Česko v pasti. Naše země nevzkvétá, měla by se konečně probrat

Hospodářská komora burcuje. Ve své nové analýze upozorňuje, že Česko se ocitlo „v pasti středních příjmů“.

Co to znamená? Ekonomika, která se po listopadu ‘89 otevřela zahraničním investicím do technologií s vysokým podílem lidské práce, vyčerpala své možnosti růstu a ztratila konkurenční výhody, píše se v dokumentu komory.

Jednoduše řečeno, máme vysokou zaměstnanost, ale nejsme bohatí. A co víc, perspektiva bohatší země se před námi ani nerýsuje.

Nejvyšší čas s tím něco dělat, upozorňuje sdružení podnikatelů. Česká ekonomika ztratila dynamiku už kdesi v letech 2008 a 2009. Do té doby se její výkon přiblížil k průměru unijní ekonomiky o 14 procentních bodů. Od ní jsme náskok stáhli o pouhé čtyři procentní body.

Kámen úrazu však je ve struktuře ekonomiky, a tedy i samotných investic.

Prosperita vs. byrokracie a regulace

Zmíněná analýza varuje, že další sbližování s úrovní vyspělejších států už nebude při současné struktuře ekonomiky možné. „Pokud má česká ekonomika pokračovat v konvergenci a dosáhnout úrovně západních států, je třeba uniknout z pasti středních příjmů, tedy přesunout se k produkci s vyšší přidanou hodnotou,“ píše se v dokumentu komory.

Na to, že česká ekonomika vytváří nízkou přidanou hodnotu, upozorňuje mimo jiné také výzkum Indexu prosperity, který sestavuje portál Evropa v datech a analytický tým České spořitelny. Výzkum dospěl k závěru, že přidaná hodnota vytvořená v Česku je jednou z nejnižších v celé Evropské unii. Patří nám 24. příčka mezi 27 státy.

Co s tím? Pro přesun k produkci s vyšší přidanou hodnotou potřebujeme investice a inovace, upozorňuje ve své analýze Hospodářská komora.

Copak ale málo investujeme? Data ukazují, že Česko patří v Evropě mezi státy s nejvyšší mírou investic v poměru k HDP. Podle Indexu prosperity se zpátky do ekonomiky investuje 26,3 procenta toho, co se v Česku vyrobí. Kámen úrazu však je ve struktuře ekonomiky, a tedy i samotných investic.

Inovacím se však daří jen ve stabilním a přívětivém podnikatelském prostředí s férovou justicí. Máme ho snad v Česku?

Chybí stabilní podnikatelské prostředí

Pro Česko je typický vysoký podíl investic do strojů a zařízení. U těch nejvyspělejších zemí to jsou investice do nehmotného majetku, zejména patentů, ochranných známek nebo softwaru, kde se víc zhodnotí. „Na údaj o míře investic vůči HDP nemůžeme pohlížet optikou ‚čím více, tím lépe‘, důležitá je oblast, do které směřují,“ vysvětluje v dokumentu Index prosperity – Stav ekonomiky analytička Tereza Hrtúsová.

A co inovace? Jak může stát motivovat firmy k inovačním aktivitám? Předseda Hospodářské komory Zdeněk Zajíček na to má jednoduchý recept: „Například vytvořením atraktivního a předvídatelného podnikatelského prostředí bez dlouhých povolovacích procesů, zbytečných regulací a byrokracie.“

Inovace jsou klíčem k vyšší produktivitě, protože stejný vklad vytváří větší výstup. Vyšší produktivita pak vede k produkci většího množství zboží či služeb a ekonomika roste.

Inovacím se však daří jen ve stabilním a přívětivém podnikatelském prostředí s férovou justicí. Máme ho snad v Česku? Daně, regulace i zákony se tady mění jako na běžícím pásu. A justice?

O podnikatelském prostředí podává nelichotivou výpověď v blogu nazvaném „Na shledanou v lepších časech, pane premiére“ Josef Grill, zakladatel webhostingové firmy Wedos. Stojí za přečtení.

Česko má nedostatek kvalitních vysokých škol. A ještě hůř si vede v podílu mladých lidí s vysokoškolským vzděláním.

Na štíru se vzděláním

Analýzy naznačují, že dlouhodobý růst je tvořen téměř z poloviny zmíněnými inovacemi. Kromě toho se však na něm zhruba ze čtvrtiny podílí lidský kapitál, který je zhodnocován kvalifikací a vzděláním.

Kdysi čeští manažeři označovali za největší výhodu české ekonomiky kvalifikovanou pracovní sílu a vysokou úroveň vzdělání. Platí to ještě dnes? A obstojíme ve srovnání s Evropou?

Nedávný výzkum Indexu prosperity týkající se vzdělávání poukazuje na to, že Česko má nedostatek kvalitních vysokých škol. A ještě hůř si vede v podílu mladých lidí s vysokoškolským vzděláním. V populaci ve věku 25 až 34 let má vysokoškolské vzdělání pouze třetina lidí, což nás řadí na pátou nejhorší pozici v Evropské unii.

Jenže se vzděláním, ani s tím univerzitním, nevystačíte po celý život. Statistika Eurostatu dokládá, že Češi tenhle fakt neberou příliš na vědomí. Podle ní se v Česku krátce před covidem vzdělávalo jen 8,1 procenta aktivní populace mezi 25 a 64 lety. Ve skandinávských státech se přitom celoživotně vzdělává až třetina zaměstnanců.

Zaspal snad stát? Z analýzy Hospodářské komory vyplývá, že spí spíš firmy, které nevyužívají finanční příspěvky na vzdělávání svých zaměstnanců z evropských fondů.

Na „skvělé výsledky“ bychom neměli jen vzpomínat, ale především je vytvářet.

Past nesklapla

Česko však není ztracená země. Analytik české spořitelny David Navrátil v komentáři v Indexu prosperity 2022 připomíná, že „ekonomická úroveň měřená HDP na obyvatele je v Česku vyšší než v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku a jsme jen kousek za Británií“. K tomu upozorňuje: „To je skvělý výsledek ekonomické transformace v devadesátých letech.“

Teď se ale Česko potřebuje probrat a analýza Hospodářské komory může posloužit jako budíček.

Na „skvělé výsledky“ bychom neměli jen vzpomínat, ale především je vytvářet.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Přiškrtíme byznys v sutanách? Zoufalý nápad, který nedává smysl
• Rozhazování nekončí, s programem Oprav dům po babičce to vláda přehnala
• Karty jsou rozdány. Bankovky tuhle bitvu nakonec nevyhnutelně prohrajou
• Točené pivo Čechům zhořkne. Ohrožuje Fialova vláda pivní tradice?
• Česko imigranty potřebuje. Proč si vláda nechává utíkat miliardy mezi prsty?