Dotační hodokvas nekončí, s programem Oprav dům po babičce to vláda přehnala

Petr Hladík, ministr životního prostředí ve vládě, která nedávno oznámila, že se chystá utnout dotační hodokvas, připravuje patrně největší dotační akci v historii země. Je určena ekonomicky aktivním vlastníkům rodinného nebo rekreačního domu, kteří budou moci získat milion korun, anebo ještě víc, na rekonstrukci své nemovitosti.

Program Oprav dům po babičce spolkne 40 miliard korun, které dorazí z Bruselu. Pochopitelně jen tehdy, pokud vše klapne, schválí ho unijní administrativa a také česká vláda.

Cílem má být pomoci lidem zrekonstruovat stojící nemovitosti tak, aby byla energeticky úsporná, což je sám o sobě bohulibý záměr. Úsporné nemovitosti nejenže sníží domácnostem náklady na energie, ale zvýší energetickou bezpečnost a budou mít kladný dopad na HDP. A povzbudí byznys: vydělají firmy, které zateplují budovy a montují fotovoltaické elektrárny.

Ve srovnání s jinými evropskými dotacemi, například rozhlednami, ze kterých nikam nevidíte, nebo luxusních hotýlků à la Čapí hnízdo, to nemusí vypadat jako nejhorší investice. Ale může se jí stát.

Náklady na zelenou politiku nesou téměř všichni. Zmíněných 40 miliard proto nejsou nějaké korporátní peníze, ale peníze veřejné.

Kdo tuhle žranici platí?

Projekt je pozoruhodný jak celkovými výdaji, tak i vysokou individuální dotací. U obdobných programů typu Zelená úsporám dosud stát vyplácel násobně méně.

Dotace, o kterou se zájemci mohou přihlásit už v září, je královsky štědrá také podílem na výši investice. Dosahuje dvou třetin nákladů. Její příjemce navíc bude moci od příštího roku na pobočkách stavebních spořitelen požádat o zvýhodněný úvěr, který pokryje rozdíl mezi výdaji a vyplacenou dotací, a to bez toho, aby dal dům do zástavy.

Nasnadě je otázka, jak se zmíněné investice promítnou do úspor. Dá se snad počítat s tím, že budou efektivní a úspory převáží? Europoslanec Luděk Niedermayer vycházel z kalkulací pro svůj dům a dospěl k závěru, že ministerstvo chystá program, jehož efektivita je pod psa. Za ušetřenou kilowatthodinu stát zaplatí pět korun.

Nebudou to příliš drahé úspory? A to je tady ještě třešnička na dotačním dortu. Je jí možnost čerpat dotaci na rekonstrukci rekreační nemovitosti. Stačí si do obce, kde stojí, nechat zapsat trvalé bydliště.

Nebude to nakonec nejčastější využití programu? V chalupě má vlastník minimální spotřebu, protože ji přes zimu téměř neobývá, takže efektivita dotace bude ještě nižší.

Shutterstock

Dotační klondike očima expertů. Nemohl by stát víc šetřit než jen tupě škrtat?

Vláda v rámci konsolidačního balíčku hodlá největší částku ušetřit na národních dotacích. Krok hájí slovy, že současný systém je neefektivní a navíc se často zneužívá. Ne všichni jsou ale zloději a lze najít firmy, kterým to naopak uškodí. Nešlo by tedy místo tupých škrtů najít prostředky třeba tím, že by naopak stát celý přebujelý systém zefektivnil? Zeptali jsme se expertů.

Petr Hladík na blogu pro Aktuálně.cz hájí program ve stylu rčení „z cizího krev neteče“. Jsou to přece evropské peníze, protože „program je financován z Modernizačního fondu. Jedná se o evropské finanční prostředky získané z výnosů emisních povolenek. Platí je tedy především ti největší znečišťovatelé ovzduší,“ upozorňuje ministr.

Pravda, odpustky za emise si kupují největší „ropáci“. Platí si tak právo vypouštět oxid uhličitý. Nasnadě je ale otázka: Kde na odpustky vezmou?

Snadná odpověď: V cenách, kterou za jejich produkci zaplatí spotřebitelé. Například v ceně za elektřinu z uhelné elektrárny. Z toho vyplývá, že náklady na zelenou politiku nesou téměř všichni. Zmíněných 40 miliard proto nejsou nějaké korporátní peníze, ale peníze veřejné.

Obří přerozdělovací proces, který připravila vláda, může vyvolat dojem, že nevíme, jak s miliardami utrženými za emisní povolenky naložit.

Když chudší dotují bohatší

Oprav dům po babičce je projekt, ve kterém chudší část populace, která zpravidla bydlí v nájemních bytech, má dotovat bohatší část společnosti, majitele nemovitostí vesměs s nadprůměrnými příjmy.

Mnozí z příjemců chystaných dotací, kteří se chystali zateplit dům ze svých peněz, je teď naúčtují státu, a tak je vytáhnou z kapes odběratelů elektřiny nebo spotřebitelů, kteří nakupují u ropáků.

Nabízí se otázka, zda už máme zateplené veřejné budovy, anebo zda by neměly větší přínos investice do stavby pasivních obecních bytů. Obří přerozdělovací proces, který připravilo lidovci vedené ministerstvo, může vyvolat dojem, že nevíme, jak s miliardami utrženými za emisní povolenky naložit.

Jenže politici z KDU-ČSL to dobře vědí. Cíl – nakoupit voliče (v tomto případě desítky tisíc voličů), kterých se jim zoufale nedostává, z programu čouhá jako sláma z bot.

Lidovci míří na svůj tradiční elektorát. Důkazem je líbivý padesátitisícový bonus za dítě, který si může příjemce dotace odnést.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Karty jsou rozdány. Bankovky tuhle bitvu nakonec nevyhnutelně prohrajou
• Točené pivo Čechům zhořkne. Ohrožuje Fialova vláda pivní tradice?
• Česko imigranty potřebuje. Proč si vláda nechává utíkat miliardy mezi prsty?
• Změny v insolvencích? Buďte v klidu, dluhy platit nemusíte, vzkazuje vláda
• Agrobaroni se napakovali a zlevňují. Teď je ale potřeba zvýšit konkurenci

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag