Supermoderní i retro. Hipík od VW poslouží i jako služební mikrobus

Když hippies v 60. letech začali masově používat mikrobusy Volkswagen Typ 2, nebylo to proto, že by byly cool. Vlastně právě naopak. Osobní dodávka postavená na technickém základě Volkswagenu Brouk, tedy v té době už tři dekády starého auta, nebyla něčím, čím byste oslnili sousedy, ani v domovském Německu.

Ve Spojených státech, kde se hnutí hippies zrodilo, to bylo laciné vozítko z dovozu – a dovoz z Evropy tehdy ještě nebyl nutně známkou něčeho prestižního, spíš naopak.

To ale mohl být i jeden z důvodů, proč „busík“ hipíkům tak učaroval. Těmi primárními samozřejmě bylo to, že byl laciný (zvlášť jako ojetina), jednoduchý, a tím i levný na údržbu, úsporný a přitom velmi praktický. Ale taky vyčníval ze záplavy korábů silnic, které se předháněly v okázalosti designu, množství chromu a samozřejmě i v objemu a výkonu svých motorů.

Jezdit mikrobusem Volkswagen bylo vlastně takovým anti-statusovým symbolem. Dávali jste jasně najevo, že se nechcete účastnit závodů v konzumu.

ID.Buzz je navíc elektrický. Takže základní cena kolem 1,6 milionu korun je už vlastně docela očekávatelná.

Roztočit kola kapitalismu

Co ale platilo tehdy, nemusí nutně platit teď. Pokud byste si chtěli jezdit v tom pravém hipísáckém stylu, budete muset notně roztáčet kolečka kapitalismu.

Mikrobusy první generace, známé pod označením T1, málokdy koupíte pod půl milionu ve stavu, kdy jsou alespoň schopné pohybu, natož legálního provozu na silnici. Dál pak cena závisí na provedení, počtu oken (čím víc, tím dražší) a na tom, jestli jde o německý originál, nebo pozdější kusy z Brazílie. Za „Sambu“ s 23 okny zaplatíte klidně i přes tři miliony.

V tomto kontextu je už možná o něco méně překvapivé, že ani auto, kterým chce Volkswagen na odkaz slavného „busíku“ navázat, není zrovna laciné. Ani přímí potomci originálního mikrobusu, jako je multivan (nyní v generaci T7) nebo kempovací california (stále vyráběná v generaci T6.1), nejsou zrovna za babku.

ID.Buzz je navíc elektrický. Takže základní cena kolem 1,6 milionu korun je už vlastně docela očekávatelná, zvlášť si už nemusíte připlácet za větší baterii.

Pořád to ale znamená, že když si budete chtít udělat svůj ID.Buzz opravdu hezký, takový, jaký ho vidíte třeba na fotkách u článku, cena se může snadno dostat přes hranici dvou milionů. Ono dvoubarevné lakování stojí přes 72 tisíc, barevný interiér je součástí paketu za 90 tisíc, za asistenční systémy dáte 60 tisíc... Celková cena se u testovaného kusu zastavila těsně pod hranicí 2,1 milionu korun.

Když si koupíte ID.Buzz, tak světu dáváte najevo svoji finanční situaci úplně stejně dobře jako s některým z velkých SUV.

Nápadné kouzlo

Dva miliony za duchovního nástupce hipíckého mikrobusu. Dva miliony za elektrickou pseudododávku, která je rozměry a funkčností nejblíž tomu, aby se stala nástupcem rodinného MPV, jako byl Volkswagen Sharan. Dva miliony za auto, které nevypadá konvenčním způsobem cool a draze. Dva miliony, za které byste si mohli koupit velké, okázalé a trendy SUV.

Na podobné peníze přijde (pravda, v základní výbavě) BMW X5, Volvo XC90 je o něco levnější a Ford Explorer dostanete za přibližně stejnou cenu dokonce s kompletní nabídkou výbavy.

Co když je ale právě tohle celá pointa ID.Buzzu? Za týden, který jsem s ním strávil, si mě rozhodně všimlo víc lidí než s kterýmkoliv z výše jmenovaných aut. A z lidí, se kterými jsem o něm mluvil, měla většina docela dobrou představu o jeho ceně. I když někteří tipovali, že bude ještě dražší. Zároveň se na mě nikdo nedíval úkosem jako na rabiáta ničícího svým obřím SUV planetu.

A v tom je to kouzlo. Když si koupíte ID.Buzz, tak světu dáváte najevo svoji finanční situaci úplně stejně dobře jako s některým z velkých SUV. Vlastně ještě líp, protože tu X5 nebo XC90 jste si taky mohli koupit ojetou za cenu fabie a velká část lidí to nepozná. Ojetý ID.Buzz je věc, která zatím víceméně neexistuje.

Zároveň ale dáváte najevo, že nemáte problém onen obolus vyměnit za auto, které se nebere až tak moc vážně, nesnaží se být nejdrsnější v sousedství a místo toho se chlubí tím, jak je rozumné, úsporné, ekologické a taky tak trochu vtipné.

Co ale to skutečně praktické hledisko? Pokud máme ID.Buzz brát jako konkurenta velkých SUV, může jím být i v praxi? Je možné, že si tohle auto koupíte místo velkého volva nebo lexusu a budete se svojí volbou spokojení?

Ještě lepší ale je, jak je ID.Buzz praktický. I s relativně vysokou podlahou je uvnitř mnohem prostornější než jakékoliv SUV.

Mobilní kancelář

To samozřejmě záleží do značné míry na způsobu, jakým auto používáte. Víceméně hned ze startu můžu ze skupiny potenciálních spokojených majitelů ID.Buzzu vyřadit vlastníky těch velkých černých SUV, která kolem vás prolétnou v levém pruhu na dálnici a zmizí v dáli. ID.Buzz neprolétne na dálnici kolem ničeho, snad s výjimkou kamionu, protože jeho maximální rychlost je omezena na 145 km/h.

Navíc s rostoucí rychlostí nejenže roste spotřeba, ale taky se čím dál víc projevuje, že podvozek ID.Buzzu nebyl naladěný na sportovní výkony. Je až překvapivé, o kolik méně lákavou se stane jakkoliv dynamická jízda, když přesednete z víceméně sesterské Škody Enyaq RS. Svým způsobem to má i výhodu, protože se na dálnici nebudete cítit nepatřičně ani při úsporných 110 nebo 120 km/h. Horší je to s nervózním chováním a jistým diskomfortem na okreskách, ale to není nic, na co byste si nedokázali zvyknout. Při pohybu ve městě ale zase oceníte překvapivě kompaktní rozměry a úžasný rejd, díky kterému se otočíte vážně všude.

V čem naopak exceluje, to je prostředí na palubě. I když už je pryč doba, kdy byly volkswageny vynášeny do nebes za kvalitu zpracování a použitých materiálů, v ID.Buzzu nemáte pocit, že by vás občasný kus laciného plastu měl nějak trápit. Ono je to v té kabině totiž zkrátka hrozně hezké. Nejsem si úplně jistý, jak moc bude bílo-žlutý interiér pro rodinu s dětmi vhodný, ale vypadá tak dobře, že stojí i za svoji nemalou pořizovací cenu.

Ještě lepší ale je, jak je ID.Buzz praktický. I s relativně vysokou podlahou, danou umístěním akumulátorů, je uvnitř na výšku mnohem prostornější než jakékoliv SUV a prostorem je podobný spíš aktuálnímu multivanu.

Mezi předními sedadly můžete projít k zadním, minimálně pokud odstraníte posuvnou konzoli s přihrádkami. Před zadními sedadly je prostoru dost na to, aby byl pohodlný jako mobilní kancelář (přestože výklopné stolky nejsou na počítače zrovna stavěné). A kufr je nejen obrovský, ale jeho vložená mezipodlaha navíc hladce navazuje na sklopené zadní sedačky, takže můžete vytvořit prostor pro spaní, pod kterým je ještě místo na zavazadla.

ID.Buzz bude fungovat jako statusový symbol, jako každodenní rodinné auto, a pokud nejste spěchavý typ, tak i na dovolené.

Zásadní otázky

Tady bohužel přichází jeden docela zásadní problém, zatím společný všem modelům na platformě MEB. ID.Buzz sice vypadá jako mikrobus, ale nemá zadní sedačky. Proč, to se zatím nikomu mimo automobilku nepodařilo přesně zjistit, ale zdá se, že jde o nějaký technický problém – o sedmimístném řešení se uvažovalo i u dalších modelů, a nikde k tomu nedošlo. Prodloužená verze buzzu by ale tuto otázku už měla řešit a zároveň díky většímu rozvoru nabídne i delší dojezd.

Což je další zásadní otázka, pokud budete ID.Buzzem chtít nahradit svoje dosavadní rodinné SUV. Totiž – dojedete s ním na dovolenou? Před představením jsme se obávali relativně nízkého dojezdu a oficiální čísla naše hodnoty tak trochu potvrdila. Dojezd 423 kilometrů podle metodiky testovacího standardu WLTP se nejeví zrovna moc optimisticky, na delší cestování bývá rozumným minimem 450 až 500 kilometrů.

Na druhou stranu se větší rozměry neprojevily na spotřebě v nižších rychlostech až tak drasticky, jak bychom se mohli obávat. Ve městě se dostanete lehce nad 20 kWh/100 km, s „lehkou nohou“ možná i méně, na dálnici při umírněném tempu kolem 25 kWh/100 km. To znamená, že za hezkého počasí můžete počítat s až 400 kilometry na nabití v městském a příměstském provozu a se 300 na dálnici.

Pokud autem primárně jezdíte do práce, odvézt děti do školky či školy, na chalupu či běžné výlety a zejména pokud máte vlastní nabíjení, nejspíš pro vás ID.Buzz nebude znamenat žádné omezení. S delšími cestami, dovolenými a lyžováním v horách, kde dojde na nízké teploty a vytápění, už to může být komplikovanější. Nicméně cestu do Chorvatska tímhle autem si pořád představit dokážu a možná bych ty dvě půlhodiny nabíjení navíc, strávené ještě k tomu v příjemné kabině, vyměnil za každodenní praktičnost a levný provoz.

Takže ano. ID.Buzz bude fungovat jako statusový symbol, jako každodenní rodinné auto, a pokud nejste spěchavý typ, tak i na ty dovolené. Pokud ale občas na delší cestu spěcháte, doporučoval bych ještě nějakou dobu v garáži nechat vedle ID.Buzze i obyčejný naftový kombík, byť ho dost možná nakonec použijete jen pár dní v roce.

Kam dál? Automobilový průmysl na Finmagu:

• Luxus, za který vás nesežerou. Macan je plnohodnotné, ale nenápadné Porsche
• Žlutá střela se zenovou aurou. Tenhle Lexus zosobňuje sny o Japonsku
• Překvapení z Mladé Boleslavi. Elektrická budoucnost je blíž, než jsme čekali
• Evoluce pro VW, revoluce pro škodovku. Elektromobil ID.2 zamíchá kartami
• Nerovný souboj s USA. Český průmysl musí zezelenat, jinak nepřežije