Je libo plyn od Gazpromu, nebo z břidlic?

Břidlicový plyn z Ameriky se v době ruské anexe Krymu stal tím, po čem střední a východní Evropa touží. Státníci z této části světa vyzvali Američany, aby ho začali vyvážet na starý kontinent, a tak nás zbavili plynové závislosti na Rusku.

Američané přitakali. Leč není jisté, zda plynový export neskončí v kategorii zbožných přání.

Čajkovskij, plyn a fotbal

Závislost na ruském plynu je v mnoha evropských státech tématem starým téměř čtvrt století. Vlády však dělaly málo, aby z ní své země vymanily. Jistě, v Evropě se investovalo do zásobníků plynu, stavěly se a propojovaly plynovody. Podstatná část kontinentu však zůstala v náruči ruského Gazpromu.

Tento energetický gigant využívá tržních příležitostí. Evropa je pro něj zaslíbeným odbytištěm, plyn tam dostal zelenou – doslova a do písmene. Evropská komise ho vyhlásila za zelený zdroj, za významnou surovinu pro několik příštích desetiletí, na kterou se nechystá uvalit žádné drakonické regulace.

Pokud sledujete fotbalovou Ligu mistrů, patrně si vzpomenete na reklamu Gazpromu s plápolajícím modrým plamínkem podbarvenou Čajkovského klavírním koncertem. Její slogan „rozsvěcíme fotbal“ není nadnesený.

Gazprom v Evropě rozšiřuje jak své sponzorské portfolio, tak především podíl na trhu s plynem. Zatímco v roce 2012 si z plynového koláče ukousl 25,6 procenta, loni mu patřilo 29,9 procenta.

Budíček, vstávat!

Někteří politici včetně německé kancléřky Angely Merkelové museli pocítit v zátylku dech Vladimira Putina, aby jim, biblicky řečeno, spadly z očí šupiny a začali přemýšlet o energetické bezpečnosti. Samozřejmost, s jakou Putin shrábl kus sousední země, pro ně byla tím, čemu Američané říkají wake-up call. V té chvíli si uvědomili, jaké trumfy ruský vůdce drží a jak mizivé jsou jejich šance odradit kremelskou sbornou od toho, aby v mezinárodní politice hrála unfair.

Při pohledu na plynovou mapu Evropy je patrné, že závislost na ruském plynu směrem na východ vzrůstá. Zatímco Česko má v plynovém portfoliu 70 procent ruské suroviny a 30 norské, Litva je na ruském plynu závislá téměř stoprocentně.

Platí přitom jednoduchá rovnice: Vysoký podíl jednoho vývozce plynu se rovná vysoké ceně. Na Litvě jsou ceny plynu v průměru o třetinu vyšší než ve zbytku Evropy.

Evropská komise už dva roky vyšetřuje, zda největší vývozce plynu na světě Gazprom nezneužívá své dominantní postavení. Zatím se omezuje na varování a upozornění.

Stát zabírající šestinu světa se v obchodě vůči střední Evropě chová jako spolehlivý partner (plynová krize v roce 2009 nevznikla v Rusku, ale na Ukrajině, která loupila plyn učený pro jiné země). Jenže do byznysu se může míchat politika, zejména v případě polostátní firmy, jakou je Gazprom. A tak se zemní plyn může v Putinových rukou stát nástrojem vydírání nebo pomsty.

Vzpomínáte, jak loni v listopadu smetl ukrajinský prezident Viktor Janukovyč ze stolu asociační dohodu s Evropskou unií? V pozadí byl slib jak levných ruských úvěrů, tak levného plynu z Ruska. Teď však má Ukrajina bez Krymu plyn za tržní cenu, k níž je připočteno penále za staré dluhy i za její vzdor Kremlu a za Janukovyčovo svržení

Putinova země se zkrátka v politice projevuje jako partner nevyzpytatelný a neurvalý. Proto je namístě otázka: Lze připustit vysokou míru závislosti na dodávkách strategické suroviny ze státu, který není naším spojencem?

Frack, baby frack…

Když je starý kontinent v nesnázích, začnou Evropané vzývat Ameriku, aby je z nich vytáhla. Tentokrát se někteří chtějí zbavit závislosti na ruském plynu dodávkami americké suroviny z břidlic.

Plyn uzavřený v břidlicích se za Atlantikem stal energetickým hitem. Za jeho rozmachem je technologie hydraulického štěpení, tedy frakování (hydraulic fracturing – fracking). Stlačená tekutá směs při ní vytváří v hornině pukliny, kterými se plyn dostává do větších ložisek a odtud je čerpán na povrch.

Američané frakují rychle, levně a ve velkém. Jenže s vývozem břidlicového plynu nezačnou dřív než koncem roku 2015. Zatím jako jediní z Evropy uzavřeli kontrakt o jeho dovozu loni v létě Britové. První plyn z břidlic se má do ostrovního království dostat v roce 2018.

Politici z kontinentální Evropy se probrali poté, co Rusko zabralo Krym. Pokud Američané jejich volání vyslyší a vývoz schválí (lze to předpokládat), plyn z břidlic se na pevninu dostane někdy na sklonku desetiletí. Američané musí nejdřív postavit infrastrukturu k dopravě plynu do terminálů na pobřeží a zařízení, které ho před plavbou do Evropy zkapalní.

Zemní plyn z břidlic láká i svou cenou – je v průměru třikrát levnější než plyn v Evropě. To však neznamená, že bychom jej za takovou láci mohli dostat. K americké ceně si musíme připočíst dopravní náklady, zkapalnění před plavbou přes Atlantik a zpětné zplynění v Evropě. Případně další úseky plynovodů, které plyn dopraví z unijního západu na východ.

Nejistot je víc. Žádná křišťálová koule například nemůže dát spolehlivou odpověď na otázku, kde budou americké ceny plynu za pět šest let a zda tato surovina vůbec v zemích Evropské unie skončí. Americké firmy ji dodají tam, kde za ni dostanou nejlépe zaplaceno. Teď například za plyn nabízejí nejvíc Japonci.

… nebo raději frack off

Leckterým Američanům se povzdechy Evropanů musí jevit jako nepochopitelné. Jste v plynovém područí Ruska? Tak se z něj vyfrakujte. Vždyť sedíte na bilionech kubických metrů břidlicového plynu!

„Evropská unie nemůže vyřešit energetickou závislost dodávkami plynu z Ameriky. Musí zvážit možnosti, jak získat domácí zdroje energie, třeba břidlicový plyn,“ upozornil ve středu na energetické radě EU–USA v Bruselu Daniel Poneman, náměstek amerického ministra energetiky.

Jenže mnozí Evropané to vidí jinak. Nejspíš proto, že v sobě nemají prospektorský elán a nepropadají zlatým (tedy ani frakovacím) horečkám. Jsou také citlivější na životní prostředí – a frakování dává přírodě na frak. Je energeticky náročné, při havárii hrozí znečištění povrchových i podzemních vod.

K těžbě břidlicového plynu se většina evropských států zatím staví zády, česká vláda na jeho průzkum loni vyhlásila moratorium. Surovinu se chystají těžit jen Britové a Poláci.

David Buchan z Oxfordského institutu energetických studií radí, aby Evropané ložiska v břidlici prozkoumali. Varuje však před bombastickými očekáváními a upozorňuje, že břidlicový plyn v Evropě nebude žádný „game changer“.

„Dá se očekávat, že břidlicový plyn bude v Evropě nejméně dvakrát dražší než v Americe. Jeho ložiska leží hlouběji pod zemí (v Americe kolem dvou kilometrů, v Evropě tři až čtyři kilometry). Evropský těžařský průmysl je také méně konkurenční než v USA,“ cituje Buchana portál EurActiv.

S Gazpromem na věčné časy?

Evropa bude v příštích letech dál propojovat roury s plynem a posilovat kapacity plynových zásobníků, z plynové závislosti na Rusku se tím však nevymaní.

Břidlicový plyn z Ameriky je vzdálenou a nejistou perspektivou. Domácí těžba z břidlic zase pro mnohé Evropany představuje větší riziko než plyn od Putina. Co víc, Evropa by nerada zmařila obchody s Gazpromem.

Naznačuje to její dialog s ředitelem Gazpromu Alexejem Millerem. Ruský manažer si v evropské metropoli během středeční energetické schůzky západních spojenců podával ruce s klíčovými evropskými politiky a se šéfem německé diplomacie Frankem-Walterem Steinmeierem jednal o dalším plynovém byznysu.

Kdo si ještě vzpomene, že to je týž Miller, kterému nedávno chtěla evropská osmadvacítka v odvetě za anexi Krymu zakázat vstup na své území?