Bikero byl megaprůšvih, říká o začátcích Coufal. Zkušenosti teď předává dál
Na jedné straně zkušený podnikatelský matador, který dokázal covid přetavit v růst (nejen) svého byznysu, na straně druhé začínající mladý podnikatel s vizí, ale těžkými covidovými překážkami. Jak se dokáže taková na první pohled nesourodá dvojice obohatit? Přinášíme první ze série textů mapujících život českých živnostníků.
Jméno Jana Coufala, spolumajitele a jednoho ze tří zakladatelů marketingové agentury Czech Promotion, není třeba lidem zajímajícím se o úspěšné české podnikatele představovat. Přesto připomeňme, že Czech Promotion stojí například za mimozemšťanem Alzákem či budováním značek jako kuchyně Oresi, Alavis, Vekra, Strážnické Brambůrky nebo Bikero.
Právě Bikero je v tomhle výčtu nejzajímavější. Kamenné prodejny a stejnojmenný e-shop s koly a cyklistickým vybavením, který si mnozí budou pamatovat skrze až otravně se opakující sponzorské spoty v televizi, založil samotný Coufal. Prý proto, že „se začal nudit“. I když to zprvu vypadalo na obrovský neúspěch, sérií správných rozhodnutí se mu podařilo až podivně hladce přežít pandemii. A firmu, ve které v tu chvíli topil už sedmdesát milionů, nakonec ještě dostat do černých čísel.
DoToho! by Opero
Platforma DoToho! vznikla před víc než rokem s cílem oživit byznys malých a středních podniků a v reakci na to, že v ČR neexistoval program k jejich dlouhodobějšímu rozvoji. V projektu se spojují přední tuzemští podnikatelé, manažeři a další experti, kteří pomáhají firmám, jež potřebují udělat změny. Jedná se o nezištnou formu podpory podnikání: zdarma je díky partnerům v čele s hlavním městem Prahou.
Program vznikl z iniciativy pražského byznysového centra Opero, za nímž stojí bývalý manažer poradenských firem a investor Pavel Přikryl s jedním z nejúspěšnějších tuzemských podnikatelů Pavlem Bouškou (VAFO), a Pražského inovačního institutu v čele s Bobem Kartousem. Hlásit se do něj mohou malé a střední podniky s obratem od tří do 300 milionů korun.
DoToho! má za sebou úspěšně již dva první běhy, které byly zaměřené na Prahu a pomohly s oživením byznysu celkem 220 podnikatelům. Nyní platforma, která nabízí služby zdarma, zahajuje dlouhodobé působení v rámci celé ČR. Pro letošní rok je cíl napomoci s restartem a oživením byznysu 300 malých a středních firem.
„Možná to vypadá, že na co sáhnu, se daří, ale Bikero byl megaprůšvih. Ale otočilo se to. Ne proto, že bychom byli nějací ultra chytřejší, ale prostě jsme vydrželi,“ říká dnes při vzpomínce na prvotní zmar Coufal. „Už při padesáti milionech jsme si přitom mohli říct, že na to kašleme. Neudělali jsme to.“
To příběh Dominika Peršla, zakladatele českého startupu HoloMotion Media, je zcela opačný. Se svým nápadem – vizí holografických reklamních nosičů, jejichž hlavní doménou měla být velká obchodní centra – přišel snad v nejméně vhodnou dobu: v době celoplošných covidových uzávěr se skrze velké obchoďáky vydávali lidé tak maximálně pro potraviny. „Těžko se to dá vyčíslit, byli jsme úplně na začátku. Odhadem to ale bylo kolem pěti až deseti odepsaných milionů v tržbách, což na začátku byly velké peníze. Motivovaly nás a udržovaly jen výkyvy v poptávce mezi jednotlivými vlnami,“ vzpomíná dnes Peršl.
Není to však hlavní důvod, proč se rozhodl poradit se a přihlásit do mentoringového programu DoToho! „Nikdy jsem nebyl zaměstnaný, takže jsem neměl ani možnost okoukat, jak se ve firmách dělají interní procesy, odměňování, motivace… Všechny tyhle věci tvořím postupně a snažím se je neustále zlepšovat. A ta touha po poznání, ale i samotná potřeba firmu někam posunout, byla tak obrovská, že když jsem v tu chvíli narazil na DoToho!, řekl jsem si: proč ne, jdu se tam podívat…,“ vysvětluje Peršl svůj vstup do podnikatelské platformy.
