Ekonomická olympiáda: Na zlato může Česko zapomenout
Olympijská sláva v Londýně skončila. Co ale na kolbištích, která jsou otevřená pořád, na kterých se nesoutěží jen jednou za čtyři roky. Pavel Kohout hodnotí hospodářské výkony zemí světa. Kdyby se konala ekonomická olympiáda národů, kdo by získal medaile? V čem by se soutěžilo? A jak si vede Česko?
Zlatou medaili za podnikavost získává Izrael. Zatímco v Evropě je v módě žehrání, nově zakládané izraelské firmy v počtu 144 získaly během prvního čtvrtletí 2012 rizikový kapitál v celkové hodnotě 483 milionů dolarů. Výsledek nijak výjimečný. Stalo se pravidlem, že mladé izraelské firmy získávají každý kvartál kapitál kolem půl miliardy dolarů, krize nekrize. Většinou jde o firmy podnikající v moderních technologiích – klišé o Židech zaměřených převážně na finanční spekulace je opravdu jen klišé.
O izraelském podnikatelském úspěchu vyšla v roce 2009 kniha Start-up nation. Izrael byl založen v roce 1948 jako napůl socialistická země s vysokými daněmi a takovou mírou zásahů státu do ekonomiky, že některé detaily připomínaly spíše RVHP. To je však již minulost: moderní Izrael je zemí příznivou pro podnikání, zejména v technicky vyspělých oborech.
Politikové, už jste to četli?
Abychom se mohli něčemu přiučit, kniha vyšla i v češtině (pod stejným názvem). Zajímá-li vás ekonomická budoucnost České republiky, zeptejte se svého poslance, senátora, primátora či hejtmana, zdali ji četli. Měli by.
Izraelcům se totiž povedlo, co se Čechům nedaří. Zatímco většinu absolventů českých škol čeká kariéra levné pracovní síly v nadnárodní firmě, Izraelci raději pracují na sebe. Stát jim nepřekáží, protože bohatství je tam, kde se inkasují dividendy. Bohatý stát se skládá z bohatých občanů a rozumná vláda si to uvědomuje. Podkuřování zahraničním investorům je jen velmi náhražková hospodářská politika.
Zlatou medaili za inovace získávají USA. Špičkové americké univerzity a výzkumné ústavy s velkorysými rozpočty jsou soupeřem silnějším než sestry Williamsovy nebo Michael Phelps. Ale USA využívají i zahraniční intelektuální potenciál. Co stojí za růstem akcií Gilead Sciences o více než 686 procent za posledních deset let? Objevy profesora Antonína Holého, mimo jiné. A proč neexistuje česká obdoba Gilead Sciences? Dobrá otázka.
Němci porážejí Asii
Zlatou medaili za konkurenceschopnost získává Německo. Přebytek obchodní bilance za posledních dvanáct měsíců konče květnem 2012 přesáhl 225 miliard dolarů, což nechává v pozadí kterýkoli jiný stát kromě Saúdské Arábie. Ovšem arabský export se týká jen ropy a plynu. Kam se hrabe Asie: v disciplíně „přebytek obchodní bilance na hlavu“ – Německo poráží Čínu více než dvacetkrát! A pak se někdo diví, proč je euro tak silné a že Řekové nebo Francouzi Němcům nestačí.
Zlatou medaili za finanční stabilitu na krátké trati však nezískává Německo, jehož čistý veřejný dluh ve výši 81,5 procenta HDP je na pováženou. Získává ji Estonsko: stát, jehož celkový dluh činil v roce 2011 pouhých 5,8 procenta hrubého domácího produktu, je vzorem pro zbytek Evropy. Na světě existuje i pár zemí s nižším dluhem (Kosovo, Libye, Ázerbájdžán nebo Omán), ale s přihlédnutím k míře korupce, k politické stabilitě a kvalitě daní či veřejné správy je Estonsko jasným vítězem. (A rovná daň, Kalousku, Sobotko. Rovná daň.)
Zlatou medaili za finanční stabilitu na dlouhé trati s překážkami získává Velká Británie. Opět ne Německo. To bylo během 20. století horším dluhovým hříšníkem než Řecko. Německo bylo třikrát platebně neschopné, Británie splácela dluhy vždy. Splatila dluhy z napoleonské války i z první světové války; po druhé světové válce byla Británie obtížena dluhem přes 237 procent HDP. A zatímco Německu byly téměř všechny dluhy odpuštěny, Británie nesla své břemeno vítěze statečně.
Ke konci vlády Margaret Thatcherové poklesl britský dluh pod třicet procent HDP. A i když nyní Británie dluží 60 procent HDP v čistém vyjádření, zkušenost vytváří důvěru, že ostrovní království bude splácet svůj dluh i nadále.
Reformovat umějí Japonci
Olympijský rekord za nejlepší ekonomickou reformu všech dob náleží Japonsku. Jde samozřejmě o komplex reforem éry Meidži, která začala zrušením nevolnictví v roce 1869. Do třiceti let poté se Japonsko stalo moderní ekonomikou, které nechyběl průmysl, banky, školy a tak dále. Za průmysl by Japonsko mohlo dostat zlatou i dnes; za finanční systém již nikoli.
Podobný reformní úspěch už nikdy nikdo nezopakuje. Pokud by někdo uvažoval o Číně, ta se ještě úplně nezbavila zbytků nevolnictví: povolení k pobytu zvané „chu-kchou“ dodnes omezuje pohyb poddaných po vlastní zemi. (Pojem „občan“ v souvislosti s Čínou zní nepatřičně.)
Ekonomická soutěž zná i dopingové aféry. Rozhodčí je přísný a trestá provinilce. Jak pravil někdejší německý ministr hospodářství Ludwig Erhard, jediným spravedlivým soudcem je trh. Nyní udílí tresty za nepřiměřeně rychlý růst úvěrů. Notoricky známé jsou případy Řecka, Irska a Španělska. Rozdíl: Řecko dopovalo pomocí státního dluhu, kdežto Irové a Španělé se zadlužili především u bank. Irské a španělské banky pak jely na levném finančním kokainu od dealerského gangu jménem Evropská centrální banka. Známý příběh.
Na drogách od Evropské centrální banky jelo také Slovinsko. Nyní ztrácí rating a čelí bankovní krizi. Hodně laiků žasne. „Kdo zná Slovince, tak ví, že tam makaj jak o život. Budujou infrastrukturu, stavěj továrny, vyráběj a prodávaj,“ zní názor jednoho čtenáře z internetového diskusního fóra. Laik žasne, ale odborník se nediví.
„Slunce zachází i nad slovinskou ekonomikou, která přijala euro teprve začátkem roku 2007. Za relativně krátkou dobu stačila v této zemi nakynout masivní nerovnováha. Euro se ukazuje být příliš tvrdou měnou, kterou si Slovinsko nemůže dovolit,“ psalo se již v září 2009. Nestačí jen pracovat, je třeba mít v pořádku finanční systém.
Rozhodčí jménem Trh udílí zlaté medaile za podnikavost, inovace, pracovitost, stabilitu veřejných financí a podobné ctnosti. Trestá plýtvání, špatné hospodaření, nezodpovědné experimenty s daněmi a s měnovou politikou. Zlatou medailí za pracovitost nelze kompenzovat špatnou měnovou politiku (a nejde to ani naopak).
Na jaké medaile by měla šanci Česká republika? V podnikavosti a v inovacích ani náhodou. V konkurenceschopnosti bronzovou – dokážeme vyvážet, ale jen omezený sortiment zboží, vyráběný převážně zahraničními firmami s přispěním legendárně levné české pracovní síly. Z finanční stability bychom mohli mít šanci na stříbrnou, ale jen proto, že takzvané vyspělé evropské země jsou většinou na marodce.
Naštěstí nám nehrozí dopingový postih. Zatím.
Psáno pro MF Dnes
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu