Zrušit, nechat, nebo najít nový model? Koncesionářské poplatky očima expertů

22. 9. 2023

13 350

Stát chystá v rámci takzvané velké mediální novely rozsáhlé změny v platbách koncesionářských poplatků. Na jedné straně vyhověl námitkám podnikatelů a opouští povinnost platit koncesionářské poplatky z každého přijímače v provozu, na straně druhé zavádí povinné odvody jen na základě počtu zaměstnanců. Je ale taková úprava pro firmy férová? Zeptali jsme se expertů.

Zrušit, nechat, nebo najít nový model? Koncesionářské poplatky očima expertů

Dnes platí, že podnikatelé (fyzické i právnické osoby) odvádějí koncesionářský poplatek z každého rozhlasového či televizního přijímače, který v rámci své činnosti používají. V některých, zejména větších, provozech to ovšem způsobovalo mimo jiné to, že televizní a rozhlasový poplatek bylo nutné odvádět z každá obrazovky, byť sloužila třeba jen k přehledu výrobního procesu.

Právě v tomto nedávno představená novela zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (a souvisejících zákonů), námitkám podnikatelů vyhověla. Namísto povinnosti platby za každé zařízení schopné příjmu však zavádí poplatky v závislosti na počtu zaměstnanců. Navíc novela koncesionářské poplatky všeobecně zvyšuje a pro podnikatele přidává i novou sankci pro případy, kdy povinný subjekt přestane platit bez řádného odhlášení se či oznámení o osvobození.

Kolik se kde platí

Česko zdaleka není jedinou zemí, kde se platí za veřejnoprávní média. V Evropské unii se tyto poplatky hradí v deseti zemích, povětšinou jsou za rozhlas i televzi spojení. Nejvíc zaplatí Němci (18,4 eura = asi 450 Kč) a Rakousku, kde se ovšem v jednotlivých spolkových zemích značně liší. Naopak nejnižší poplatky za veřejnoprávní média mají v Řecku a Portugalsku (shodně po třech eurech, tedy cirka 74 Kč). U sousedů na Slovensku pak byly koncesionářské poplatky od letošního 1. července zcela zrušeny.

Zdroj: ČTK

A kolik mají firmy nově hradit? Ty s šesti až 19 zaměstnanci trojnásobek základního poplatku, což při nové výši 160 korun měsíčně za televizní (+25 Kč oproti současnosti) a 55 korun měsíčně za rozhlasový poplatek (+10 Kč) dělá 645 Kč měsíčně. Firmy s 20 až 49 zaměstnanci čeká koeficient sedm (1505 Kč/měsíc), s 50 až 249 koeficient 20 (4300 Kč/měsíc).

Ještě víc by pak měly odvést velké firmy a korporace. Ty s 250 až 999 zaměstnanci mají platit 45násobek základního poplatku (9675 Kč/měsíčně), a u společnosti s více než tisícovkou zaměstnanců vzroste tato platba na stonásobek základního poplatku (21 500 Kč/měsíčně). Naopak OSVČ a firmy s méně než pěti zaměstnanci mohou být za splnění jasně stanovených podmínek od poplatku zcela osvobozeni.

Nastíněné změny v takzvané velké mediální novele, která nyní prochází meziresortním připomínkovým řízením, se ovšem nelíbí zástupcům firem. Ty sice vítají opuštění modelu odvádění poplatku za každé zařízení zvlášť (zatímco domácnosti platí jeden poplatek bez ohledu na počet přijímačů), současně však tvrdí, že ani nová metodika není k firmám zcela fér. Naopak například Asociace producentů v audiovizi změny jako celek vítá.

Mezi hlavní argumenty firem patří třeba to, že by se za jednu osobu poplatek fakticky odváděl dvakrát – jednou za domácnost a jednou za firmu. Další je, že firmy často televizní či rozhlasové vysílání ani aktivně nevyužívají. „Firmy by neměly platit za služby, které jsou z jejich strany nevyžádané,“ namítá například Jiří Holoubek, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Hospodářská komora, která je největším sdružením firem v Česku, aktuálně dopady nové legislativy vyhodnocuje. „K návrhu shromažďujeme připomínky od podnikatelů, teprve poté formulujeme za podnikatele stanovisko, vnitřní připomínkové řízení budeme uzavírat 27. září,“ napsal redakci Finmag.cz mluvčí Komory Miroslav Diro.

Stát si od komplexní změny příslušných zákonů slibuje rozšíření povinných poplatníků na zhruba 230 tisíc a navýšení výnosu z poplatků o 1,4 miliardy v případě České televize a 600 milionů u rozhlasu. „Shodli jsme se na tom, jak zachovat kvalitu veřejnoprávního vysílání a jeho další rozvoj,“ uvedl při představení novely ministr kultury Martin Baxa (ODS). Je na místě se ovšem ptát, zda nový systém je skutečně lepší než ten stávající, nebo řeší jen část problému.

Považujete současný návrh pravidel pro platbu koncesionářských poplatků vůči firmám za férový? Existuje podle vás nějaký jiný, spravedlivější model? A neměly by ve výsledku odvádět koncesionářské poplatky pouze domácnosti?

Velká mediální novela, kterou jsme předložili, je výsledkem diskusí delších než rok. Veřejnoprávní média poskytují veřejnou službu celé společnosti. Cena za tuto službu se nezvyšovala 15 a 18 let. Pokud naše společnost chce, aby rozsah a kvalita této služby byly zachovány a média se mohla i dále rozvíjet, nebylo jiné cesty, než aby se zdroje financování pro obě média zvýšily.

Česká televize i Český rozhlas jsou nyní placeny z takzvaných koncesionářských poplatků za televizní a rozhlasový přijímač, platí domácnosti i firmy. Na tomto principu se nic nemění. Mění se definice přijímače, výška poplatku a způsob platby firem. Domácnosti budou nadále platit jeden poplatek bez ohledu na množství zařízení. Ke změně muselo dojít u firem. Pokud by byl zachován současný model, kdy firmy na rozdíl od domácností platí za každý přijímač, platily by mnohé obrovské částky, protože disponují velkým množstvím mobilních telefonů, počítačů a tabletů.

Proto jsme se vydali cestou německého modelu, podle kterého firmy neplatí podle počtu přijímačů, ale podle počtu zaměstnanců. Firmy do pěti zaměstnanců budou od poplatku osvobozeny zcela. Největší firmy, ty, které mají přes tisíc zaměstnanců, zaplatí stonásobek poplatku. V případě televize je to 192 tisíc Kč ročně, v případě poplatku za rozhlas 66 tisíc Kč ročně. Zvolený způsob je administrativně jednoduchý, na rozdíl od situace, kdy by bylo nutné počítat jednotlivé přijímače.

Návrh nyní aktivně projednáváme s členskými asociacemi a firmami. Považujeme ho za velmi problematický a budeme se vůči němu negativně vymezovat.

Několik let diskutujeme s ministerstvem kultury i Českou televizí výjimku pro televizní obrazovky ve firmách, které nejsou využívány k přijímání televizního signálu, ale slouží například u výrobních linek pro zobrazování dat a podobně. Důvodem je nadměrná finanční zátěž pro firmy, která navíc neodpovídá tomu, jak podniky televizory využívají. Tuto výhradu ministerstvo uznalo a v návrhu novely zákona je pro takto využívaná zařízení opravdu výjimka, která poplatek firmám ruší.

Nicméně dále ministerstvo zavádí paušál pro firmy dle počtu zaměstnanců, a to bez ohledu na to, jak zařízení využívají. Vzhledem k tomu, že návrh rozšiřuje okruh zařízení, za které se budou poplatky odvádět, jako jsou mobilní telefony, tablety, či notebooky, znamená to, že koncesionářské poplatky budou hradit prakticky všechny fyzické osoby v Česku, tedy z drtivé většiny zaměstnanci. Svaz průmyslu proto odmítá, aby firmy tyto poplatky odváděly ještě jednou.

I přes masivní dopad na firmy s námi ministerstvo návrh vůbec nekonzultovalo, než jej vložilo do mezirezortního připomínkového řízení. Jediným přijatelným řešením z naší strany je zachování výjimky pro televizní obrazovky, které jsou výlučně využívány pro zobrazování informací ve výrobních procesech, a upuštění od nově navrženého schématu plateb podle počtu zaměstnanců.

Začíná to nejen z dálky, ale i zblízka připomínat absurdní tragikomedii. Pokud se česká společnost shodne na tom, že do mediálního prostoru patří veřejnoprávní rozhlas a televize, pak je na místě si znovu a od základu vysvětlit, jaká je jejich role – poskytovat všem občanům státu veřejnou službu (jestli se to děje, nebo ne, je na jinou diskusi). Poskytovat ji ovšem mají občanům a ne firmám – ty přece nemají oči ani uši.

Čím komplikovanější bude postup při stanovení výše poplatku, tím vetší je to nesmysl. Je na čase přestat vymýšlet všemožné složité a složitější postupy a mechanismy výpočtu, definovat v zákoně zařízení, na kterých jde nebo nejde koukat na televizi, a vymýšlet a rušit prapodivné výjimky. Dokážeme kontrolovat vlastnictví takových zařízení? A má smysl diskutovat o tom, jestli sleduju na svém zařízení veřejnoprávní televizi? Ne a nemá. Přestaňme předstírat, že placení koncesionářských poplatků jakkoliv souvisí se sledováním veřejnoprávních médií. No schválně – kolik peněz byste byli ochotní zaplatit měsíčně za veřejnoprávní kanály v televizi, kdyby byly zakódované?

Stát má zájem na tom, aby veřejnoprávní média existovala (stejně jako má třeba zájem na existenci pošty a železniční sítě). Bezpečnostní, informační, propagandistický nebo jakýkoliv jiný. Takže by bylo nejsmysluplnější jasně stanovit daň určenou k jejich financování. Jak? Třeba pevným procentem daně z příjmu, z nemovitosti, jako promile HDP ze státního rozpočtu nebo jakkoliv jinak. A firmy z toho vynechat – vůči firmám totiž žádná veřejná služba poskytována není.

Pokud budou prostřednictvím určené daně platit koncesionářské poplatky všichni občané bez výjimek, bude jedno, jaké, čí a kde je zařízení, které zrovna sledují.

Návrh rozšiřuje okruh zařízení, za které se budou poplatky odvádět, koncesionářské poplatky tedy budou hrazeny prakticky všemi fyzickými osobami, jimiž jsou v drtivé většině zaměstnanci. Odmítáme proto, aby firmy tyto poplatky odváděly ještě jednou, navíc za služby, které nevyužívají.

Bohužel je již nepříjemnou tradicí, že představený návrh novely, který bude mít dopad na téměř všechny firmy v České republice, nebyl se zástupci podnikatelů diskutován. Takovýto návrh novely zcela bagatelizuje navrženou výjimku pro televizní obrazovky, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy.

Jako jediné smysluplné řešení vidíme zachování výše popsané výjimky a zrušení nově navrhovaných plateb podle počtu zaměstnanců.

Koncesionářský poplatek z přijímače nebo ze zaměstnance je takovým trochu retrem 20. století. Nejsme snad ve věku digitalizace? Netflix a obecně kódované kanály se také platí z přijímače nebo dle počtu zaměstnanců? Na internetu vzniklo nějaké veřejnoprávní médium? Proč ne? Neplní tím pádem internet svoji zpravodajskou roli? Proč tedy internet televizím i tisku ukrajuje stále více mediálního koláče? Samé otázky…

Dlouho odkládaná reforma financování veřejnoprávní televize a rozhlasu je nutnost, zaručuje stabilitu a nezávislost veřejnoprávních médií a to jak zpravodajství, tak původní tvorby. Novela umožní výraznější podporu dosud opomíjených žánrů jako tvorba pro děti a mladé diváky, kvalitní dokumenty a animaci. Zejména animace, ve které je česká audiovize globálně úspěšná, potřebuje posílit. V tom je role veřejnoprávní televize nezastupitelná, komerční televize do animace investovat nechtějí kvůli její dlouhodobé a pomalé ekonomické návratnosti.

Rozšíření poplatníků podle klíče internetového a mobilniho připojení je reakcí na měnící se divacké návyky a způsoby sledování. Zvýšení poplatků firem vnímáme jako solidarní krok, snahu odlehčit domácnostem. V konkretních číslech to pro vetšinu firem nebude zasadni zátěž, platit mají firmy s šesti a více zamestnanci. Nejvyšši platby se týkají společností s vice než tisíci zaměstnanci a miliardovým obratem: tam bude poplatek maximálně 16 tisíc měsíčně.

V návaznosti na reformu financovni musi samozřejmě následovat odborná diskuse nad definicí médií veřejné služby. Nový generální reditel Jan Souček slibil takovou debatu vést a Asociace producentů v audiovizi je připravena se ji aktivně účastnit. Výsledkem této debaty by pak podle našeho názoru mělo být memorandum o veřejné sluzbě, podobně jako má například britská BBC.

Kam dál? Ankety s experty na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?

Věda proniká stále víc do byznysu. A byznys stále víc do vědy. Továrny na nápady přikládají pod kotel, velcí investoři vidí v podpoře výzkumu a vývoje smysl.

Zdroj: Finmag

VĚDA JE BYZNYS • „Máte-li jako primární motivaci peníze, nemůžete dělat vědu,“ říká experimentální fyzička Helena Reichlová • Robotika v Česku nemá podmínky pro přežití • Kolik dává na výzkum a vývoj Gates, Zuckerberg nebo Kellnerová?

BYZNYS JE VĚDA • Čůčonomie jako nový vědní obor o vínu? • „Přidaná hodnota farmaceutického průmyslu je větší než automotive,“ tvrdí Jaromír Zahrádka • V Japonsku si kupují hračky dospělí

STYL JE UMĚNÍ • Architektka Anna Šlapetová bydlí s podmínkou kapitánských zkoušek • Jan Kaláb hledá hranice inspirace • Kodaň slouží jako učebnice života bez aut

HRY, SNY, RADOSTI • „Na kole prostě žiju,“ říká první Češka, která absolvovala cyklistický závod Paříž – Brest – Paříž • Proč to labužníky táhne do Tábora? • Je správné mít daňové úlevy na služební kupé za 6,7 milionu korun?

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze

Michal Hron

Šéfredaktor webu Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů, ale i čisté nedotčené přírody. Po krachu vydavatelství Mladá fronta přešel... Více

Další články autora