S oběma muži se potkávám v jedné ze zasedaček Czech Promotion v pražském Karlíně. Sladit kalendáře přitom nebylo zrovna snadné, naštěstí si na mě vyhradili dostatek času. Probrali jsme tak nejen jejich spolupráci v oblasti personalistiky, ale taky jejich hlavní byznys.
Když máte áčkové lidi, můžete mít áčkovou firmu. Když ale máte béčkové lidi, tak áčkovou firmu nikdy nevybudujete...
Co vás Honzo přimělo pomáhat začínajícím podnikatelům?
Honza: Máme to napsané támhle nad vstupními dveřmi: Pomáháme klientům, aby byli úspěšnější. To je takové poslání naší firmy. Já jsem navíc člověk činorodý, takže když přišla nabídka pomoct nějakým podnikatelům, řekl jsem si, že mě tahle cílená pomoc baví a jsem ochotný tomu pár hodin měsíčně věnovat. Nezabije mě to a někomu to naopak může pomoct.
Dominik Peršl
Už během studia vysoké školy založil a řidí společnost HoloMotion Media. Za relativně krátkou dobu se díky němu HoloMotion stalo technologickým lídrem na poli venkovní reklamy v ČR s mnoha nadnárodními klienty jako např. Red Bull, Microsoft, McDonald’s nebo Vodafone. Jeho vášní je objevovat nové cesty a přinášet na trh unikátní projekty a koncepty. Ve volném čase se věnuje cestování, kultuře a širokému spektru letních a zimních sportů. V rámci programu DoToho! chtěl v roli rozvíjeného (mentee) poradit především s personalistikou.
Proč zrovna Honza…?
Dominik: Projížděl jsem si mentory, kteří se přihlásili, a Honza byl pro mě takový ten Tinder match, DoToho match. Sleduju zpovzdálí i jeho firmu, takže jsem tam viděl velký potenciál. A je tu ještě mnoho práce, úsilí a znalostí, které potřebuju nabýt.
Byly nějaké problémy v Dominikově podnikání vidět hned na začátku?
Honza: Jednoznačně personalistika, to bylo naše hlavní společné téma, protože i my v Czech Promotion jsme zpočátku na nekvalitní nábor lidí vynaložili strašně moc peněz. Neuvědomovali jsme si, jak máme zaměstnance hledat, a někteří obchodníci nás opouštěli třeba i po půl roce, i když nás stáli miliony korun. Nemluvě o experimentování u pohovoru. Jelikož Dominik působí v příbuzném oboru, ptal jsem se, jak to dělají, jakým způsobem to prodává, a dostali jsme se k obchodníkům. Já jsem jeden čas působil v rádiu Bonton jako obchodní ředitel, kde jsem tým obchodníků vedl a najímal je, takže tam jsem viděl obrovský potenciál Dominikovi pomoct nastavit motivační systém.
Takže obalovat se kvalitními lidmi, zaměstnanci. Je to Dominiku to hlavní, v čem vám Honza pomohl?
Dominik: Ano, já stál zrovna před rozhodnutím nabrat lidi nejen do obchodu, ale i administrativy či technické části, protože naši reklamní síť musí někdo obsluhovat, stavět, jezdit na konference. Díky Honzovi jsme byli schopní tyhle pozice nadefinovat a říct si, co je tam důležité. Bylo to až úsměvné, jak jsem najednou před sebou viděl konkrétní lidi, které jsem ve firmě měl, a kteří věci brzdili místo toho, aby je tlačili dopředu.
Jan Coufal
CEO a spoluzakladatel úspěšné marketingové agentury Czech Promotion. Mezi jeho první počiny patřila reklama s Alzákem, která nastartovala miliardový růst Alzy. Díky svému pragmatickému přístupu v marketingu a funkčním reklamním kampaním pak podobně pomohl celé řadě dalších firem. Obrat samotné skupiny Czech Promotion přesahuje půl miliardy korun a patří tak k největším na poli marketingu. Před několika lety založil také Bikero.cz, které se během několika málo let stalo nejznámějším prodejcem kol na českém trhu.
Dlouhodobě se věnuje mentoringu a vzdělávání v oblasti marketingu a úspěšného podnikání. I to je důvod, proč se jako mentor do programu DoToho! přihlásil. Osobně si nejvíc cení toho, že je v pracovním i osobním životě obklopen mnoha skvělými lidmi. Má i spoustu koníčků: vedle kola k nim patří i lezení v Himálaji, kiting, cesty s přáteli za dobrým vínem nebo sportovní auta ze sedmdesátých let.
Honza: Já vždycky říkám, že když máte áčkové lidi, můžete mít áčkovou firmu. Když ale máte béčkové lidi, tak áčkovou firmu nikdy nevybudujete, spíš céčkovou. Ono se to nezdá, ale pro nábor lidí existuje poměrně dobře popsaná vědecká metoda, o čemž jsem Dominikovi vyprávěl a on nakonec všechna ta školení sám absolvoval. Do budoucna z toho může čerpat obrovské výhody, protože ve chvíli, kdy víte, jak správně vybírat lidi, dokážete postavit geniální tým, který vám umožní vyletět do kosmu. Máte pak najednou možnost oprostit se od provozních věcí a věnovat svůj čas vizím a rozvoji.
Co bude dál? Našli jste společnou řeč?
Dominik: Já věřím, že to není naše cílová stanice, ale spíš začátek. Samotný program sice trval čtyři měsíce, ale určitě před sebou máme další roviny, které můžeme rozvíjet: ať už je to společná spolupráce, protože jsme si oborově velmi blízcí, anebo v rozšiřování do nových odvětví jako je virtuální či rozšířená realita. Ale to už možná prozrazuju moc...
Honza: Otevřeli jsme s Dominikem diskusi o tom, že by naše spolupráce v rámci DoToho! neměla skončit, že bychom se chtěli potkávat dál. A jedna z věcí, která nás napadá, je nějaké produktové propojení, kdy my máme spoustu klientů, kteří potřebují technologickou pomoc v rámci marketingových kampaní, a Dominik potřebné znalosti. Když uvedu nějaký příklad: koupelnové studio potřebuje co nejrychleji zrealizovat nabídku s vizualizací, ale taková aplikace, ve které by ji obchodník navrhl a v reálném čase poslal klientovi na schválení, na trhu neexistuje. Dneska to běžně trvá několik dní a tahle zásadní prodleva znamená, že zákazník si mezitím obejde všechna studia a pak až se rozhoduje. Když to ale zkrátíte, může se rozhodnout okamžitě a říct: „Já to chci“.
Těch synergií, které vidíme, je tam ale celá řada. Společně jsme se tak rozhodli o nich diskutovat a hledat řešení. A možná se i nějak víc integrovat…
Viděli jsme, že náš formát lidé chtějí, a jedinou překážkou jsou aktuální proticovidová opatření. To nás hodně drželo...
Zní to skvěle, ale přece jen tu jsou i negativní věci, měli jsme tu například covid. Jak ze svých pozic tohle zhruba dvouleté martyrium hodnotíte?
Dominik: Jako křest ohněm a zároveň znovuzrození. Předtím jsme byli hodně zahledění do sebe. Zasáhlo nás to po nějakých čtyřech měsících, co jsme ten projekt spustili. V prosinci jsme měli velkou představovačku v DOXu, kam přišli zástupci mediálních agentur, klientů, bylo to velkolepé… A v březnu to začalo. Nejdřív jsme se rozkoukávali, co se to děje, že nám klienti začínají rušit těžce vydřené objednávky. A pak přišlo ono dvouleté období divného vakua, kdy se člověk nadechl jen v mezidobí jednotlivých vln pandemie...
Nejsme žádné fňukny, chceme jen svobodně žít, říká zástupce podnikatelů
Malé a střední podniky jsou pro českou ekonomiku alfou a omegou, dění posledních let jim ale nepřeje. Nejdřív pandemie, pak válka na Ukrajině a energetická krize. Bez pomoci státu to řada firem nepřežije. „Nejsme ale žádné fňukny,“ říká v rozhovoru pro Finmag.cz předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) Josef Jaroš.
Jde to nějak vyčíslit? Jak moc váš byznys covid zasáhl?
Dominik: Vyčíslit se to dá těžko, protože jsme byli úplně na začátku. Když to ale srovnám s rokem, který máme za sebou, bylo to odepsaných pět až deset milionů v tržbách. Na startu to byly velké peníze, protože jsme jako investora získali Václava Dejčmara (majitele Czechoslovak Models a spolumajitele brokerské firmy RSJ, pozn. red.) a samozřejmě počítali s tím, že projekt bude fungovat a dokážeme tyto finanční prostředky zužitkovat jinak než jen hradit nájmy v prázdných obchodních centrech. Osekali jsme tak na minimum lidi, změnili strategii, zabojovali. Vymysleli jsme nové umístění našich reklamních nosičů a šli jsme tam, kde byli lidi. Dostali jsme se tak například do pražského showroomu Alzy, kde v tu dobu byl výdej pořád otevřený. To nám pomohlo přežít.
Jak těžké pro vás bylo udržet si v tomhle období pozitivní mysl?
Dominik: Motivovaly a udržovaly nás jen výkyvy v poptávce mezi jednotlivými vlnami; najednou jsme se uvolnili, byli jsme schopni něco zobchodovat a nějakým značkám pomoct s propagací, což nás hrozně těšilo. Viděli jsme, že náš formát lidé chtějí, a jedinou překážkou jsou opravdu jen ta aktuální proticovidová opatření. To nás hodně drželo a dokázali jsme tak vytvořit i nějaké cash flow, i skrz ty roky jsme rostli o sto procent a tento meziroční růst si držíme doteď. Musím ale přiznat, že hlavně v tom druhém roce, to už jsem i já někdy ztrácel naději, to bylo šílené.
Honzo, Bikeru naopak covid pomohl, zájem o kola rostl. Jak tohle období hodnotíte vy?
Honza: Bylo to samozřejmě dvojsečné období, protože mám dvě firmy v různých oborech. U té cyklistiky nám v první fázi okamžitě zavřeli prodejny, což byl docela šok. Hned jsme si ale uvědomili, že to bude i obrovská příležitost, protože se lidé budou bát jezdit MHD, budou chtít sportovat a dovolené budou trávit v Česku. Připravili jsme se tedy na to, že to lidé vezmou útokem, což se nakonec bohudík stalo, jinak nevím, jak by to dopadlo.
Takže to ani u vás na úspěch nejdřív nevypadlo?
Honza: Ne. Naštěstí jsme ale začali využívat chyb, které dělala konkurence. Ta z obav, co bude, začala rušit předobjednávky na kola, která jsme my naopak skoupili. Museli jsme sice narychlo rozšiřovat sklady, ale už za dva měsíce bylo jasné, že trh letí nahoru. A zatímco konkurence neměla co prodávat, my jsme měli sklady plné…
...a přišel ten mediálně propíraný trojciferný růst…
Honza: Byly to doslova žně, rostli jsme meziročně o pět set procent i přesto, že jsme jeli jen přes e-shopy. Prodejny jsme přestavěli na výdejny, kola ve výloze si zákazníci mohli rovnou objednat a vyzvednout bez toho, aby vešli dovnitř. Dokázali jsme tak uspokojit poptávku a mimo jiné se ukázalo, že myšlenka prodávat kola přes internet může být funkční.
Pak ale přece přišel všeobecný nedostatek, nebyly dostupné ani komponenty, továrny Shimano zavřely, díly chyběly po celém světě...
Honza: Je to tak, druhý covidový rok už byl plný nedostatku, měli to všichni. Přesto se nám podařilo s Bikerem během covidu růst o zhruba sto procent i díky tomu, že jsme se rozhodli opustit zimní sezonu, tedy neprodávat lyže jako ostatní. To se nám zase vyplatilo, protože v tomhle období začaly přicházet s velkým zpožděním objednávky z léta, ale ostatní prodejci je odmítali, protože už potřebovali prodávat lyže. Takže jsme to zas skoupili a díky tomu se předzásobili na další sezonu.
Každá krize – a to je za mě potřeba vypíchnout – bude mít vždycky v každém segmentu trhu své vítěze a poražené. A my se rozhodli, že budeme vítězové. Silní přežijí, ti slabší umírají.
Co dnes trápí malé a střední podniky?
Téměř dvě třetiny malých a středních firem v Česku očekávají v důsledku dopadů války na Ukrajině a rostoucí inflace v letošním roce propad svých příjmů. Největší část z nich – necelých třicet procent – odhaduje pokles příjmů na mezi 10 a 25 procenty. Pětina firem pak čeká víc než čtvrtinový pokles tržeb. Vyplývá to z průzkumu platformy na podporu podnikání DoToho!, za kterou stojí pražské podnikatelské centrum Opero a Pražský inovační institut. Kompletní výsledky průzkumu agentury IPSOS mezi 300 zástupci segmentu si můžete prohlédnout v galerii.
A v Czech Promotion jste na tom byli jak?
Honza: V agentuře to bylo jiné, trh stagnoval, strašně jsme dřeli. Krizí jsme tam prošli v několika fázích: v první jsme si uvědomili, že se musíme zbavit strachu, protože strach nic dobrého nepřináší. Rozhodli jsme se tak přitvrdit aktivitu, makat mnohem víc, udržovat si pozitivní mysl. Mezi tisíci negativními zprávami ve veřejném prostoru jsme vyzobávali ty pozitivní, sestavovali jsme z toho mailingy, které jsme posílali klientům, natáčeli videa pro klienty i zaměstnance. Začali jsme dělat veřejný webinář pro restauratéry a lidi, co mají třeba zavřené fitko, kadeřnictví…, jak se můžou uživit, připravovat na znovuotevření, že je dobré se zorientovat ve vlastním sortimentu, prostě jednoduché marketingové rady. Ta videa se stala poměrně populární a lidé si to posílali mezi sebou. A i když to nebyl úmysl, zpětně se k nám začali vracet poměrně velcí zadavatelé a dneska se z toho rekrutují zajímaví klienti.
Takže to ve výsledku byl hezký akviziční kanál.
Honza: Přesně tak. Byla tam ale i spousta jiných věcí. Klientům jsme v tu dobu třeba ukazovali, že krize je příležitost, protože zatímco velcí mezinárodní zadavatelé stopnou marketingové rozpočty, protože se tak v krizích chovají, oni mohou získat krásný poměr mezi share of voice a share of market. Jinými slovy, jak moc jste slyšet mezi vaší konkurencí, tak velký pravděpodobně bude i váš tržní podíl. A ve chvíli, kdy není slyšet konkurence, váš tržní podíl se může zvětšovat. Ale musíte být aktivní.
A jsme u těch otravných opakujících se spotů Bikera. To byl záměr?
Honza: Ano. Vypadalo to sice jako chyba, ale jak vidno, zaujme to. S Bikerem jsme dělali opravdu obrovskou kampaň za strašné peníze, nasypali jsme do toho veškeré rezervy, co jsme měli. Přišly ale ony stoprocentní růsty a těžíme z toho dodnes, protože během čtyř let na trhu jsme se dokázali dostat na pětasedmdesátiprocentní znalost značky.
Skoro to vypadá, že na co sáhnete, to se daří…
Honza: To není to pravda, Bikero byl na začátku megaprůšvih. Ale otočilo se to. Ne proto, že bychom byli nějací ultra chytřejší, ale prostě jsme vydrželi. Vložili jsme do toho sedmdesát milionů, než jsme se dostali do černých čísel. Už při padesáti jsme to přitom mohli vzdát, a samozřejmě jsme o tom i přemýšleli, ale už moje babička vždycky říkala, že vyhrál ten, kdo vytrval. A právě ta vytrvalost je strašně důležitá – překonat tu krizi, vytrvat.
Na trhu se najednou začali objevovat neskutečně šikovní lidé, kteří za námi sami chodí a chtějí s námi pracovat.
Já se vrátím ještě k vám, Dominiku: říkal jste, že jste šli za lidmi. Kde ale lze kromě Alzy dneska vaše holografické nosiče najít?
Dominik: Alza byla v tu chvíli jediná možná, protože na ulici jsou hráči jako BigMedia či JCDecaux. Zvolili jsme tedy vnitřní prostory. Během covidu jsme se ale rozšířili i do Brna a Ostravy. A vedle pražské Alzy jsme se dostali i do jejího největšího showroomu v Bratislavě. V posledních měsících jsme pak dokončili naši hlavní myšlenku jít do krajských měst a dnes jsme například v Olomouci, Plzni, Hradci Králové či Českých Budějovicích.
Inspirován filmem. O HoloMotion Media
Společnost HoloMotion Media, za kterou stojí Dominik Peršl, provozuje síť 3D holografických reklamních panelů. Aktuálně čítá na třicet ploch v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Hradci Králové, Liberci, Českých Budějovicích a Bratislavě. Kromě prodeje inzerce poptávají firmy holografické panely na své akce, veletrhy či konference po celé EU. Hardware si nejen sami vyrábějí, ale zajišťují i logistiku, montáž a servis.
„Kdysi jsem koukal na nějaký film, myslím, že to byl Minority Report, a tam byla scéna se spoustou hologramů. Spojilo se mi to dohromady s mou předchozí činností a začal jsem přemýšlet, jak by se tahle technologie dala vnést na trh venkovní reklamy,“ popisuje Peršl, jak na nápad začít podnikat právě s 3D holografickými panely přišel.
Se svou společností má také nemalé cíle. Svou budoucnost vidí například i v maloobchodě, kdy může jeho technologie nahradit třeba i celou výlohu nebo pomoct zákazníkům v nákupním rozhodování. „Napadá mě teď i jedna spolupráce s muzeem v centru Prahy, kdy budeme dodávat technologii do výlohy. To bude opravdu velká projekční plocha,“ říká. Svou firmu chce přivést také na okolní trhy.
Honza se už v rámci svého působení v Bontonu zaměřil s obchodním týmem na menší firmy, kde vycítil potenciál. Nebyla by Dominiku právě tohle cesta i pro vaše holografické nosiče? Přece jen cena za jejich využití není zas tak nedostupná...
Dominik: Určitě tam potenciál je. Průběžně přemýšlíme nad tím, jak velkým klientům náš formát nabídnout: jestli jen velkým korporacím, nebo o to neochuzovat ani ty malé firmy. Ony ale často zas tak malé nejsou, jde o velké české firmy, které by si na ten formát rády sáhly a vyzkoušely ho. To je jedna z věcí, kterou aktuálně řešíme, včetně technického vývoje pro měření efektivity kampaní, což nám poslouží jako další velký přesvědčovací nástroj.
Honza: Já to vnímám jinak než tou velikostí: jako korporaci versus majiteli řízené firmy. Korporát řídí nějaký manažer, kdežto u majitelem řízené firmy je to vlastník nebo nějaká jeho pravá ruka. Ten úžasný rozdíl je v tom, že u korporátu je logika rozhodování podle tabulek, zatímco u majitelem řízené firmy často vítězí selský rozum. Manažer si selský rozum použít netroufne, protože když to nevyjde, může ho to stát místo. Proto vidíme v majiteli řízených firmách potenciál a v agentuře nám to už roky dobře funguje. Naše konkurence jsou totiž většinou mezinárodní korporace, které rozumí korporátnímu světu. My se ale stále vnímáme jako malá česká firma, přestože v agentuře je bezmála sto lidí, nahoře otevíráme dalších tisíc metrů kanceláří a máme víc než půlmiliardový obrat. K těm majiteli řízeným firmám máme ale stále blíž.
Covid je – doufejme – za námi, ale přišly nové problémy: válka na Ukrajině, drahé energie, enormní inflace...
Dominik: Zatím musím zaklepat, že věci, které jsme měli rozjednané, probíhají, jsou v plánu a velké vlivy na tržby nebo budoucí projekty zatím necítím. A co se týká našich nájemních a jiných smluv, ani inflaci tolik necítím, zůstává to na stejné úrovni.
Honza: V rámci Bikera nějaké ochlazování poptávky pociťujeme, ale těžko soudit, co za tím je. Inflací to podle mě není, protože lidé budou v rámci krizí šetřit – vždycky to tak bylo – hlavně na dovolených. A když už budou trávit dovolenou v Česku, spousta z nich si koupí nové kolo, protože ten nákup odkládali. Jako největší problém v současnosti ale vnímám nedostatek nejprodávanějších kol: horská kola kolem šestnácti tisíc nemáme my ani konkurence. Jinými slovy nemáme na krámě ty housky, které prodáváte po desítkách denně.
Já ale i tuhle situaci vnímám jako obrovskou příležitost. Na trhu se najednou začali objevovat neskutečně šikovní lidé, kteří za námi sami chodí a chtějí s námi pracovat. To se mi nikdy předtím nestávalo. Jako jsme dřív investovali do plných skladů, dneska investujeme do špičkových lidí, kteří nám otevírají další příležitosti.
Odkud se ti lidé berou?
Honza: Často ze segmentů, které se ochlazují, jako je třeba automobilový průmysl. Máme tu ale třeba i člověka, který pro nějaké rodinné vztahy opustil vlastní byznys. Je tam spousta vlivů, ale je vidět, že nervozita na trhu práce je.
Jednou jsem dotace využil, ale cesta k jejímu získání byl půlroční full-time job; to jsou strašné vzpomínky.
Ok. Pojďme do obecnější roviny: Když se řekne podnikání v Česku, co vám jako první vytane na mysl?
Dominik: Cílevědomost a vytrvalost. Společným jmenovatelem podnikatelů, podnikatelek a podnikání obecně je podle mě asi odolnost. Ostatně, skrz ty poslední roky to platí dvojnásob.
Honza: Pro mě je to dobrodružství – něco budovat, vydupat ze země, přijít s nějakou myšlenkou a začít na tom pracovat. Už jako malé dítě mě bavily stavebnice, ale ne ty návody k nim: bavilo mě stavět něco, co chci já. A to podnikání je podobné: že člověk něco buduje s určitým úmyslem, vizí, a když se daří, tak z toho samozřejmě padají i peníze.
Cítíte ve svém konání dostatečnou podporu od státu?
Honza: Já od státu necítím vůbec žádnou podporu, naštěstí jsem ale už ve stádiu, kdy se se státní správou ani stýkat nemusím. Obchodní soudy, finanční a další úřady… to pro mě bylo vždycky strašidelné období. Často tam sedí úřednice, které vám jen házejí klacky pod nohy.
Podnikání je vždycky o odvaze, vzpomíná na rané devadesátky miliardář Dědek
Spousta lidí si myslí, že na začátku devadesátých let bylo velmi snadné začít podnikat. Pohledem podnikatele, mecenáše a majoritního vlastníka skupiny Jablotron Dalibora Dědka se ale mýlí. „Kdo tehdy podnikal, bylo na něj koukáno spíš jako na lumpa, zloděje,“ říká v podcastu Offline Štěpána Křečka.
Dominik: Já to cítím trošku jinak. Jelikož mám za sebou relativně čerstvě vysokou školu, za jakousi státní podporu bych označil právě i školství. Už při škole jsem měl různé podnikatelské záměry a moje studijní specializace mi v tom dost pomáhala. Pak třeba cítím dost podpor podnikání od Evropské unie, z větší části si člověk díky dotacím může zafinancovat inovace, e-shopy, vývoje softwaru… V jednom z projektů jsem to i využil, ale je fakt, že ta cesta k získání dotace byl půlroční full-time job; to jsou strašné vzpomínky.
Takže byrokracie. Je právě ona největší překážkou podnikání v Česku?
Honza: Ano. Úředníci nás pořád nevnímají jako zákazníky. Vždycky, když přijdu na úřad, jsem jak v Jiříkově vidění, protože tam mám proti sobě nepřítele. Potřebuji něco vyřešit, s něčím pomoct, platím je z mých daní, ale oni vymýšlejí, jak mi to znepříjemnit. Nechápou to. A netýká se to jen úředníků, ale i politiků, kteří se z nich rekrutují. Aby se tohle změnilo, muselo by v politice být víc podnikatelů.
Dominik: Možná i ta koncepce úřadů, jak zmiňuje Honza… Já si sice žádný vyloženě negativní střet s úředníkem nepamatuju, ale opravdu to není zrovna prozákaznický nebo proobčanský přístup.
Myslíte, že v zahraničí je to lepší?
Honza: Já podnikám jen v Česku, ale překvapil mě kamarád, který podniká v Austrálii. Ten říkal, že když jde s něčím na finanční úřad, tak mu hledají způsoby, jak ušetřit na daních. Finanční úřad mu dělá daňové optimalizace. U nás je tohle slovní spojení skoro až nemorální a úřady se snaží o přesný opak…
Během covidu ale přece stát podnikatele podporoval...
Dominik: My jako HoloMotion Media jsme zrovna byli v takové šedé zóně: byli jsme zavřeni, protože byla zavřená obchodní centra, ale zároveň otevřeni, protože na náš byznys se omezení nevztahovala. Podporu jsme tedy nedostali žádnou, protože jsme ani o nic moc nežádali s obavou, že z toho bude ještě průšvih a budeme pak muset něco vracet.
Honza: Protože jste byli otevřeni v zavřených obchodních centrech. (smích)
Dominik: Ano. Pasáže byly volně přístupné jako chodníky, ale obchody byly zavřené.
Co vás přimělo se vůbec do podnikání pustit?
Honza: Chtěl jsem se těšit do práce a chtěl jsem budovat něco svého, to byla odmalička moje touha: vybudovat nějaké prostředí, kolektiv, kam se budu těšit. V předchozích zaměstnáních jsem vždycky narazil na nějaké mantinely své vize, a když mi v tom někdo brání, tak se mi v tom hrozně těžko žije. Proto jsem se rozhodl si to postavit po svém.
Dominik: Měl jsem to asi podobné. Při škole mě tak nějak děsila představa, že bych někam každý den chodil, nebyl schopný to opustit, kdy bych chtěl, takže jsem toužil po svobodě. Současně jsem celý život byl tak nějak všestranný, všechno jsem si zařídil, udělal sám, byl jsem takový kutílek a vymýšleč. Podnikání z toho tedy přirozeně vyplynulo.
Takže hlavně touha po svobodě?
Dominik: Možná pro Honzu spíš to dobrodružství a budování a pro mě vlastně taky, ale ta svoboda tam hraje velkou roli. Pro mě je opravdu úžasné, že můžu téměř kdykoli v pracovní době někam odjet. Ne že by se to moc dělo, ale ta možnost tam je a to na tom miluju.
Honza: Určitá míra svobody v tom podnikání je, ale samozřejmě čím větší firmu mám, tím víc mám i zodpovědnosti za ty lidi. V současnosti je v agentuře už téměř sto pracovníků, což je obrovská míra zodpovědnosti, kterou se sice snažím delegovat, ale furt je to těžké...
Myslel jsem, jaký nejsem super manažer. Vlítnul jsem do úplně jiného typu podnikání a nestačil se divit, kolik milionů jsme propálili...
Souhlasíte s tím, že chybami se člověk učí?
Honza: Jednoznačně.
Dominik: Ano.
A jaké největší ponaučení si ze své dosavadní kariéry nesete?
Dominik: Že není dobré v rámci podnikání a vývoje projektu přeskakovat určité fáze. V rámci jednoho mého předchozího projektu v outdoorové venkovní reklamě jsme například chtěli polepovat auta a pomocí aplikace v reálném čase vyhodnocovat účinnost kampaně, na základě čehož by se odměňovali jejich řidiči. Podcenili jsme ale validaci trhu a šli rovnou do vývoje aplikace. Až pak jsme ale zjistili, že celý koncept není dost dobře realizovatelný: pro klienty to byl příliš drahý formát. Byly to doslova provařené peníze.
Hlavně být v obraze
Během rozhovoru jsme zabředli i k méně závažným otázkám, jako třeba ta, kde berou oba pánové pro své podnikání inspiraci. „Obrážíme spoustu konferencí, věnujeme velkou pozornost tomu, co se na trhu děje. Sbíráme historky, z konferencí děláme pro celý tým prezentace,“ nechává Coufal nahlédnout do zákulisí marketingové agentury Czech Promotion. Nejinak je tomu ale v případě Bikera. „Chodíme po veletrzích všude po světě, naposled asi před měsícem jsme byli v Londýně.“ A Dominik Peršl mu přitakává: „Člověk musí být v obraze a musí mít přehled o tom, co se děje.“
Druhá chyba byla v oblasti personalistiky, kdy jsem na začátku HoloMotion Media nabral víc obchodníků a jeden konkrétní pán udělal hodně špatného. Tady hlavní ponaučení je, že je nutné se takových lidí zbavit, nebo je ideálně ani nenabírat.
Honza: Kdybych měl říct jednu věc, kterou jsem fakt podělal, tak je to takový ten pocit úspěšných lidí v byznysu – a bavil jsem se o tom i se svými kamarády, kteří to mají velmi podobně v různých typech podnikání –, pocit, že už všechno umí, všemu rozumí a že se to dá aplikovat kdekoli. Nedá. Takhle jsme otevírali Bikero a já jsem si myslel, jaký nejsem super manažer. Vlítnul jsem do úplně jiného typu podnikání a nestačil se divit, kolik milionů jsme propálili, než to začalo dávat smysl. Až pak jsme pochopili, že musíme najmout odborníky v té dané konkrétní oblasti a že dělat to metodou hele, já to nějak zvládnu prostě nejde.
Když si svoje podnikání zhodnotíte a stál by před vámi člověk, který teprve o nějakém projektu přemýšlí, co byste mu poradili?
Dominik: Že není dobré moc váhat a je dobré začít. To je podle mě to nejdůležitější, ale taky nejtěžší: člověk má před sebou strašně moc neznámých. Musí do toho ale holt skočit a potom plavat.
Měl jsem to podobně: moc jsem nevěděl, co dělám, ale prostě jsem to dělal. Jsem takový ten typ, který míň mluví a víc dělá a někam jsem malinko snad i došel.
Honza: Moc hezky řečené. Nebát se a skočit do toho rovnýma nohama a jít do toho s chutí. Nenechat se odradit a makat, dřít, protože v lidech je často zakořeněná představa, že ti úspěšní lidé nic nedělají, že jsou někde na Mallorce, leží tam a nějak to řídí. Znám ale spoustu miliardářů, úspěšných lidí, a ti všichni neuvěřitelně dřou. Vstávají ve čtyři ráno, chodí spát o půlnoci a večer u skleničky vína přemýšlejí nad tím, co udělají s tou či onou částí byznysu.
A pak je tu celoživotní vzdělávání. To je věc, kterou bych mohl doporučit všem: nepracovat jen na své fyzické stránce, ale zároveň si trénovat i mozek. Tedy dřít, pořád se vzdělávat, učit se, číst knížky.
Kam dál? Podnikání na Finmagu:
- Facebook si s námi dělá, co chce. Jsme u něj obětí umělé inteligence
- Startupy musí být slyšet, stát neví vše, burcuje mladé firmy šéfka asociace
- Český chytrý zámek dobývá Evropu. Před expanzí přidal GPS a láká investory
- Brno je české Silicon Valley, nabízí řadu příležitostí, říká šéf úspěšné IT firmy
- Firmy jsou jako děti, o brečící je třeba se starat, říká zakladatel Vasky
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu
Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.
ŠKOLA JE BYZNYS
Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?
BYZNYS JE HRA
Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu