Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Míza plná života. Český „tolkienovský“ nápoj sklízí uznání i za oceánem

Petra Tajovský Pospěchová
Petra Tajovský Pospěchová
19. 10. 2023
 13 008
Podnikavé Česko

O lahodném březovém nápoji psaly i Financial Times, mezi labužníky platí za tekutou delikatesu. Klimešovi z Bezděčína a jejich Euforia mají už několik let pevné místo na české kulinární mapě. Ochutnejte text z tištěného Finmagu, jehož nové číslo už pro vás kvasí.

Míza plná života. Český „tolkienovský“ nápoj sklízí uznání i za oceánem
„Míza je skutečný detox, navíc velmi chutný,“ říká o svém březovém nápoji Euforia Jan Klimeš. / Zdroj: Daniel Hamerník
Další fotky
v galerii (8)

Ve sklenici vypadá jako obyčejná voda. Ale když ochutnáte, má lehounce nasládlou chuť s neznámým podtónem. To nenápadné aroma je bříza. A tajuplný nápoj je březová míza. Každé jaro, když jsou jarní noci chladné a ve dne svítí slunce, žene se míza kmeny vzhůru a pohání po zimním spánku návrat bílých stromových tanečnic k životu.

A právě v tuhle část roku začíná pro Jana Klimeše žeň. Od svého domu v Bezděčíně na Pelhřimovsku se každý den vydává na obchůzku, při níž stáčí do demižonů březovou mízu. Stromy jsou šetrně navrtané tak, aby je zásah nepoškodil, a do nádob odevzdají jen malou část své životodárné tekutiny.

Daniel Hamerník
Daniel Hamerník
Další obrázky v galerii (8)

„Když vím, jak dírku správně navrtat a později uzavřít, stromy se nepoškozují. Stačí vrták o průměru sedm milimetrů a zásah do asi třícentimetrové hloubky. Do dírky vložím kónicky tvarovanou trubičku a nechám dopadat kapky mízy do připravené skleněné nádoby. Po kapkách za pár hodin získám několik litrů mízy,“ popisuje Klimeš.

Měl jsem obavy, zda bez konzervačních látek zůstane míza pitelná. Výsledek předčil má očekávání.

K očistě i na vlasy

Jeho rodina zpočátku mízu pila jen tak, čerstvou. Potom začali experimentovat s fermentováním. Inspirací se jim staly tradice východních národů.

„Náhodou jsem narazil na článek z Litvy o tom, jak do mízy přidávají rozinky a mátu. Recept tam nebyl, tak jsem následující jaro intuitivně naplnil padesát lahví mízou, přidal rozinky i mátu a zavoskoval,“ líčí Klimeš počátky toho, co je dnes etablovaná nápojová značka Euforia. „Měl jsem obavy, zda bez konzervačních látek zůstane míza pitelná. Výsledek předčil má očekávání. Po třech měsících jsem otevřel první lahev. Nápoj začal šumět a vůně byla svěže citronová. Byl lehce perlivý, voňavý, chutný a měl v aromatu stopy máty.“

Klimešovy první várka nadchla natolik, že začali experimentovat s různými příchutěmi: trnkami, bylinkami, kůrou či vylisovanými slupkami z vína. „Bylo jasné, že nebudeme přidávat žádný cukr ani chemické přísady či konzervanty. Jde jen o to, nechat mízu v klidu uzrát ve sklepě v lahvi při nízkých teplotách. Podrobit ji pomaličkému mléčnému kvašení. V nápoji tak zůstane většina vitaminů a ostatních prospěšných látek,“ přibližuje Jan Klimeš.

Jan Klimeš

Jan KlimešDaniel Hamerník

Pochází z Brna, vystudoval střední polygrafickou školu. Brzy po maturitě odešel do Prahy, kde se stal restaurátorem papíru. Pracoval pro Židovské muzeum a Muzeum hlavního města Prahy.

Dodnes se zabývá výrobou řemeslných papírových artefaktů, jako jsou lampy či zápisníky. Léta pořádal hudební festival z/LOM. Je ženatý, má dvě děti. Chová morčata.

„Čerstvá míza je nadupaná minerály. Břízy se na jaře probouzejí a začnou v kořenovém systému směňovat své zásoby uchované během zimního spánku s okolím. A kořeny vstřebávají vše, co budou potřebovat následující sezonu. Přijímají vodu, cukry, minerály. A právě tohle proudí v míze. Proto je míza na Ukrajině či v Pobaltí tradičně používaná při jarní očistě těla.“

Když se podíváme do zdejší minulosti, zjistíme, že i tady se míza používala. Třeba spisovatel Antonín Bajaja vzpomínal, jak si jeho zlínská babička mízou myla na jaře vlasy, aby byly lesklejší.

„V českých zemích se používala míza z jasanu. Lidé se na jaře prolévali jasanovou mízou a říkalo se, že po napití vám jasan projasní mysl a budete po celý rok bdělí ve svých skutcích. Taky se podávala novorozencům před přiložením k matčinu prsu. Dá se navrtat i ořech, třešeň či višeň,“ vypočítává Klimeš.

V době, kdy teče míza, vstávám kolem šesté a chodím spát dřív než v jiné části roku. Mám spoustu energie.

Stodola s výhledem

Březová míza vlastně našla Janu Klimešovi a jeho rodině místo, kde žijí. První setkání s ní zažili ještě v době, kdy žili v Praze. A když hledali domov na venkově, množství bříz v okolí Bezděčína a na jejich budoucím pozemku taky sehrálo svoji roli.

„Chtěli jsme tehdy najít stodolu, která bude volně zasazená v krajině. A tenhle tříhektarový pozemek na hranici Vysočiny a jižních Čech se objevil asi po roce. Patřila k němu kamenná stodola. Tu jsme během dalšího roku přestavěli na obytný dům,“ líčí Klimeš cestu do kraje poblíž Obrataně. Jeho žena je profesí architektka a hospodářskou budovu proměnila v prosvětlený elegantní prostor s líbezným výhledem do krajiny s bělavými břízami.

Supertekutina

EuforiaDaniel Hamerník

Seznam zdraví prospěšných látek, které březová míza obsahuje, je dlouhý: fosfor, draslík, měď, hořčík, zinek, vápník, aminokyseliny, antioxidanty, mangan, vitamin C, kyselina listová… Její účinky znali už naši předkové, tradice jarního navrtávání březových stromů je známa hlavně z Valašska a dalších regionů hraničících se Slovenskem.

Zatímco u nás se na tuhle pozoruhodnou tekutinu na léta zapomnělo, v Polsku, na Ukrajině a v Pobaltí nikdy nepřestala být populární. Není divu: na jaře člověku poskytne přirozenou detoxikaci organismu a po zimě ho doslova probudí k aktivitě. Najednou se snadno vstává a dobře usíná. Na první pohled poznáte blahodárný vliv pití březové mízy na vlasy a pleť, můžete ji ostatně užívat i zevně. Uvnitř pomůže ulevit od revmatu, zažívacích potíží, ale i kardiovaskulárních nemocí.

Sezona čerstvé mízy většinou trvá nějaké tři týdny, během těch stačí navrtat jeden dva stromy a blahodárnou stromovou vodu popíjet.

Vysoké okno, které otevírá pohled do okolní krajiny na maximum, dominuje i Klimešově pracovně. Spolu se skříní, která nízkými šuplíky připomíná druhou profesi tohoto sběrače mízy: tou je restaurování papíru. A výroba ručních artefaktů z něj. V nabídce má jeho Atelier Bozduganov překrásné ručně malované lampy s papírovými stínidly nebo řemeslné zápisníky a sešity. „Teď na jaře musí restaurování trochu počkat. V sezoně se míze věnuji dvě až tři hodiny ráno a totéž večer.“

Stejně jako několik posledních jar tak Jan Klimeš odkládá ostatní práci a vychází do plenéru mezi stromy. „V době, kdy teče míza, vstávám kolem šesté a chodím spát dřív než v jiné části roku. Mám spoustu energie. Míza je skutečný detox, navíc velmi chutný.“ Čerstvá březová míza vydrží jen pár dní a pak degraduje do nepitelné podoby intenzivním mléčným kvašením. Kdo ji chce uchovat déle, musel by ji tepelně upravit nebo zmrazit. Jenže tím by přišel o velkou část prospěšných látek i jemnou chuť. Proto se Klimeš rozhodl pro přírodní fermentaci.

V téhle chvíli je jeho sklep vyskládaný stovkami lahví březové mízy fermentující podle původního receptu s rozinkami a mátou, ale taky s divočejšími ingrediencemi. A to doslova: inspiraci hledá hlavně v okolní volné přírodě. Do lahví přidává divoký chmel, trnky, zkoušel ale i hlínu nebo pyl. Výsledky posledních dvou experimentů nebyly nijak ohromující, a tak se vrátil zase hlavně k poživatinám.

Když procházíme sklepem, je vidět, jak od původního punkového vzhledu během let postupně dostává řád v přehledných policích a regálech. Tu je několik řad jeřabin, tu mák, kmín, tamhle zase kopřiva, šeřík, lístky Earl Greye nebo okvětní plátky růže. Pohlédnete-li na lahev proti světlu, často vypadá spíš jako umělecký artefakt než jako nápoj. Lístky či bobule se v lehce zbarvené tekutině vznášejí jako okrasné dušičky.

Teprve když Jan Klimeš usoudí, že daná várka může do světa, začnou se lahve polepovat etiketami: někdy jednoduše vyvedenými kousky, které jsou pro značku Euforia typické, jindy limitovanými edicemi ve výtvarnějším provedení. A pak už Euforie putují do českých michelinských restaurací, obchodů s lahůdkami, ale taky přes hranice do New Yorku, Švýcarska nebo Itálie.

Během covidu klesl zájem o restaurování a naopak o břízu zájem rostl. Už nás opravdu živí.

Zfermentováno, zredukováno

Každý rok projde Klimešovi rukama šest a půl tisíce lahví, momentálně se jeho nabídka pohybuje kolem dvanácti druhů macerací. Rok co rok ale zkouší nové a nové přísady. „Zrovna jsem si přivezl slupky z naturálních vín od jedné finské holky, která dělá vína v moselské oblasti. Snažím se být hodně lokální, ale někdy srdce poručí a já vím, že můžu vykročit pro přísadu i někam dál.“ Základ pro experimenty s vinařskými výlisky bere Klimeš taky od Milana Nestarce a mutěnického vinařství Dlúhé Grefty.

Kromě lahví v Bezděčíně poslední dva roky expedují i plechovky. Pro lehce fermentovaný nápoj je to ideální balení, v plechu kombinuje chuťově mízu s kávou, pomerančem či grepem. Patnáctilitrové kanystry s mízou Klimeš v sezoně den co den sváží na svém stylovém tříkolém náklaďáčku, čímž celému procesu dodává na poetičnosti a malebnosti.

Daniel Hamerník
Daniel Hamerník
Další obrázky v galerii (8)

Tím, že potřebuje mít věci perfektní a má jasnou představu, jaké mají být, je ostatně znám. Když Klimeše začne zajímat víno nejen coby přísada do březové mízy, vysadí na svahu pod domem vinici. Typické pro něho je, že své pozoruhodné nápady dokáže často rychle uvádět do praxe. Třeba když se mu zdá sen, že by jeho zápisníky měly mít logo Karla Malicha, slavného malíře navštíví a logo dohodne.

Stejné nadšení, nápaditost a smysl pro detail jako do ostatních projektů Klimeš promítá i do svých Euforií. I proto se o nich nedávno psalo ve Financial Times. Alice Lascelles, vinařská expertka deníku, nejvíc vychválila lahve s cabernetovými a vavřincovými bobulemi. „Jsou osvěžující jako melounový džus, a přitom mají lehce svíravou dochuť,“ vychválila nápoj z Bezděčína v rozsáhlém článku o březové míze – novém trendu v nápojích.

Lahve, které sklízejí uznání za oceánem, byly původně jen domácím experimentem, pak dárkem pro přátele, ale teď už rodinu převážně živí. „Během covidu klesl zájem o restaurování a naopak o břízu zájem rostl. Už nás opravdu živí,“ uzavírá Klimeš s lehkým pokrčením ramen, jako by tomu sám trochu nevěřil. Jeho oči se upírají k březině, kam chodí čerpat „entí vodu“, jak březové míze inspirován Tolkienovými knihami přezdívá. Divoký jakoby skřítčí les je protkaný žilnatými kameny, je jarní a přitom tajemný. „Mám to tu rád,“ neodtrhuje Klimeš oči od stromů.

Líbilo? Text vyšel v tištěném magazínu Finmag. Na stáncích na vás poslední týden čeká aktuální číslo a přesně za týden vás čeká nové. Myslete na nás, až zas jednou půjdete kolem trafiky...

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Kam kráčí nakladatelé? Český knižní trh je v dobré kondici. Nulová DPH na knížky ale cenovky na pultech nejspíš nezmění. Co bude s ušetřenými penězi?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
19
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Petra Tajovský Pospěchová

Petra Tajovský Pospěchová

V novinách psala o kultuře, domácí politice, až nakonec zakotvila u rozhovorů, kulinární žurnalistiky a psaní o horolezcích. Její články najdete v Respektu, Dolce Vitě, Heroine či Zpravodaji Veselého Žďáru.... Více

Související témata

byznysgastronomiepodnikáníPodnikavé ČeskopotravinářstvípřírodaStředočeský krajsuccess story
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo