápad má šanci na úspěch. Jeden z důvodů, proč ženy v podnikatelském prostředí chybí, je to, že nepovažují svůj nápad za dost dobrý, životaschopný. A tak se do něj raději ani nepustí.

Tohle chceme měnit s #HolkyzByznysu a je vidět, že to rezonuje – během prvního týdne se nám na vzdělávací platformu registrovalo skoro dva tisíce žen a naprostá většina z nich sní o tom, že podnikat začnou. Jen nevědí kudy kam a nemají odvahu se bez podpory pustit do neznáma. Ale když už se do toho pustí, jsou jejich podniky úspěšnější – to ukazují studie BCG nebo Světové banky.

Pro mě byly začátky stejné. Dlouho jsem dělala firmu bokem, po večerech, trochu jako koníček. Nevěřila jsem tomu, že má potenciál vyrůst. Ale díky tomu, že jsem potkala svoje spoluzakladatelky Anetu Martinek a Lucii Audi, ale taky mentory a sponzory z oboru, jsem tomu začala věřit natolik, abych firmě věnovala sto procent.

Všimla jsem si, že mužští kolegové a manažeři mají tendenci prosazovat své názory agresivněji a často v diskuzích dominují. Naproti tomu mnoho žen, včetně mě, dává přednost pečlivému zvážení všech pohledů a vyslechnutí všech, než přispějí k rozhovoru. Tento trpělivý přístup může někdy vést k tomu, že naše hlasy jsou přehlušeny nebo přehlíženy.

Navíc existuje rozdíl ve způsobu, jakým se uznává a oceňuje úspěch. Ženy často projevují pokoru a preferují týmovou spolupráci, což může někdy vést k tomu, že naše úspěchy se bagatelizují nebo připisují spíš kolektivnímu úsilí než individuálnímu přínosu.

Já ale pevně věřím v sílu houževnatosti a odhodlání. Přestože se mohou vyskytnout překážky, věřím, že s vytrvalostí a podporou se ženám může v podnikání dařit. Jde o to si problémy, kterým čelíme, uvědomit, aktivně je řešit, a zároveň se zasazovat o větší inkluzivitu a zastoupení ve společnosti. V eyerim inkluzi podporujeme a současně si ceníme talentu bez ohledu na pohlaví. I tak zachováváme rozdělení pohlaví 50 : 50. Jsme přesvědčení, že rozmanitost je klíčem k inovacím a úspěchu, a zavázali jsme se vytvořit pracoviště, kde všichni cítí podporu a týmovost.

Jako žena–podnikatelka a majitelka vlněné manufaktury Besky, kde pracují takřka výhradně ženy, mám naopak nepopiratelnou výhodu. Našimi zákazníky jsou často právě ženy, na které se dokážeme perfektně naladit a okamžitě porozumět jejich objektivním i pocitovým potřebám. Reálně to pak vypadá tak, že u nás nakoupí klidně i výbavu pro celou rodinu za vyšší desítky tisíc. Mají stoprocentní důvěru, že doporučení, která od nás dostanou, vychází z pochopení jejich nároků a praktického chodu běžné domácnosti.

Prodej lůžkovin ženskou obsluhou ale vyhovuje i mužům, kteří se někdy v problematice ložní výbavy a doplňků tolik neorientují a opravdu hodně ocení vysoce odbornou radu založenou na dlouholetých zkušenostech. Zájem mužů o zdravý spánek v posledních letech dramaticky vzrostl i díky populárně-vědeckým knihám jako Proč spíme či Cirkadiánní kód, které máme také v nabídce. Jsou velmi otevření zkoušení nových vylepšení, jako jsou třeba právě vlněné přikrývky či polštáře, a mnozí to opravdu hodně řeší, skoro jako nákup nového auta. Zakládáme si na tom, že u nás dostanou přesně ty informace, které hledají a potřebují.

Být ženou–podnikatelkou je tedy, alespoň v mém případě, velká výhoda.

Být byznysmenkou už není takové stigma, jako dřív. Osobně fandím všem ženám, které se daly na podnikání. Vystoupily z komfortní zóny a začaly budovat něco nového, svého.

Vnímám to z vlastní zkušenosti. Stále potkávám s muži, kteří preferují komunikaci s jiným mužem na stejné pozici. Sama říkám, že za mě mluví zkušenosti a ne to, jakého jsem pohlaví.

Skloubit roli matky a spolumajitelky firem je jeden z nejtěžších úkolů v životě. Muž se s takovou překážkou nesetká. Jeho kariéra plynule pokračuje bez jakékoliv přestávky.

Pokud jsem zároveň v roli matky a spolumajitelky firmy, pracuju víc než muž. V noci, o víkendech… abych zvládla pokrok v technologiích, mohla inovovat naše produkty a zlepšovat služby, které nabízíme. Mám pocit, že pracuju víc než muži na obdobné pozici.

Moje osobní zkušenost je, že pokud je žena ve vedoucí pozici před rozhodnutím založit rodinu, musí zvážit aspekty svého rozhodnutí, jak se to promítne do řízení firmy. Bude doma několik let? Měsíců? Co je standard? Jak to zvládne? Chce od počátku pracovat a zároveň být s dítětem? To jsou otázky, které většina z nás musela řešit nebo je řeší.

Zajímavá zkušenost byla, když jsem navrhovala vyhlídkovou tramvaj T3 Coupé. Každý týden jsem jezdila několikrát v týdnu do Opravny tramvají v Hostivaři v Praze, kde pracují převážně muži, a na mě bylo pro projekt je nadchnout. Byla to výzva. Z jejich pohledu to vypadalo tak, že se objevila nějaká drobná blondýnka, která pořád chodila a jen vymýšlela nějaké věci navíc. Jednou dokonce někdo v legraci řekl: „Už ji vdejte, ať dá pokoj.“ Zasmála jsem se a stála dál za svým.

Když pak ale zjistili, že mám všechno promyšlené do posledního detailu a že to dává smysl, a ta tramvaj se začala postupně klubat, situace se obrátila. Spolupráce je začala náramně bavit a přicházeli sami se skvělými nápady.

Obecně myslím, že to je často o egu, a když ten muž v té ženě nevidí protivníka a nebojuje s ní, je spolupráce skvělá. Samozřejmě, ne vždycky to tak je, což je škoda. Každý může přinést jiný pohled na věc a synergie je pak na výsledku patrná.

Já mám to štěstí, že mám kolem sebe muže a kluky, se kterými mám velmi podobné nastavení a cíle, a vnímám, že si mojí práce a mě váží a respektují mě, takže se v klidu můžeme soustředit na projekt, a ne na ega. A myslím, že to samé se často děje i v partnerských vztazích.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze