První nápoj skončil v kanálu, teď je Kitl hit. Na růstu je nejtěžší změnit sám sebe, říká majitel

Na počátku byla kniha... Cestopis o Severní Americe napsal prvorepublikový spisovatel Josef Kořenský. Malý Jan Vokurka, rodák z Jablonce nad Nisou, příběhy amerických milionářů hltal. Revoluce ho zastihla zhruba na konci devítiletky a dnes vzpomíná, jak litoval, že je mu teprve patnáct a nemůže nic privatizovat

O 33 let později se konečně dočkal: na vrty Vratislavické minerálky bylo potřeba vypracovat privatizační projekt. Ale nepředbíhejme…

Navzdory snům o podnikatelích měl nadějný student namířeno na práva. Posudku z pedagogicko-psychologické poradny se ale nakonec vzepřel a těsně před maturitou se přihlásil na Vysokou školu ekonomickou (VŠE).

Kitl

Kitl

Další obrázky v galerii (9)

Kariéru zahájil v jablonecké vinařské firmě Soaré a marketingové úspěchy sbíral po přesunu do Prahy. V Nestlé dostal na starost mimo jiné čokoládovou tyčinku Deli, na český trh přivedl křupavý KitKat a byl zvolen brand managerem roku 2004. Ani pak si v souladu s tehdejším sloganem známé tyčinky nedal pauzu, ale vyrazil na rok na průzkum do farmaceutického byznysu.

Připijme si Šláftruňkem

Přestup do Novartisu byl cílený, v hlavě Vokurkovi už zrál plán na vlastní podnikání, které mělo s farmacií hodně společného. „Věděl jsem, že budu chtít se svou produkcí proniknout do lékáren. I jako markeťák, který měl na starost značku na odvykání kouření, jsem musel mít obchodní zkušenosti. Tak jsem vždy jeden den v týdnu jezdil po republice a nasával zkušenosti z ‚pharmy‘,“ vypráví Vokurka.

S farmacií měl hodně společného i další Vokurkův zájem. Milovník historie se zhlédl ve slavném lékaři a léčiteli německého původu z 18. století Janu Josefu Antonínu Eleazarovi Kittelovi. Působil na pomezí Jizerek a Krkonoš a měl řadu přezdívek, mimo jiné „černokněžník ze Šumburku“ či „ďáblův doktor“. O jeho moci svědčí povzdech nad beznadějnými případy „tomu už ani Kittel nepomůže“.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Vokurka možná zdědil podnikatelský talent i zaměření po pradědečkovi, spolumajiteli likérky v Dobrušce, nicméně se slavným léčitelem neměl rodově nic společného. Protože však chtěl na jeho práci navázat, zvolil za název budoucí firmy fonetický přepis jeho jména a přidal optimistický slogan „Kitl pomůže“.

Prvním produktem firmy bylo medicinální víno pro lepší spánek: „Vycházel jsem z toho, že populace stárne a čím dál více lidí má problém se spaním. Kombinace vína a bylin na uklidnění opravdu funguje. Zvolili jsme název Šláftruňk, je krásné, poetické a hodí se ke Kittelovi i Kitlu,“ usmívá se podnikatel. Název vychází ze zkomoleniny německých slov „spánek“ a „nápoj“.

Stačí jedna kvasinka

A tak v roce 2007 zahájila firma Kitl v Jablonci nad Nisou provoz. Jan Vokurka jako řídicí jednatel, společníci Roman Žďárský a Jindřich Sobota, bývalí kolegové z firmy Soaré, přidali kapitál i odborné znalosti výroby vína. Spolu s jednou brigádnicí začínali v jediné místnosti, což se první várce produktu stalo osudným. Při jeho převážení od vinařů ke stáčení se do něj dostala kvasinka a nápoj potupně skončil v kanále.

„Provařili jsme na tom statisíce korun,“ přiznává Vokurka. To, co by pro jiného znamenalo zhrzený ústup z boje, bylo pro zakladatele firmy znamením, že musejí investovat do vlastní výroby. První linka koupená z druhé ruky se rozjela v bývalé sídlištní prádelně a tepelném výměníku. A sláva, na jedné z okolních farem se hned první den prodalo sto lahví Šláftruňku. Jeho protipólem se brzy stal Životabudič bez alkoholu.

Jan Vokurka (48)

Kitl

• Po jabloneckém gymnáziu vystudoval VŠE v Praze a Technickou univerzitu v Liberci.
• Působil v Soaré, Nestlé a Novartis, v roce 2007 založil firmu Kitl.
• Je jediným českým vodním sommeliérem s certifikátem The Water Sommelier Union.
• Je sponzorem pokoje číslo 14 Domu Ronalda McDonalda, díky němuž mohou být rodiče nablízku svým hospitalizovaným dětem.
• Celý život se věnuje orientačnímu běhu. Je rozvedený, má tři syny a pevně doufá, že mezi nimi najde pokračovatele, aby Kitl zůstal ryze českou tradiční firmou.

Firma pro prvním „fuck upu“ šla od úspěchu k úspěchu nejen díky kvalitě výrobků, ale i nepřehlédnutelnému, přesto nevtíravému marketingu a sázce na tradici. Jakkoli jejím dnes už zhruba čtyřiceti zaměstnancům při práci hodně pomáhají stroje, velký podíl na produkci má pořád ruční práce. I díky poetickému detailu, jakým jsou látkové čtverečky zdobící víčka některých výrobků, působí mile domácky a evokují kvalitu nápojů našich babiček.

Marketingu si majitel jako bývalý marketér cení a přiznává: „Kecám do toho… Mám zkušenost, že se o věcech nesmíme bát pohádat. Emoce nás posouvají a pak poskládáme dohromady, co z debaty vyplynulo.“ Dalším pravidlem firmy je odmítání podbízivých slev.

Domácí sirupy

V roce 2011 v Kitlu spustili výrobu přírodních sirupů určených k přípravě domácích limonád a každý rok přibyl nový druh. První byl tradiční bezový. „Vycházeli jsme z domácích postupů a v muzeu jsme našli původní lidové recepty na ‚syrob z černobejlí‘. Název syrob už produktům zůstal,“ vysvětloval výrobce před sedmi lety v článku pro Makro, kde své produkty nově zalistoval. Dnes se obě strany diví objemu prodejů.

„Květ bezu černého se nedá koupit, spojili jsme se proto s výzkumným ústavem ovocnářským a jeho zaměstnanci nám poskytli květy od několika odrůd. Rozdíly ve výsledných produktech byly překvapivé, chuťově se odlišovaly snad více než vína,“ pokračuje Vokurka. Ze sazenic odrůdy, z jejíchž květů vznikl nejlahodnější sirup, vysázeli tři sady. Bezinky pěstují v biokvalitě, bez postřiků a hnojení.

Na bio kvalitu dbají i dalších druhů sirupů. Zajímavostí je například Syrob Růžový květ bez konzervantů, novinkový Jahodový s dužinou nebo limitovaná edice Okurka bio a chystají se další experimenty. Kromě toho lze v nabídce najít produkty mimo segment nápojů – hojivou Zámečnickou mast či doplňky stravy.

Sirupy jsou k dostání v půllitrových lahvích i pětilitrových bag-in-boxech, jejichž obsah vyjde o dvacet procent výhodněji než půllitrové lahve. „Jsme v průměru asi dvakrát dražší než konkurence, ale restaurace se mohou spolehnout na to, že domácí limonáda z našich sirupů vyráběných takzvaně za studena bude hostům chutnat,“ ubezpečuje majitel.

Od Šumavy k Vratislavicím

Do sortimentu přibyly i dvě tradiční značky, které ovšem bylo potřeba vzkřísit. Svého času oblíbené Šumavské bylinné po revoluci zkrachovalo, značka byla volná a stačilo se smířit s tím, že se kus Šumavy prostě přesune do stejně krásných Jizerek.

Mnohem náročnější bylo znovuzrození Vratislavické kyselky, které by se bez podpory Evropské unie nejspíš nepodařilo. Její návrat po osmnáctileté pauze na trh v roce 2022 byl načasován ke 160. výročí objevení pramene.

Obnova zdevastovaného areálu ve Vratislavicích nad Nisou přišla na 28 milionů a naději na vzkříšení má také lázeňská budova z roku 1862, kde by mělo být muzeum kyselky i malá kavárna. „Naše vize jsou teď u Vratislavické kyselky. Máme spoustu práce v areálu, s distribucí Vratislavky a jejím marketingem. Jsme stále ještě na začátku,“ plánuje Vokurka.

Ostatně s provozováním muzea má Vokurkova firma zkušenost, vlastní muzeum doktora Kittela předala v roce 2020 obci Pěnčín. 

Dvojnásobná byrokracie

Všechno by šlo samozřejmě lépe bez byrokratické zátěže. „Byrokracií je prorostlý nejen potravinářský a lékárenský byznys, ale komplikuje jakékoli podnikání,“ konstatuje Vokurka. „Od roku 2007, kdy podnikám, zátěž neuvěřitelně narostla, řekl bych, že zhruba na dvojnásobek. Všechno zesložitělo a je smutné, že stát má potřebu kontroly nad vším a nic nenechává na individuální odpovědnosti.“

Mezi podnikatelskou cenou a sérií failů. Uspěla s bezobalem i brčky, přesto s byznysem sekla

„My například máme daňový sklad pod agendou celního úřadu, a ten po nás každý rok chce vykazovat bezdlužnost. Úplně největší pakárna je, když po vás celní úřad chce, abyste prokázali, že nic nedlužíte ani jemu! Takovým zbytečným nesmyslům čelíme pořád. A zatěžuje to všechny,“ stěžuje si Vokurka. „I slibovaná digitalizace jde pomalu, nadšeně jsem si zřídil digitální občanku a nemohu ji téměř nikde použít. Státu to zkrátka jde pomalu, ale věřím, že se časem k nějakému výsledku dohrabe.“

Aby se úplně nezbláznil, pomáhá mu občas vycestovat do ciziny. „Tam si člověk uvědomí, že přes všechny tyhle problémy je to tu zlatý. Spousta věcí, které vnímáme jako standard – třeba zdravotnictví – ve světě nefunguje.“

Dál půjdu sám

S původními společníky se v roce 2017 v přátelském duchu rozloučil. „Přišli jsme na křižovatku a já prostě věděl, že dál už chci jít sám, a nedal jsem jim moc na výběr. To, že jsem musel dostát jejich požadavkům, zase mělo vliv na další růst firmy,“ nezapře Vokurka duši sportovce. „Mě pořád pohání velká ctižádost, baví mě soutěžit, a i podnikání je pro mě hra a zábava.“

Míza plná života. Český „tolkienovský“ nápoj sklízí uznání i za oceánem

Obrat firmy za rok 2023 činil 118 milionů, růst oproti předchozímu roku byl patnáctiprocentní. Za sedmnáct let na trhu prošla firma neskutečným vývojem a růst zvládla bez otřesů. „Na růstu bylo nejhorší změnit sám sebe, protože firma je úplně jiná než před rokem, než před pěti lety, takže ani já nemohu zůstat stejný, musím se měnit s ní. Hodně delegovat a vybírat správné lidi, jimž pravomoci svěřím. Na trhu dochází k dramatickým změnám a je potřeba být stále ve střehu,“ vysvětluje Vokurka.

„K růstu slouží tři zdroje financování – vydělané peníze, dotace a bankovní úvěry. Byli jsme vždycky hodně opatrní a konzervativní a vědomi si toho, že když vám banka nechce půjčit, je něco ve vašem byznysu špatně. První úvěr jsme si brali až po šesti letech na trhu, kdy už jsme měli něco za sebou,“ dodává.

Na otázku, zda by dnes něco udělal jinak, podnikatel odpovídá, že nelituje ničeho. „Když byl nějaký průšvih, vždycky jsme bojovali, to mě naučili bývalí společníci a sport, že to člověk nesmí vzdát. Každý problém vnímám jako obohacení. Stejně jako při orienťáku v lese pořád analyzuju postupy, kudy jsme běželi. Vzorem je mi Jörgen Mårtensson, který při závodě udělal chybu, na třetí kontrole běžel na druhou stranu a stejně dokázal vyhrát. Zkrátka se řídím tím, že se mohu se stát mistrem, i když udělám chybu na trojce,“ prozrazuje s úsměvem zdroj své odolnosti.

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Neždímá stát, ani nevzdychá. O své podnikání se musíte postarat sami, říká šéf Sonnentoru

• Dáme mandlovku? Metanolová aféra byla odrazový můstek, říká šéfka likérky

• Pilu dětem nepředáte. A tak vsetínský patriot postavil hokejovou halu s hotelem a wellness

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag