Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Má doktorát, přesto uklízí. Mám trochu jiné ambice, říká vědec se smetákem v ruce

Jana Šulistová
Jana Šulistová
4. 3. 2024
 15 742
Podnikavé Česko

Je čas přestat nálepkovat. Inženýr s doktorátem uklízející chodbu vašeho činžáku nemusí být neúspěšný blázen. Možná se mu jen přeskládaly priority. „Budu uklízet, dokud to půjde. Nejsem ambiciózní a nemám potřebu se drápat někam nahoru,“ říká vědec, který našel v uklízení obživu, vášeň i jistou dávku osobní svobody.

Má doktorát, přesto uklízí. Mám trochu jiné ambice, říká vědec se smetákem v ruce
Ze studentské brigády celoživotní poslání. Co na tom, že je nositelem doktorského titulu. „Pro lidi jsou bohužel uklízeči největší ‚odpad‘, který se ničím jiným neuživí, ale mně to nevadí,“ směje se Jan Vaňha. / Zdroj: Se souhlasem Jana Vaňhy
Jan Vaňha, uklízeč Ph.D.Jan Vaňha, uklízeč Ph.D.
Další fotky
v galerii (8)

Hygienická opatření doby koronavirové s řadou zdánlivě stabilních profesí nehezky zatřásla a tak třeba právě úklidem vzala zavděk spousta vysokoškoláků. Řada lidí se v náhradní „covidové“ práci našla a vykonává ji i po návratu společnosti do normálu.

To však není případ doktora Jana Vaňhy. Urostlý muž se smetákem a vědrem působí jako z předrevolučních časů. Za minulého režimu totiž běžně myli schody v činžácích umělci, literáti nebo... vědci.

Jan Vaňha (46)

Jan Vaňha, uklízeč PhDSe souhlasem Jana Vaňhy

Maturoval na střední průmyslové škole technologie masa, pokračoval na pražskou VŠCHT, obor chemie a technologie potravin. Už při studiích si brigádně přivydělával úklidem, úklidovou firmu provozuje za občasné pomoci brigádníků 27 let. V rámci své profese dělá nejrůznější opravy a stavební práce „od výměny žárovky až po kompletní stavbu kůlny včetně betonování“, kácí vzrostlé stromy ve visu na laně, opravuje auta… Zajímá se o ekologii, je nadšeným pěstitelem a chovatelem drobného zvířectva.

A jak tedy porevoluční inženýr s doktorským titulem ke smetáku přišel? Je to poměrně dlouhá historie, kde na rozdíl od dávných dob nehraje roli perzekuce, ale touha po svobodě a pestrém životě v pohybu.

V mládí Jana Vaňhu lákala dědečkova a strýcova profese – oba byli řezníci. Logicky proto z průmyslové školy technologie masa pokračoval na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT), obor chemie a technologie potravin. A jelikož má rád bílkoviny i na talíři, studia završil doktorátem na téma falšování masných výrobků.

Laik si řekne, co se na nich dá falšovat, ale je to toho překvapivě hodně; od nedodržování norem při přípravě uzenin a pokrmů až po prodávání slané vody v ceně masa (to je to „křehčené“ kuřecí).

Atletika se smetákem

K uklízení se Vaňha dostal už při studiu, kdy si intenzivním cvičením se smetákem za 30 korun na hodinu kompenzoval potřebu přivýdělku i pohybu. „Od dětství jsem byl hyperaktivní a navštěvoval jsem sportovní školu se zaměřením na lehkou atletiku,“ vysvětluje. „Po roce nízkých výdělků mi kamarád řekl, že jsem blázen, ať si udělám ‚živnosťák‘ a uklízím za víc.“

V roce 1997 tedy požádal o živnostenský list a z brigády při vysoké škole se stala jeho profese. Studia ukončil ve 23 letech, ale doktorát složil až o 13 let později. „Tři roky se dělají experimenty, pak to trvá, než se práce sepíše, a musím přiznat, že jsem dal podklady na chvíli do skříně,“ směje se manuálně pracující vědec. „Mezitím se změnily podmínky, k doktorátu musely být publikované články v angličtině, tak se to trochu táhlo.“

O čem to ten Vaňha mluví? Mrkněte do galerie...

Jan Vaňha, uklízeč Ph.D.Se souhlasem Jana Vaňhy
Jan Vaňha, uklízeč Ph.D.Se souhlasem Jana Vaňhy
Další obrázky v galerii (8)

V roce 2015 asi půl roku pracoval jako výrobní ředitel u čínské firmy produkující masové konzervy. Po jejím zániku mu bylo jasné, že práce v kanceláři od devíti do pěti není nic pro něj, už s ohledem na velkou potřebu pohybu a spoustu koníčků náročných na čas.

Po spolehlivých úklidových firmách je naštěstí stále velká poptávka a Vaňha měl za léta praxe dobré jméno. Navíc je od malička zručný a nebojí se žádné práce, v případě potřeby rád vymaluje nebo něco drobného opraví.

„Už jako student, který platil nižší daně, jsem si mohl dovolit být levnější. Lidi si o mně mezi sebou řekli. I díky tomu jsem zatím neměl potřebu inzerovat ani vytvářet webové stránky,“ říká s tím, že práce má pořád dost – tedy akorát tolik, aby stíhal i další své koníčky, zejména zahradničení na zhruba tisícimetrovém pozemku kousek od Prahy.

Mám svobodu

Dnes je sám svým šéfem i zaměstnancem. A při vyprávění působí spokojeně a vyrovnaně, jako by se ho žádné stresy, strachy, ambice, krize a škály úspěchu netýkaly.

„V roce 2000 jsem koupil starý dům čtvrt hodiny cesty od Prahy – říkám tomu chata, protože trvale bydlím v Praze. Mám tam tři kachny a kačera, deset slepic s kohoutem a čtyři králíky, takže sebe i širší rodinu zásobím masem, ovocem a zeleninou. Pěstuju fíky a vyrábím i fíkovou zavařeninu,“ vypráví.

„Už jako malý kluk jsem miloval zahrádku, ten pocit, kdy zasejete mrkev a za pár dní vidíte rašící lístečky,“ říká s nadšením Vaňha. „Když jsme přijeli k babičce, nejdřív ze všeho jsem vždycky proběhl zahradu, co tam kvete a zraje.“

Ve volných chvílích pak jezdí na Slovensko do přírodní rezervace Devínská Kobyla v Bratislavě. Pomáhá zde kamarádovi Tomášovi, který je environmentalista. „Učím se, jak drobné změny v krajině působí velké otřesy ve fauně i floře. Dříve lidé malé louky a políčka sekali každý jindy, takže housenky hmyzu měly šanci přežít u souseda. Dnes to velký traktor zvládne za jeden den a hmyzí druh může být jedním zásahem téměř zničený.“

Sláva paušální dani!

O přírodě by dokázal vyprávět celé hodiny, ale je čas klást ekonomické dotazy. Na klasiku typu tempo růstu a byznys plán asi nemá cenu se ptát. „Celá léta mám stabilní objem příjmů, čas od času zvednu ceny o inflaci, protože vstupy s výjimkou pohonných hmot ji pochopitelně téměř identicky kopírují,“ přikyvuje pobaveně.

„Zatímco u velkých společností lidé navýšení ceny bez potíží akceptují, zejména u energií, u drobných živnostníků je mnohdy nepřijmou s pochopením. Navíc zdražuji až tehdy, když inflace přesáhne zhruba deset procent, což v minulých letech znamenalo i deset až patnáct let bez navýšení ceny. A i pak byl někdy problém. Vždy je to o lidech.“

Navzdory předsudkům o podřadné a špatně placené práci dosáhne i na hypotéku. „I když jen kvůli tomu, že jsem živnostník, mě čekalo nemálo překvapení a snad i ponížení při žádosti o hypoteční úvěr. Bohužel bankovní instituce nemají dostatečné povědomí o práci a souvisejících aktivitách živnostníka, zejména pokud platí paušální daň,“ popisuje čerstvé strasti.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Otazník

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Na paušální daň přitom nedá dopustil. „Od roku 2021 mi práci náramně ulehčila. Evidoval jsem totiž výdaje a musel jsem schraňovat paragony na 20 až 70 korun. Umíte si představit, jaká je jich na 40 000 korun nákladů hromada? Celý víkend jsem je pak přepisoval do tabulky, takže paušální daň je pro mě vysvobození od nekonečného papírování před podáním daňového přiznání,“ říká.

„Dokonce mi zůstane více na provoz firmy, o ušetřeném času nemluvě.“

Trocha schizofrenie

Pro většinu lidí jsou uklízeči neviditelná nejnižší třída, případně někdo, na kom si lze vylít své frustrace. Jak se s tím vyrovná živnostníkovo ego? „První problém nastal, když jsem uklízel v domě, kde bydlel můj školitel k doktorátu, to nebylo příjemné. A pak jsem deset let byl v představenstvu družstva v domě, kde jsem zároveň uklízel, to také nedělalo dobrotu,“ přiznává Vaňha.

S akcentem na udržitelnost

Jan Vaňha díky silnému vztahu k přírodě dbá i na udržitelnost. Jako chemik má alespoň základní odborné informace o používaných výrobcích a vybírá ty nejméně zatěžující životní prostředí. Za univerzální čistič považuje osvědčeného pomocníka našich babiček: ocet. Ten je bez problémů odbouratelný a Vaňha ho používá na skvrny na dlažbě, vodní kámen i jako dezinfekci.

„Pro lidi jsou bohužel uklízeči největší ‚odpad‘, který se ničím jiným neuživí, ale mně to nevadí. Neznám je a odborné debaty na chodbě s nimi moc nevedu,“ směje se Vaňha.

„Samozřejmě se občas najdou zvláštní lidé, kteří mají potřebu stěžovat si kvůli hloupostem. Někdy je to až za hranou, ale nakonec mě spíš pobaví, když mi zavolá domovní kverulantka a stěžuje si na ‚mého zaměstnance‘, což jsem vlastně já. To je taková legrační schizofrenie.“ I když později přiznává, že občas zaměstná i brigádníky. „Zaměstnance ale nechci, to by bylo zbytečné papírování. Takhle jsem si daně dokázal vždycky udělat sám.“

Za 27 let provozu živnosti má Jan Vaňha hodně zkušeností a může bilancovat a srovnávat. „Obecně jsou lidé buď slušní a ohleduplní, anebo ti druzí. Cokoliv jim kdekoliv odpadne, nechají to ležet. Možná je to přibývajícím věkem, že vidím mnohem více bezohledných a arogantních lidí, než když jsem začínal,“ poukazuje na smutný vývoj.

Spousta lidí si podle něj například plete pracovníka úklidu se sluhou, který bude vedle nich chodit jako stín připravený 24 hodin denně likvidovat jejich nepořádek. „Třeba letáky vyhozené pod schránkami, skvrny z pytlů s odpadem nechaných za dveřmi, hromady suchého bláta opadaného z nemytých bot, louže po psech…,“ vypočítává.

„Stejně jako by se v přírodě neměly pohazovat odpadky, tak to platí i v bytových domech. Ale je spousta lidí, kteří tuto paralelu nevidí a ani nikdy nepochopí.“

V nejhorším budu učit

Souboj s často zbytečným nepořádkem mu nicméně zpříjemňuje jedna důležitá věc; často se podívá do míst, kam by se jinak nikdy nedostal. „Jsem od malička hrozně zvědavý a nesnáším stereotyp. Při úklidu se dozvím spoustu zajímavostí, ke kterým bych v kanceláři nepřišel. Také se dostanu do nejrůznějších míst, třeba do krytu civilní obrany nebo do nádherných secesních chodeb na Vinohradech. Uklízel jsem i gotický dům u Čertovky, prostě nádhera!“

Musí vás práce bavit?

Přiznává, že by měl kapacitu dělat víc, ale to by se udřel a nestíhal jezdit na zahradu. Ale zvládá toho hodně – když pracuje, tak pracuje, žádná kafíčka po sousedech a debaty na schodech, někdy se ani nestihne najíst. „Pak relax na zahradě a večer jsem rád, že si sednu,“ dodává.

A co když s věkem přijdou nějaká fyzická omezení? Vystudovaný inženýr vidí budoucnost optimisticky: „Budu uklízet, dokud to půjde, nejsem ambiciózní a nemám potřebu se drápat někam nahoru. Půjdu dělat cokoli – jako táta, který se vyučil elektrikářem, ale za život vystřídal spoustu profesí, nebo máma, která si ve čtyřiceti se dvěma dětmi musela kvůli práci udělat vysokou školu ekonomickou,“ říká přesvědčeně.

„A když by bylo nejhůř? Jsem mimo jiné učitel chemie. Před důchodem si zkrátka sednu někam do školy a budu učit.“

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Podnikavé ČeskoFinmag.cz
Daňové přiznání online

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Ohodnoťte článek

-
19
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Jana Šulistová

Jana Šulistová

Původní profesí výtvarnice a sociální pracovnice se do médií dostala přes poradnu v časopise Ty&Já (Mladá Fronta). Prošla řadou vydavatelství (Hachette Filipacchi, Sanoma, Bauer Media, Burda) a pozic... Více

Související témata

byznysinspiraceOSVČpaušální daňpodnikáníPodnikavé Českoživnostníci
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo